Za všechno může feminismus a ženský, co ti nechtějí dát

Manosféra je online subkultura složená z různých komunit, které sdílejí specifické názory na genderové role, maskulinitu a interakce mezi muži a ženami. Tato subkultura zahrnuje různé skupiny a hnutí, z nichž některé mají výrazně toxický a misogynní charakter.

Nechce se ti to celé číst? Chápu to. A proto si to můžeš poslechnout: Za všechno může feminismus a ženský, co ti nechtějí dát. (youtube.com)

Proč vznikla?

Manosféra se zformovala v rámci internetových fór a blogů, zejména od počátku 21. století. Vznikla jako reakce na rostoucí vliv feminismu, genderových studií a změny v tradičních genderových rolích ve společnosti. Někteří muži, kteří se cítili přímo ohroženi nebo zmateni moderními změnami, našli v manosféře prostor pro vyjádření svých frustrací a hledání odpovědí na otázky týkající se vztahů a maskulinity. Toto ideologické hnutí vzniklo jako odpověď na vnímané ohrožení tradičních mužských rolí a mocenských pozic. Jeho cílem je často potvrzení a posílení tradiční maskulinity, často na úkor žen a genderových menšin.

Ideologie škodlivého extrémismu a její variace

Manosféru lze chápat jako ideologii a to je skutečně závažné. Tato ideologie zahrnuje široké spektrum názorů a postojů, často vycházejících z přesvědčení o krizi mužství v moderní společnosti. Mnohé z těchto postojů jsou zaměřeny na kritiku feminismu, genderové rovnosti a někdy i na otevřeně misogynní myšlenky.

Je důležité zdůraznit, že manosféra nejen sdružuje různé online komunity, ale také propaguje určité ideologické postoje, které mohou být nebezpečné, protože mohou vést k radikalizaci a šíření nenávisti. Některé části manosféry, jako jsou incelové nebo tzv. „pick-up artisté,“ dokonce vyjadřují názory, které podporují násilí nebo znevažování žen.

Tento fenomén je nebezpečný svým ideologickým charakterem. To je důvod, proč je důležité tuto problematiku sledovat a kriticky zkoumat. Může to mít také dopad na pochopení toho, jak tato ideologie ovlivňuje společnost a jednotlivce, a jaké mohou být její důsledky.

Hlavní koncepty manosféry

Jedním z hlavních konceptů je Red Pill, inspirovaný filmem Matrix, který symbolizuje údajné „probuzení“ do reality, kde jsou muži podle přívrženců znevýhodněni moderní společností, která faktům navzdory upřednostňuje ženy. Na tento základ navazuje komunita Pick-up artists (PUA), která se zaměřuje na svádění žen pomocí manipulativních technik, přičemž ženy vnímají spíše jako objekty pro uspokojení mužských potřeb než jako rovnocenné partnery.

Další skupinou jsou incelové (involuntary celibates), to jsou muži, kteří se cítí frustrováni svou neschopností navázat sexuální vztahy, a často obviňují ženy a společnost z vlastních neúspěchů. Na rozdíl od incelů, kteří touží po vztazích, je hnutí MGTOW (Men Going Their Own Way) zaměřeno na muže, kteří se rozhodli zcela distancovat od žen a společnosti, protože vnímají vztahy jako příliš rizikové. Tento mix postojů doplňují Players, muži, kteří záměrně hrají na emoce žen za účelem sexuálních výhod, a jejich taktiky často úzce souvisejí s manipulativními technikami PUA.

Manosféra využívá různé termíny a praktiky, které odrážejí její specifický pohled na vztahy a genderové role.

Streetgame zahrnuje oslovování a svádění žen na ulici, což je přístup silně spojený s komunitou pick-up artistů (PUA). Jde o formu „lovu“ žen, kde se sváděcí techniky používají téměř jako nástroj k získávání sexuálních výhod. Tento koncept odlidšťuje ženy, vnímá je jako objekty, a zároveň narušuje jejich osobní prostor a bezpečí. Streetgame může přispět k nežádoucím formám obtěžování.

Softnext je strategie, kdy muž po odmítnutí přeruší kontakt s ženou, aby ji „potrestal“ nebo přiměl změnit názor. Představuje emocionální manipulaci, která může vést k toxickým a destruktivním vztahům. Tento přístup normalizuje chování blízké psychickému týrání a způsobuje vážné emocionální škody.

Hypergamy odkazuje na přesvědčení, že ženy přirozeně hledají partnery s vyšším sociálním, ekonomickým nebo fyzickým statusem. I když to může vycházet z některých evolučních teorií, manosféra tento koncept zjednodušuje do podoby, kdy jsou ženy zobrazovány jako materialistické a vypočítavé, což přispívá k polarizaci mezi pohlavími a podkopává skutečnou dynamiku moderních vztahů.

Monkey Branching je termín, který popisuje praktiku, kdy žena údajně opouští svého současného partnera teprve tehdy, když má zajištěný jiný, lepší vztah. Tento koncept podporuje toxické stereotypy o ženské nevěře a narušuje základní hodnoty důvěry a respektu ve vztazích.

AWALT (All Women Are Like That) je akronym, který generalizuje a zjednodušuje ženy na několik negativních vlastností, jako je hypergamie, manipulativnost a materialismus. Tento koncept vytváří prostředí, kde ženy jsou vnímány jako homogenní skupina s negativními úmysly, což posiluje misogynii a toxické vnímání ženské individuality.

Hamster je pojem používaný v manosféře k popisu ženské racionalizace nebo ospravedlňování svého chování. Metafora „hamster wheel“ (křeččí kolo) odkazuje na představu, že ženy údajně „otáčí kolo“ ve své hlavě, aby našly zdůvodnění pro svá jednání, i když jsou tato jednání považována za nelogická. Tento koncept posiluje stereotypy o ženách jako iracionálních bytostech.

Alpha/Beta/Gamma/Omega/Sigma Male je klasifikace mužů podle jejich atraktivity a úspěšnosti. Alpha je dominantní muž, Beta podřízený, Gamma a Omega stojí ještě níže v hierarchii, zatímco Sigma je nezávislý introvert, který odmítá společenské normy. Tento systém posiluje stereotypní myšlenky o mužské dominanci a podřízenosti.

Další pojmy a praktiky v manosféře, které stojí za zmínku:

Nepřijde vám také pozoruhodné, že manosféra přebírá některé negativní vlastnosti patriarchálního systému a promítá je zpět na ženy, čímž legitimizuje svůj vlastní zjednodušený pohled na genderové role? Tím, že vnímají ženy skrze tuto optiku, se vlastně sami staví do pozice „obětí“, a to i ve světě, kde jsou tradiční patriarchální struktury stále přítomné. Paradoxně je tato role oběti vnímaná jako velice nemaskulinní hodnota. Ergo, hnutí manosféry vymyslelo nový, marketingově atraktivní způsob, jak se z muže může stát zženštilý ufňukanec.

Teplá kuchyně hospodyně studené války

Jedním z hlavních prvků této ideologie je citově zabarvená nostalgie po době, kdy ženy plnily tradiční role. Byly dokonalé hospodyně a manželky, které zvládaly vše – od péče o domácnost po výchovu dětí – bez stížností nebo nároků na vlastní autonomii. Tato idealizace žen z období studené války, které ve skutečnosti často neměly na výběr, slouží jako základ pro kritiku moderních žen, které si dnes volí své vlastní cesty a role. Moderní sympatizant nemoderních rolí si tak představuje funkční vztah jednoduše: (jako on sám) tím, že si bude klást požadavky a určovat normy, od kterých, když se žena odchýlí, ji těmi normami bude posuzovat. (A my ženy jsme prý manipulativní.) Jaké věci by tedy měla žena splňovat, aby jí mohl takový jedinec vládnout?

Ženy mají plnit tradiční ženské role – být jemné, pečující, empatické a společenské – i když to omezuje jejich osobní svobodu a individualitu. Zároveň se od nich očekává, že budou excelovat v profesionálním životě, být perfektní matky a pečovatelky, a to vše bez náznaku únavy nebo stížností. Samozřejmě, multitasking musí zvládat naprosto dokonale, i když je to často nereálné a vyčerpávající. Když muž potřebuje ženě naložit víc neplacené práce doma, přichází na řadu argument multitaskingu. Díky těmto jedincům je ženský multitasking vlastně patriarchálním manipulativním konstruktem. K tomu se přidávají další kontrolující požadavky – i když je biologicky nemožné, ženy by měly být vždy emocionálně dostupné a podpůrné, aniž by ukazovaly vlastní slabosti nebo potřebu podpory. Jako za dob, kdy ženy neměly volební právo, zůstává požadavek, aby ženy byly poslušné, nekonfliktní a přizpůsobivé, aniž by byly asertivní nebo projevovaly své názory. A samozřejmě, od žen se očekává, že zvládnou všechny domácí práce a péči o děti, i když mají stejně náročnou nebo náročnější práci než jejich partneři. Bez ohledu na jejich únavu nebo zdravotní stav by měly být vždy připravené na sexuální aktivitu, samozřejmě podle přání partnera. Manosféra je plná nelogických paradoxů jako třeba požadavek multitaskingu a perfektní kariéry, který stojí přímo proti tradičním rolím, ale společnost to od žen chce. Další v dlouhém seznamu je paradoxní očekávání, že ženy budou samostatné a nezávislé, ale zároveň ochotné být finančně nebo emocionálně závislé na mužích. Tyto nesplnitelné požadavky přirozeně vedou k frustraci, stresu a pocitu nedostatečnosti, protože ženy se snaží splnit očekávání, která jsou v rozporu a nedosažitelná.

Moderní NEŽENA

Byla jsem už několikrát v internetových diskuzích s „experty z VŠ života“ označena za „neženu“. Stalo se to poté, co mi bylo vyčteno, že moje tvorba není atraktivní pro muže. Nejen kvůli mým názorům, ale hlavně proto, že si vůbec nějaké názory dovoluji mít. Když jsem hledala bližší vysvětlení, proč mi toto označení dali, odpověď byla zhruba na úrovni pětiletého dítěte v období vzdoru: „Protože prostě proto.“

Ať se tyto mužské komunity uzavírají do svých fór a diskuzních skupin, jedno zůstává jasné: ženy jsou pořád středem jejich pozornosti. A právě tady se dostáváme k paradoxu. Když ukončíte vztah s narcistou, psychologové i terapeuti vám doporučují jedno: „no contact“. Co to znamená? Nezaplétejte se do žádných emocionálních her, ignorujte dramatické výlevy i výhružky sebeznežitím a vystřihněte takového člověka ze života, jak jen to jde.

Ale u přívrženců manosféry tohle zlaté pravidlo nikdy nezabralo. I když často hlásají, že by ženy nejraději úplně vyřadili ze svých životů a poradili si bez nich, paradoxně se na ženy stále soustředí. Mají tendenci ženy neustále analyzovat, hodnotit a vymezovat se vůči nim. Moderní žena, která si dovolí být sebevědomá a nezávislá, je pro ně hrozbou – a to nejen z ekonomického nebo společenského pohledu, ale i psychologického. Pojďme se podívat na to, proč se maskulinní a silná osobnost může cítit ohrožená pouhou existencí poloviny osazenstva planety s jiným pohlavím.

Narušení tradičních rolí: Moderní ženy mají dnes svobodu volby a mohou se rozhodnout podle svých vlastních potřeb a přání. To narušuje zastaralý ideál „poslušné ženy“, kterou manosféra stále preferuje. Co je pro mnoho žen normální evoluce, je pro někoho příležitost, jak si racionalizovat ohrožení vlastní identity.

Ekonomická nezávislost: Zatímco tradiční modely rodiny vycházely z toho, že muž bude živitelem, dnešní ženy mají své kariéry a jsou finančně nezávislé. Místo oslavování toho, že každý může přispívat rovnocenně, to někteří muži vnímají jako útok na svou pozici. Ironie spočívá v tom, že se cítí ohroženi možností, že už nejsou potřební tak, jak by si přáli oni sami.

Sociální a kulturní změny: Společnost dnes zdůrazňuje rovnost a diverzitu, což je v přímém rozporu s myšlením manosféry, která sní o „starých dobrých časech“. Místo toho, aby přijali změnu jako přirozený vývoj, považují ji za ohrožení, kterému musí za každou cenu čelit.

Vliv feminismu: Feminismus je pro ně synonymem všeho, co narušuje jejich představy o světě. Ačkoliv feministky často bojují za rovná práva, manosféra to vnímá jako snahu o převahu žen. Klíčové je, že ve skutečnosti nejsou ohroženi muži, ale toxické modely, které byly po léta udržovány. Také je zajímavé, že feminismus je touto ideologií vykreslován jako jiná patriarchální ideologie.

Mediální reprezentace: Kdykoliv se v médiích objeví silná, nezávislá žena, je to pro manosféru jako červený hadr na býka. Místo toho, aby v tom viděli inspiraci nebo prostě realitu dnešního světa, vnímají to jako útok na své postavení. Ironií je, že namísto oslavování různorodosti ženských rolí si tím jen utvrzují pocit, že jsou oběťmi a že jejich tradiční maskulinní svět se hroutí.

Lepší je být single než mít doma xindl

I přes prokázaný strach, že takového jedince ohrožuje nejen to, co žena dělá, ale i to, co nedělá, nemohou se často zbavit dojmu, že jsou nepostradatelnou funkční částí ženina života. Co tím myslím? Tito jedinci se často vnímají jako nepostradatelní pro ženské štěstí, i když fakta hovoří jinak. Kde se bere tato iluze nepostradatelnosti a proč se muži stále vidí jako klíč k ženskému životu, ačkoli moderní ženy dokazují, že jsou plně schopné vést smysluplné životy bez mužské přítomnosti? Navzdory tomuto iracionálnímu přesvědčení statistiky životní spokojenosti single žen bez manžela a dětí mluví proti časté výhružce, že „žena, co neskáče kolem rodiny a jeho velkoleposti, musí umřít jako smutná stará panna s několika kočkama.“

Podle dostupných studií a statistik v České republice, manželství obecně funguje jako ochranný faktor proti sebevraždám, zejména pro muže. Svobodní a rozvedení muži mají vyšší míru sebevražd ve srovnání s ženatými muži. Studie a statistiky mluví i proti argumentu „staré panny“ jasně: Například studie provedená London School of Economics zjistila, že ženy bez dětí a manžela jsou často šťastnější a méně stresované než ty, které jsou vdané a mají děti. Další výzkum publikovaný v Journal of Marriage and Family ukázal, že svobodné ženy mají často vyšší úroveň osobní spokojenosti a lepší zdraví než vdané ženy.

Tyto studie naznačují, že tradiční představa o tom, že ženy potřebují manžela a děti k dosažení životní spokojenosti, nemusí být vždy pravdivá. Seriózní data z vědeckých zdrojů opět ukázala, jak manosféra používá strach z osamělosti jako nástroj manipulace, přičemž opomíjí skutečná data, která ukazují, že pro mnoho žen je svoboda a nezávislost daleko přitažlivější než tradiční model rodiny.

Strach ze ztráty kontroly je jednou z hlavních hnacích sil, které pohánějí členy manosféry. Tradiční genderové role, na kterých mnozí z nich zakládají svou identitu, se postupně hroutí, což v nich vyvolává paniku. Zoufale se snaží udržet moc nad ženami, a to i přesto, že v moderní společnosti už není moc zaručená pohlavím, ale schopnostmi a možnostmi. Tento strach ze ztráty kontroly odhaluje ironii současné doby: jejich mocenské pozice nejsou ohroženy samotnými ženami, ale tím, že svět už nepodporuje představu automatické nadřazenosti mužů. Změny v genderových rolích nutí tyto muže redefinovat svou vlastní identitu. Jakmile zjistí, že „mužství“ už není synonymem pro přirozenou autoritu, začínají se cítit ztracení a ohrožení. Někteří natolik, že se rozhodli vzít do rukou zbraň.

Veřejný nepřítel No.1? Žena, co ti nedá

Myslíte si, že tyto nenávistné skupiny, které hltají rétoriku jiných mediálně úspěšnějších nejistých mužů, jsou jen neškodná banda pitomců? Jste na omylu. Několik zločinů bylo spácháno jednotlivci, kteří se identifikovali jako incelové (involuntary celibates). Pokud se v případě manosféry bavíme o škodlivé ideologii, pak zločiny z nenávisti spáchané takto ovlivněnými jedinci jsou nefalšované teroristické útoky.

Elliot Rodger, 22 let (aka Virgin Killer)
V roce 2014 v Isla Vista, Kalifornii, zabil šest lidí a zranil dalších čtrnáct poblíž kampusu University of California, Santa Barbara. Před svým útokem Rodger nahrál na YouTube video, ve kterém vysvětlil své motivy a plánovaný útok. Rovněž rozeslal 137stránkový manifest, ve kterém popisoval svůj život, frustrace z toho, že nikdy neměl přítelkyni, a svou nenávist k ženám a sexuálně aktivním mužům.
Samotný útok začal tím, že ve svém bytě ubodal své dva spolubydlící a jejich přítele. Poté se přesunul k sorority domu, kde zastřelil tři ženy, z nichž dvě zemřely. Následně projížděl městem, střílel na náhodné chodce a srážel je svým autem. Nakonec se zastřelil, když naboural.

Rodger zanechal manifest, ve kterém vyjádřil svou nenávist k ženám a frustraci z toho, že je sexuálně odmítán. Rodgerův čin byl motivován misogynistickými názory a ideologií incelů. Bohužel, není to ojedinělý případ.

Alek Minassian, 25 let (aka Toronto van attack)

V kanadském Torontu v roce 2018 zemřelo 11 lidí a 15 jich bylo zraněno, když do nich najel pronajmutou dodávkou mladík, který se při výslechu identifikoval jako incel. Minassianův motiv byl předmětem diskusí. I když byl zatčen hned po útoku a uvedl, že jeho teroristický útok byl inspirován předchozím zmíněným Elliottem Rodgerem, obžaloba tvrdila, že jeho čin byl motivován misogynistickou ideologií incelů a touhou po slávě. Obhajoba argumentovala, že trpěl těžkou duševní nemocí, která ovlivnila jeho schopnost rozlišovat mezi správným a špatným. Soud nakonec rozhodl, že Minassian byl při činu příčetný, a odsoudil ho za 10 vražd prvního stupně a 16 pokusů o vraždu.

Minassian byl odsouzen k doživotnímu vězení bez možnosti podmínečného propuštění po dobu 25 let.

Scott Paul Beierle, 40 let (aka Tallahassee shooting)

Podle zprávy americké tajné služby měl Beierle dlouhodobé problémy s chováním a jeho misogynie byla extrémní. Byl propuštěn z armády kvůli „nepřijatelnému chování“ a měl problémy s udržením zaměstnání právě kvůli svému nevhodnému chování. Beierle měl historii misogynistických názorů a identifikoval se jako incel. Na svých sociálních médiích zveřejňoval misogynistické a rasistické příspěvky a obdivoval Hitlera a Aryan Nations. Tento případ je považován za akt misogynistického terorismu a ukazuje, jak nebezpečné mohou být extremistické ideologie a nenávistné skupiny.

„Málem jsem zapomněla na jednu důležitou věc: ne všichni chlapi, o kterých tady píšu, jsou toxičtí. Znám jich dost, kteří jsou úplně v pohodě. Na rozdíl od těchto lidí by je ani nenapadlo obviňovat ze svých mizerných životních rozhodnutí nebo nedostatku sociálních dovedností někoho jiného – třeba ženy nebo feminismus. A takoví si zaslouží můj respekt.“

Soucítím s nimi

Vlastně je to pochopitelné. Muži dnes čelí něčemu, s čím nemají zkušenost, a v duchu tradiční výchovy ani jejich rodiče necítili potřebu učit je být lidmi, se kterými ženy chtějí být. Čelí něčemu, co nemůžou uchopit a rozbít, sestrojit, přemístit z bodu A do bodu B, nebo to vlastnit. Muži čelí něčemu, co prokazatelně fungovalo několik tisíc let kvůli tomu, že ženy byly nejen samy majetkem, a neměly ve svých rukou rozhodování o vlastním početí.
V moderním pojetí vztahů nelze dojít do jednoho jasného bodu a tam už zůstat. Ať chceme či ne, společnost je proměnlivá a ten, kdo se nepřizpůsobí, riskuje, že se nerozmnoží. Lpění na živiteli rodiny a maskulinních cílích se tak podobá rozbíječům strojů za průmyslové revoluce. Pro moderní ženu, která má vlastní ekonomické zdroje a může si vybrat, s kým chce být ve vztahu, jsou důležité u partnera jiné vlastnosti než majetek, kariéra, vzhled a prakticky vše, co si může zaplatit i ona sama. Na vlastní kůži jsem zažila muže, který měl zdánlivě splněný sen manosféry a podle těchto parametrů by mu neměla chybět ani ženská náklonnost. Krom svatého grálu úspěchu a majetku měl ale i dost podstatnou vadu charakteru. Chyběla mu empatie, poslouchal jen sám sebe, rád také diktoval, přikazoval a vše řídil a nepřipouštěl kompromis nebo názor, který nebyl jeho. Tyhle vady charakteru netoleruju u nikoho, natož pak u partnera. Nemůžou ani dlouhodobě uspět u ženy, která pracuje, je finančně gramotná, má vlastní cíle a tužby a ví, že její čas a pozornost si zaslouží někdo, pro koho není problém vám udělat čaj, když je vám špatně, nebo vás prostě jen tak obejmout. Tato situace mě dovedla do bodu, kdy jsem si položila otázku: a k čemu mi takový člověk v životě je? A to je přesně ten moment, kdy se takový dáreček zarazí nad krabicemi v předsíni a Ivecem na příjezdové cestě a říká si: proč odešla, vždyť já mám všechno, peníze, kariéru, pěkné auto, supr počítač. Opustila mě kvůli blbovi, co hází lopatou, žije v podnájmu a jezdí rezavou feldou? Nebo půl roku pečlivě plánovala odchod ode mě a nákup hraček pro velký holky? Mám všechno, kromě normálního vztahu.

Zdroje:

Testování hypotéz - Statisticky neklasicky
Jak statistikulovat | Statistika a my (gov.cz)

Muži jdou svou vlastní cestu. Radikální mužské hnutí touží po životě bez žen a sexu ze msty (lui.cz)
Struktura manosféry - cesta mužů po spolknutí červené pilulky (mindtuber.cz)

Ženy patří do kuchyně a mají se smát našim vtipům! Proč mladým mužům vadí feminismus | Heroine.cz Proč jsou mladí muži proti feminismu? Za všechno nemůžou Andrew Tate a Filip Turek | Heroine.cz
Incelové a redpilleři. Komu prospívá radikalizace zmatených mužů? | Heroine.cz
Social Determinants of Suicides in the Czech Republic between 1995 and 2010 on JSTOR