Práva na potrat, nebo na život?

Mají ženy silnější právní postavení?

Někteří lidé se nechávají slyšet, že jednoznačně ano. Ale ti samí se ztrácejí, když je doplněn kontext této stále aktuální otázky: máme silnější postavení ve vztahu k ženám že zemí třetího světa? Máme silnější právní postavení v porovnání se zeměmi, které porušují základní listinu práv a svobod zákazem jejich práva na potrat? V porovnání s minulostí nebo s etniky, nebo dokonce s muži? Tak jak to teda je?

Nechce se ti to číst? Tady si to můžeš poslechnout: Práva na potrat, nebo na život ? (youtube.com)

A s otázkami rozhodně nekončíme. Jsou ženská práva brána jinak u bezdětných žen a matek? Nebo se jejich dost různý výklad liší podle sociálních vrstev, ze kterých žena pochází. A neexistují leckde pouze formálně, aby se neřeklo, ale v praxi vypadá úplně jinak? Jsem prokazatelně žena, a to, že čelím od Paygapu přes Pinktax až po sexismus v ordinacích lékařů a nevyžádaným doteků v městské hromadné dopravě, neznamená, že je všechno jmenované mýtus, jen proto, že to nezažijete na vlastní kůži, pokud vypadáte, že vlastníte penis.

Moderní feminismus reflektuje nejenom praktické otázky kolem práv žen, ale i morální nesrovnalosti, jako je rozdíl mezi přístupem k potratům, což je velmi relevantní otázka ve veřejné debatě. Existuje nějaký racionální důvod krom „tradiční rodiny“, proč se společnost soustředí na regulaci ženských těl, aniž by uplatňovala stejná měřítka na muže. Ženy chtěli rovnost ne? Ale pro lidi, kteří tento argument používají jako zbraň k ochraně své křehké maskulinity, to ale moc neplatí. Lidé jsou si rovni, ale opravdoví chlapy jsou si rovnější.

Právo na potrat je základní právo žen

Možnost rozhodnout o svém vlastním těle je základním právem, bez kterého nelze hovořit o skutečné rovnosti. Pokud ženy nemohou svobodně rozhodovat o tom, zda pokračovat v těhotenství, čelí právnímu omezení, které zasahuje do jejich svobod na základě jejich pohlaví.

V minulosti byly ženy v mnoha společnostech právně závislé na mužích a neměly možnost svobodně se rozhodovat o své vlastní reprodukci. Přestože jsme udělali velký pokrok, zákaz či omezení potratů je krok zpět k právní podřízenosti, kdy zákon upírá ženám plnou kontrolu nad jejich vlastním životem. Polská vládnoucí strana PiS (Právo a spravedlnost) a americké státy Oklahoma, Texas, Mississippi, Kentucky, Louisiana, Jižní Dakota, Arkansas, Severní Dakota, Idaho, Missouri, Tennessee a Wyoming mají na právní postavení žen jiný názor, který nás vrací zpět do dob, v jakých jsme se právně nacházeli před 100 lety.

Proč je stále žádoucí omezovat ženám jejich základní práva na ukončení těhotenství?

Nebudeme si nic nalhávat – navzdory argumentu „silnějšího právního postavení žen“ jde čistě o mocenský akt, který má za cíl poslat ženy zpět do kuchyně, kam podle zastánců tradičních hodnot údajně patří. Je třeba si uvědomit, že zákony o potratech mají přímý vliv na ekonomickou nezávislost žen. A právě tato nezávislost je vnímána jako ohrožení – co když žena přestane potřebovat muže, aby jí řídil život a určoval pravidla? To je přece role, kterou tradiční muži často zastávají, ne?

Právní omezení potratů tedy nepřímo nutí ženy přijímat role, které omezují jejich rozvoj a přístup k ekonomickým příležitostem. Je zajímavé, že i tam, kde jsou potraty přísně omezené, bývají ženy znevýhodněny i v dalších oblastech.

Zákazy potratů často pramení z patriarchálních představ, že: „Ženy nemají dostatečnou schopnost rozhodovat o svém těle a životě.“ Argumenty proti potratům obvykle kladou důraz na ochranu „rodinných hodnot“ nebo „morálky“, ale ve skutečnosti jde o kontrolu ženských těl a omezení jejich práv. Polsko otevřeně používá víru jako zbraň, aby omezilo základní lidské právo rozhodovat, co se svým tělem, především proti skupině obyvatel s dělohou. Omezení potratů znamená, že ženy mají horší přístup ke zdravotní péči. Zatímco muži nejsou omezováni v podobě zásadních rozhodnutích o svém zdraví, ženy jsou nuceny podstupovat rizika spojená s nechtěným těhotenstvím.

Ještě stále se vám to zdá jako mýtus? Pokud vám nehrozí, že kvůli přítomnosti dělohy ve vašem těle bídně zemřete pod rukou řezníka na polském sídlišti při ilegálním potratu, je snadné to považovat za nadsázku. Když určité státy omezují přístup k potratům, nejde jen o ochranu nenarozených dětí, ale také o kontrolu nad tím, jak mohou ženy žít svůj život. Pokud ženám znemožníte svobodně rozhodovat o reprodukci, vytvoříte společnost, kde jsou ženy podřízené nejen zákonům, ale i společenským očekáváním a normám, které jsou často formovány těmi, kdo mají moc.

Není to pouze otázka práv jedné poloviny lidstva, která má schopnost rodit děti.

Bez reprodukční autonomie nemůže existovat ani plná právní autonomie. Zákazy potratů signalizují, že právní systém stále nedokáže zajistit ženám plnou kontrolu nad jejich životy. Když ženám není umožněno rozhodnout se pro potrat, má to dalekosáhlé důsledky nejen pro jejich osobní ekonomickou a sociální situaci, ale i pro celou společnost. Nucené mateřství může vést k vyšší míře chudoby, omezeným vzdělávacím příležitostem a zhoršenému přístupu ke zdravotní péči, ale také k odloženým dětem a jejich vraždám.

Skutečná rovnost a práva žen nejsou možné bez zajištění jejich reprodukčních práv. Je třeba si uvědomit, že pokud jako společnost nechceme akceptovat genderové nerovnosti, musíme zajistit, aby ženy měly možnost volby, a tím i možnost svobodně určovat svůj život. Když je ženám upírána kontrola nad jejich tělem, je to omezením svobody nás všech.

Ochrana práv na potrat není pouze otázkou ženské rovnosti, ale klíčovým krokem k zajištění, aby se ženy staly plnohodnotnými a rovnocennými členkami společnosti.

Vyplácí se společnosti za každou cenu chránit tradiční rodinu?

Argumenty o tom, že omezování lidských práv chrání „tradiční rodinu“, často ignorují a popírají realitu, ve které vyrůstají děti. Dítě si ve skutečnosti mnohem více cení lásky, péče a pozornosti než toho, zda vyrůstá v ideálu atomové rodiny. Klíčové je spíše, aby se o něj postaral někdo, kdo mu rozumí, naslouchá mu a učí ho, jak být dobrým člověkem, a to není záležitost pohlaví, ale přístupu a osobních hodnot. Když je tradičně táta nepřítomný kvůli tomu, že veškerá péče o rodinu končí jeho chozením do práce, a děti vychovává jen tradičně uštvaná máma, která taky chodí do práce, je to pro děti dobré jako vzor do budoucna? Nemyslím si.

Zároveň je alarmující, jak se ve společnosti, zejména v případě potratů, zdůrazňuje právo na život nenarozeným plodům, a to bez ohledu na kontext. Mnoho lidí, kteří hájí toto právo, se nezamýšlí nad tím, jaké následky může mít neochota podívat se na věc komplexně. Když se totiž dítě narodí, tak sice omládne demografický průměr, politik splní kvótu - ale nikoho už nezajímá, zda má žena dobré podmínky pro to, aby z něj vyrostl kvalitní daňový poplatník. Nikoho fakticky nezajímá, co se děje po porodu – od toho dává ruce pryč jak stát, tak často i společnost, protože už je to jen na zodpovědnosti matky. Je takový přístup tedy dobrý, nebo vede akorát k tragédiím a mnoha problémům? Mělo by se začít rozlišovat mezi tím, že jsou jak dobré, tak špatné tradice. A dogmatickým lpěním na nich pak dochází k tomu, že se svádí vina a potrestají se opět ženy místo toho, aby se upustilo od zpátečnických tradic, za které se opět zaplatí ženskou krví a svobodou. Kolik žen a děvčat bylo přemlouváno, aby nenahlašovaly znásilnění, protože násilník je nadějný lékař nebo politik? A kolik žen bylo donuceno nechat si dítě bez ohledu na to, zda mají střechu nad hlavou, nebo kvůli hloupé tradici a nemanželskému početí vyhnáno nemilosrdně na ulici? Ještě stále se vám zdají tradice tak dobré? Ochrana tradic chce sice více dětí, ale není schopná slevit z přehnaných požadavků, ani není ochotna brát ohled na to, do jakého prostředí toto dítě přijde.

Vražda z tradice

Podívejme se na některé extrémy tradice v jiných kulturách. V Indii je tradice zabíjet novorozené dívky silně zakořeněná, což vyvstává v obrovské sociální a demografické problémy. Dívky jsou často vnímány jako ekonomická zátěž kvůli vysokým nákladům na jejich věno, které rodiny dívek musí vyplácet ženichům. Historicky existuje silná preference pro syny, která je často způsobena tradičními názory, jež považují mužské potomky za ekonomicky výhodnější a klíčové pro pokračování rodové linie. Řekněte mi, zda je dobré lpění na tradicích, když jsou kvůli ní vražděni novorozenci. Statistiky ukazují znepokojivý trend: v roce 2019 bylo v Indii přibližně o 63 milionů žen méně než mužů, což zdůrazňuje závažnost genderové nerovnováhy v populaci. V některých oblastech byl zaznamenán alarmující poměr narozených dětí, kdy se stalo, že v některých vesnicích se nenarodila ani jedna dívka. Tato preference se projevuje v praktikách, jako jsou ženská feticida a infanticida, kdy se rodiny někdy uchylují k těmto činům, aby se vyhnuly finančním a sociálním břemenům spojeným s výchovou dcer.

Politika jedné demografické katastrofy

V Číně v roce 1979 byla určena politika jednoho dítěte k omezení rychlého nárůstu populace. Nicméně vedla k preferenci mužských potomků, což způsobilo, že rodiny se často rozhodovaly pro potraty, pokud byly nenarozené děti ženského pohlaví. Tato praxe je spojena s tím, že muži mají v tradiční čínské a indické kultuře vyšší status a hodnotu, a proto se vyskytují selektivní potraty, které mají za následek výrazné narušení poměru pohlaví. Konkrétně v Číně jsou muži v populaci přítomní o 3–4 % více než ženy.

Důsledky této politiky zahrnují nejen demografickou nerovnováhu, ale také potenciální sociální problémy způsobené mladými muži, kteří prakticky nemají šanci najít si partnerku. Což může mít negativní dopad na psychologickou pohodu a sociální stabilitu celé společnosti. Vzhledem k tomu, že v některých oblastech Číny a Indie může být v blízké budoucnosti až 20 % mužské populace bez partnerky, může to vést k frustraci a násilným činům - což nám ukazuje a dává dost sežrat hnutí incels.

Když se tradice stávají nadřazené hodnotám, je třeba si uvědomit, jaký to má dopad na životy jednotlivců. Je načase, abychom se zaměřili na podporu láskyplného a zdravého prostředí pro každé dítě, bez ohledu na jeho rodinné zázemí. Skutečná rodina je ta, kde je láska, podpora a bezpečí, nikoli ta, která se drží svěřepě zastaralých představ a tradic.

Ženská odpovědnost a mužské názory

Mnozí tvrdí, že ženy si za své problémy mohou samy. Tento pohled často vychází z pozic těch, kteří nechtějí přijmout, že ženy mají vlastní práva, schopnosti a odpovědnost za svá rozhodnutí. Tito lidé nevidí, že bez žen by nebylo možné zachovat budoucnost společnosti, a přesto je stále vnímají jako podřadné.

Zatímco je snadné ženám omezovat práva, ignorují se dlouhodobé důsledky těchto kroků. Je opravdu morální ponechat ženy v nebezpečných situacích jen kvůli strachu lékařů z trestání za provedení životně důležitých potratů? Jak můžeme argumentovat etikou, když mužům nebráníme v rozhodování o svém těle, ale ženy nutíme podstupovat rizika?

Pokud bojovníkům proti potratům skutečně jde o rodiny a děti, měli by se zaměřit na zlepšení podmínek, které podpoří rodiny, a na výchovu k odpovědnému rodičovství. Namísto toho, aby prosazovali restrikce a morální soudy, by měli investovat do rodinné politiky, dostupné zdravotní péče a faktické sexuální výchovy. Pouze tak lze vytvořit společnost, která respektuje všechny své členy – a tím i svou vlastní budoucnost. Stále si trváte na svém?