Článek
Sepsala jsem pro vás tento návod, který poskytuje praktické rady, jak postupovat, pokud jste oběť nebo svědek domácího násilí. Volání na policii může být životně důležité a může zabránit dalšímu násilí. Na stránkách PČR je důležitá věta: „Násilí je volba – ti, kteří se dopouštějí domácího násilí, se mohou rozhodnout, zda se k násilnému chování uchýlí, nebo ne.“
Nechce se ti to číst? Tak si to poslechni: Co dělat, pokud jste obětí domácího násilí? (youtube.com)
Co dělat se složkami IZS?
Pokud čelíte bezprostřednímu útoku, je těžké mu zamezit. Zpravidla se řeší až následky, kdy vás partner zbil. Právě to je vaše nejlepší příležitost, jak od násilného partnera odejít. Pokud záchranná služba uvidí staré modřiny, zatímco vás ošetřuje po útoku, a vy záchranářům tvrdíte, že „jste spadla ze schodů“, mohou přivolat policii a násilníka lze na místě vykázat ze společného bytu na 10 dní.
Zavolej si pomoc:
Pokud čelíš bezprostřednímu útoku, je nutné okamžitě volat policii (158 nebo 112). Policie je často jedinou možností, jak zastavit útok a chránit svůj život. Pokud máš obavy, že tě partner napadne při pokusu zavolat pomoc, zkus předstírat, že objednáváš pizzu. Může to vypadat nějak takhle: pizza na 112 (youtube.com) .
I když se v originálním znění jedná o sehranou scénku, dispečeři tísňové linky nejsou vyškoleni, aby automaticky reagovali na požadavek na pizzu, jako by se jednalo o nouzovou situaci. Dispečeři jsou vyškoleni, aby rozpoznali podivné konverzace nebo požadavky, naslouchali indikátorům v hlase volajícího a kladli otázky, aby získali více informací, pokud není jasné, zda se jedná o nouzovou situaci. Operátor na tísňové lince může otázkami, na které odpovíš ano-ne, zjistit situaci: zda jsou v bytě děti, zda je násilník ozbrojený nebo jestli jsi zraněná. Tímto způsobem můžeš sdělit svou adresu a jméno, aniž by násilník pojal podezření.
Další možností je poslat SMS na tísňovou linku. Od 1. ledna 2022 jsou tísňové složky, včetně záchranky, povinny přijímat SMS zprávy odeslané na tísňová čísla 150, 155, 158 a 112. Tato změna umožňuje široké veřejnosti odesílat tísňové SMS přímo na linku. Je to důležitý krok, ale je třeba si uvědomit, že SMS komunikace může být kusá a operátorům chybí nonverbální signály z hovoru. Přesto je to užitečná možnost, zejména pro sluchově hendikepované občany nebo v případě ohrožení někým, s kým žiješ ve společné domácnosti. V plánu je také tísňová komunikace textem v reálném čase od roku 2026, což umožní přímý chat s operátorem tísňové linky.
Ze své vlastní zkušenosti vím, že oběť je po konfliktu tak šokovaná a vyděšená, že z iracionálního strachu z násilníka raději oznámení stáhne na místě. Pro případ, že konflikt dojde do bodu, kdy se bude muset zavolat PČR nebo záchranáři, zde jsou některé konkrétní otázky, které mohou být položeny, a rady, jak na ně odpovědět.
Co se stalo? Snažte se být co nejkonkrétnější a popište aktuální situaci. Například: „Můj partner mě fyzicky napadl. Udeřil mě do obličeje a kopl mě do žeber.“ Pokud máte staré modřiny nebo zranění, můžete také zmínit: „Toto není poprvé, už jsem byla zraněná i předtím.“
Kdo je útočník? Identifikujte útočníka, například: „Útočníkem je můj partner. Máme spolu děti a žijeme ve společné domácnosti.“ Pokud je útočník stále přítomen, upozorněte na to: „Útočník je stále v bytě a hrozí, že by mohl zaútočit znovu.“
Jsou v bytě nějaké děti nebo další osoby? Pokud jsou přítomny děti, zmíníte to: „Ano, naše dvě děti jsou také doma. Schovala jsem je do ložnice a zamkla dveře.“ Pokud jsou v bytě i jiní lidé, kteří nejsou útočníkem, zmíníte i je.
Je útočník ozbrojený? Informujte policii, zda je útočník ozbrojený: „Nemám jistotu, ale viděla jsem, že má v kapse nůž,“ nebo „Útočník nemá zbraň, ale je velmi agresivní a hrozí, že by mohl něco použít jako zbraň.“
Máte nějaké zranění a potřebujete lékařskou pomoc? Pokud jste zraněná, popište svá zranění co nejpřesněji: „Ano, mám pohmožděný obličej a bolest v žebrech.“ I když se vám zranění zdají být menší, je důležité je zmínit, protože i malé zranění může vyžadovat ošetření.
Je útočník v bytě nebo utekl? Upozorněte policii na přítomnost útočníka nebo jeho útěk: „Útočník je stále doma,“ nebo „Po útoku odešel, ale nevím, kam šel.“
Jak dlouho tato situace trvá? Popište, jak dlouho násilí trvá, například: „Tato situace trvá už několik měsíců/let. Není to poprvé, co mě napadl.“
Máte kde se schovat? Pokud máte bezpečné místo, zmiňte to: „Jsem zamčená v ložnici,“ nebo „Nemám kam utéct, jsem uvězněná v bytě.“
Já, oběť
Musím také upozornit, že práce záchranných složek je vykonávána lidmi, a i mezi nimi se může stát, že narazíte na jedince s předsudky. Často jde právě o starší příslušníky PČR. Pokud uslyšíte, že „domácí násilí by si měli vyřešit manželé - partneři mezi sebou a je to soukromá věc,“ příslušníka nahlaste. Jedná se totiž o nebezpečný mýtus, který se často stává precedentem pro další podobné případy a akorát více ublíží oběti.
Stává se poměrně často, že i sama oběť násilí zlehčuje nebo popírá. Pokud z šoku své obvinění stáhnete, policisté nic nezmůžou a vy budete v mnohem horší situaci než předtím. Konflikt, který následuje poté, co se za hlídkou zavřou dveře vašeho bytu, končí skutkovou podstatou § 141, v afektu buď vykonané na vás, nebo vámi na násilníkovi ze zoufalství v boji o svůj holý život. Paradoxně dost žen, které kvůli „sebeobraně“ skončily za mřížemi, říká dost podobnou věc: „Poprvé jsem se v klidu vyspala“. A když se jich zeptáte, co si myslí o policistech, řeknou, že „mají pěkné uniformy“. Pokud dál zůstanete ve společné domácnosti s násilníkem, může to tak skončit. Co myslíte, stojí vám ten člověk za 7 let nepodmíněně?
Prevence
I přesto, že ho milujete, nechcete rozbíjet rodinu, bojíte se reakce okolí, nebo vás vždycky odprosí a odslibuje, zvažte prevenci.
Batoh uprchlíka: Uschovejte si u osoby, které věříte, náhradní klíče, oblečení, důležité dokumenty, lékařské předpisy a určitou finanční hotovost. Hodí se i lístek s kontakty a záložní telefon s nepoužitou SIM kartou.
Uschovejte si všechny důkazy o fyzickém násilí (roztrhané oblečení, fotografie modřin a zranění atd.) a všechny lékařské zprávy z ošetření zranění, která vám způsobil násilný partner.
Naplánujte si nejbezpečnější dobu k případnému útěku.
Pamatujte si, kam se můžete obrátit se žádostí o pomoc. Odkazy na krizová centra nebo instituce, které vám mohou pomoci, najdete v popisku. Řekněte někomu, co se u vás děje. Noste s sebou telefonní čísla svých přátel - pokud vás přehnanou kontrolou o ně nepřipravil.
Nepopírejte násilí před dětmi. Řekněte jim pravdu a určete jim bezpečné místo v bytě – pokoj, který lze zamknout, sousední dům, kam se mohou v případě ohrožení ukrýt. Poučte je, že jejich úkolem je zůstat v bezpečí, nikoliv vás ochraňovat.
Já, svědek
Slyšíte ze sousedního bytu či domu křik, zvuky souboje nebo zoufalé volání o pomoc? Nebuďte slepí k bolesti druhých. Také se nespoléhejte, že zasáhne někdo ze sousedů.
Davová odpovědnost, zejména v roli svědků násilných trestných činů, byla zkoumána v několika známých studiích. Jednou z nejznámějších je studie provedená v roce 1968 americkými sociálními psychology Johnem Darleyem a Bibbem Lataném, která se zabývala fenoménem zvaným „efekt přihlížejícího“ (bystander effect). Tato studie byla motivována vraždou Kitty Genoves v roce 1964, kdy údajně několik lidí vidělo nebo slyšelo útok, ale nezasáhli, což vedlo k široké diskusi o tom, proč lidé často nepomohou v situacích, kdy jsou svědky násilí.
Darley a Latané ve svém výzkumu zjistili, že pravděpodobnost, že jedinec zasáhne v nouzové situaci, klesá, pokud je přítomno více svědků. Tento jev je často vysvětlován tím, že jednotlivci předpokládají, že někdo jiný zasáhne, což vede k rozptýlení odpovědnosti.
Další studie a experimenty následovaly, přičemž mnoho z nich potvrdilo původní zjištění Darleye a Lataného. Například studie zkoumající reakce na simulované nouzové situace v různých sociálních prostředích ukázaly, že lidé mají tendenci reagovat méně ochotně, pokud jsou v davu.
Tyto studie mají velký dopad na porozumění lidskému chování ve skupinách a jsou často citovány v souvislosti s prevencí a intervencí při násilných incidentech.
Co tedy dělat a jak se zachovat, pokud se stanete svědkem něčeho takového?
- Zachovejte klid: Udržujte klid a nezasahujte přímo do konfliktu. Domácí násilí může být velmi nebezpečné a vaše bezpečí je prioritou.
- Volání na tísňovou linku: Ihned volejte tísňovou linku (112) a informujte operátora o situaci a přesném umístění. V České republice můžete také kontaktovat organizace jako Bílý kruh bezpečí nebo StopNásilí.
- Podpora oběti: Buďte empatičtí a poskytněte oběti podporu. Nabídněte útočiště, informace o azylových domech nebo pomoc s hledáním profesionální pomoci.
- Nesuďte oběť: Neodsuzujte ani nepředpokládejte, že oběť může situaci snadno řešit. Každý případ je individuální a oběti potřebují podporu a respekt.
- Nahlášení úřadům: Pokud máte dostatek informací, můžete násilí nahlásit policii. Vaše svědectví může být klíčové pro vyšetřování.
- Ochrana dětí: Svědectví dětí o domácím násilí je velmi důležité. Děti jsou citlivé a mohou trpět přímými i nepřímými dopady násilí. Jejich bezpečí a podpora jsou klíčové.
Domácí násilí je naléhavý problém, který vyžaduje okamžitou a efektivní reakci. Bezpečnost obětí je vždy na prvním místě, a proto je důležité vědět, kdy a jak správně volat pomoc. Řešení zavoláním policie může být drastické, traumatizující, necitlivé, dramatické a natolik šokující a ponižující, že z toho ve finále nevyjdete jako oběť, ale jako pachatel, pokud nemáte zjevné zranění. I přes tyto nešvary instituce, která by měla pomáhat a chránit, se vyplatí bojovat. A pokud ti nevěří oni – tyto organizace budou:
Pokud vás zajímají reálné příběhy obětí domácího násilí a jak se k nim chovají České státní instituce tak doporučím kanál mé dobré kamarádky „Maják pro tebe“ najdete je zde: Znalecké posudky - otec narcistní manipulátor, přesto rozšíření styku s otcem (youtube.com) . A na viděnou včas vás zdraví tajemný hlas.
