Článek
Nadchlo mě to a hned jsem se podívala, jestli by taková možnost byla i u nás. Samozřejmě ano a dokonce by to bylo mnohem levnější, než v Německu. Pokud se dobře pamatuji, německého mladíka takové roční cestování vyšlo na 250 tisíc korun a víte, kolik stojí roční jízdenka Českých drah pro neomezené cestování ve 2. třídě vlaků? Je to takřka k nevíře, ale 21 990 korun. Ano, necelých dvaadvacet tisíc. Vychází to měsíčně na 1832 korun padesát haléřů. To je, co? To i ta nejskromnější ubytovna stojí víc.
Mohl by to být krásný život. Ráno bych nasedla třeba do rychlíku mířícího do Ostravy, cestou bych se nasnídala, nabila bych si telefon, zásuvky jsou ve všech rychlících, pak bych se pocourala po Ostravě, odpoledne bych zase nasedla do vlaku a zamířila třeba do Chebu. Vlastně tam ne, vystoupila bych v Praze a našla bych si nějaký noční spoj, kde bych se vyspala. Pravda není jich moc, někdejší noční vlaky zvané flamendři už nejezdí, ale pořád se v noci cestovat dá. A to hlavně do světa, nemusela bych nikam daleko, stačilo by Slovensko. Cesta do Košic trvá takřka deset hodin a to mi na spánek bohatě stačí.
Netvrdím, že hned zítra prodám byt, sbalím si pár nezbytností pro život a odevzdám svůj život zcela do péče Českých drah. Před pár lety bych na něco takového ani nepomyslela, ale jelikož v poslední době jezdím vlakem poměrně často, vím, že by to mohl být život docela příjemný a komfortní. Nedávno jsem jela z Mariánských Lázní do Prahy, krásný čistý vlak, k tomu dvakrát během cesty projela s občerstvovacím vozíkem stevardka, a ceny jejího sortimentu byly velmi příznivé. Káva za patnáct, když chcete lepší, tak za pětadvacet, za stejnou cenu rozpékané pečivo slané nebo sladké a dokonce si můžete koupit i chřupavé červy. A jistě víte, že jsou samý protein. Ovšem taková svačinka vyjde zhruba na stovku.
Samozřejmě se nabízí otázka, kde by se člověk myl a kde by si pral. Ale ani to není nic neřešitelného. Ve větších nádražních stanicích jsou sprchy, minulý týden jsem byla vlakem v Plzni, kde je nádraží po rekonstrukci, a tam by se to sprchovalo a pralo jedna radost.
Určitě i vás napadne, jaké by si člověk vzal zavazadlo. To moje by nijak velké nebylo. Fakt stačí pár kusů oblečení, hřeben, kartáček na zuby a pasta, něco na zkrášlení. I když na to bych se asi vykašlala, pro koho bych se ve vlaku měla malovat? A kultura? Rádio bych poslouchala v mobilu, televizi bych tam sledovala také, i knížky bych si tam stáhla. Jen jedno ještě nemám vyřešené. Bojím se, že by mi na těch cestách bylo samotné smutno. Ráda se scházím s rodinou i přáteli a ráda s nimi všechno sdílím. Ano, ve vlaku je spousta lidí, mohla bych se tam seznamovat. Jenomže já na rychlovky nikdy nebyla, preferují trvalejší vztahy. Takže zítra ještě na nádraží nevyrazím.
