Článek
Tento příběh je pravdivý, tedy žádná fikce. Opravdu se to stalo, před chvílí jsem přišel domů, ještě pořád jsem z toho zhnusen, prostě to musím napsat, nemohu si pomoct.
Potřeboval jsem si vybrat u bankomatu. Ve velkém městě, kde žiji, je spousta obchodních center, a tak jsem do jednoho zašel. Docela mne znechutilo, že v rámci úspor někdo přišel na to, že dají dva bankomaty vedle sebe, tedy nějaká diskrétnost a bezpečnost zcela padla. Navíc je to hned u východu z obchodního centra a kolem procházejí stovky lidí. Chtěl jsem vybrat tisícovku, tak mě to netrápí, ale kdyby někdo vybíral výrazně více, tak si myslím, že je značné riziko, že si ho někdo vytipuje a bude jej sledovat až do nějaké temné uličky, kde není moc lidí. Zvláště, když jde o velkoměsto a existence jsou tu opravdu nejrůznější.
Zatímco se mne bankomat ptá na to, zda budu komunikovat v angličtině a já stejně tak jako 95 procent ostatních lidí mu musím odkliknout, že opravdu ne, tak vlevo vedle mne si stoupne před bankomat senior. Má nazelenalou roušku, asi na tom není zdravotně dobře a opravdu se bojí černého kašle a podobných radostí. Vyndal si brýle, z peněženky vyňal kartu a jde ji zastrčit. Jak udělá k bankomatu krok, najednou se tam prosmýknou dva mladíci v montérkách a odstrčí ho. Nevěřil jsem svým očím. Stojím u bankomatu vedle a nezmohl jsem se na slovo, jak to bylo neočekávané a nepochopitelné. Zvláště, když jde o finanční transakci a na podlaze je napsáno, odkud pokud je bezpečnostní zóna, prostě přišli dva namachrovaní týpci v montérkovém overalu a naběhli před pána a odstrčili ho.
Ten na ně nevěřícně zíral a bylo na něm vidět, že netuší, kde udělal chybu. Jak mohlo dojít k tomu, že není jasné, že stojí před bankomatem a chce si vybrat. Kouká na oba mladé muže a oni se mezi sebou zasmějí a jeden z nich se obrátí na seniora a řekne mu: „Uhni, rakovino.“ A druhý na něj: „Cos mu to řekl? Hahahaha.“ A starý pán na ně na oba kouká a pak posmutněle pokývá hlavou a odchází. Vybere si peníze raději někdy příště, až agresivní mládí někam zmizí.
Byli dva, optimističtí, sebejistí, bezohlední, zřejmě spěchali. Nicméně zastrašili staršího člověka, vyhnali ho od bankomatu, ke kterému určitě nešel pro nic za nic a vytvořili naprosto konfliktní situaci, kde fungovali jako jasní agresoři. Ten člověk nebyl pomalý, ani nic neporušil, jen měl na tváři roušku. Vím, že se typologie podle obličeje dělat nemá, ale v těch mladých tvářích jsem prostě viděl primitivismus a stařík evidentně viděl to samé, dostal strach a šel pryč. Vyhnali ho.
Kdyby ten mladík byl jen jeden, napomenul bych ho. Stál jsem hned vedle u druhého bankomatu. Ale Praha je Praha a „kdo uteče, ten vyhraje“. Konfliktu a problémovým lidem je vždy dobré se vyhnout. Žádný policista široko daleko není, všichni jsou zavření na služebně nebo dávají pokuty za rychlost. Kdyby se cokoliv dělo, nepomůže mi vůbec nikdo. Opravdu jsem se nechtěl strkat nebo být urážen dvěma mladíky, u nichž je zjevné, že na nich výchova a slušné vychování nezanechalo žádné stopy.
Co mne zarazilo, byla ta absence empatie. Když pán odcházel, tak se smáli, že vyhráli a vesele se „žďuchali“, kdo je větší borec. Úplně mi bylo jasné, že přesně takové typy jsou v učňovském školství ti králové, kteří šikanují ty druhé. Až do dospělosti a první a druhé exekuce a první protialkoholické léčby či pobytu ve vězení jsou mistři světa a nikdo na ně nemá. Trumfují se mezi sebou, komu svět více leží u nohou a nejvyšší meta je uznání jim podobných. Bylo mi z toho šoufl.
Kdo tohle vychovává? Kde se to bere? Jak s tím vyjít? Jsou to vůbec lidé? Proč nemají empatii? Oni doma nezažili dědečka, babičku? Proč si neváží starých lidí a nemají pro ně pochopení? Oni netuší, jak je to těžké být pomalý, špatně vidět, něco namačkávat na displeji, vyznat se ve spoustě kartiček, udělat nákup, vybrat peníze a zase se vrátit domů. Oni tomu chudákovi ještě zkomplikovali život jen kvůli třem minutám čekání.
Ale nejhorší na věci je, že oni asi nereagovali na to, že je pán starý, ale reagovali na to, že má roušku. Cokoliv, co se liší, na to útočíme. Primitivismus v praxi. Čisté pudy.
Vždy žasnu u lékaře, že zatímco staří lidé si často tu roušku či respirátor vezmou, když nejsou zcela fit a nebo někdy i preventivně, tak omladina občas chrmlá na všechny strany, ani kapesník často nemá, ale ani ji nenapadne vzít si roušku. Covid už skončil, poučení nula, ohleduplnost nula, každý je středem všehomíra, pochopení toho, že co je pro jednoho jen chřipečka, to může druhého zabít, tak si odepřu trochu pohodlí a tu ochranu si vezmu, nene, to nikoho ani nenapadne. Jít k obvodnímu lékaři znamená si pak kloktat alkoholem a modlit se, zda vlastní rouška stačila. Ti infekční, kteří si tam přišli pro neschopenku a nemají ani minimální krytí obličeje a pokašlávají na všechny strany, tak zda se nerozdělili o svou infekci. U lékaře, v autobuse, všude.
Přijde mi až neuvěřitelné, že po dvou letech covidové masáže a neustálém informování, jak fungují kapénky, jak se přenáší respirační nemoci, jak rouška pomůže, tak stejně to vlastní pohodlí je pro každého nejdůležitější a prostě si tu ochranu dýchacích cest nevezme, ani když kolem sebe rozprašuje viry ostošest.
Ale jak to má člověk vyčítat těm normálním lidem, když jsem nedávno četl článek, jak uznávaný lékař a snad i politik, který se léčil s černým kašlem, tak vyrazil na zasedání města bez roušky a jakékoliv ochrany. Potvrzuje mi to mou teorii, že ti mocní jsou obvykle narcističtí a pokud nejde o něco jim, na ostatní nehledí. Jasně, že to podle příručky již nešířil, bylo to tuším čtvrtý den po nasazení léků, ale risknete si to? Kdybyste měli dýchat na vlastní nemluvně, tak si každý tu roušku vezme. Ale cizí lidé většinu nezajímají a to je podle mne chyba a bezohlednost.
Je to asi tak stejné jako to, proč jsou téměř všechny veřejné WC ve strašném stavu a obvykle nespláchnuté a jen pro silné nátury. Kde není dozor a nechodí nikdo splachovat a neustále uklízet, tam je to obvykle čistý hnus. A vlaky a jejich WC, to je úplně hrůza. Téměř vždy tam na vás čekají něčí exkrementy, protože někdo nespláchl. To je také o lidech obecně. Lidstvo bude vyspělé, až na veřejném WC bude čisto. Do té doby jsme jen další stupeň opic. Nadsázka, ale všichni víte, o čem mluvím. Doma si každý uklidí, ale jak je něco společné, k cizím nejsou často ani minimální ohledy. Ovšem toto ještě není to nejhorší.
Drsnější je, že když někdo ohledy má, tak je společností vnímán jako ten „nenormální“, kdo má na puse roušku a najdou se i tací primitivové, kteří na něj útočí. Jen proto, že se liší. Bez soucitu. Tím, že si vzal roušku, se stal přece jiným živočišným druhem, už nevidíme tvář, můžeme útočit, můžeme vše. Už není jako my. Soucit a ohleduplnost nula. Nevím, zda by to ti mladíci zkoušeli na někoho bez roušky, to nemohu s jistotou říct, ale viděl jsem incident s rouškou a nepotěšilo mne to.
Uvědomil jsem si, proč je naše učňovské školství tak katastrofické a proč tam zřejmě kvete šikana. Alespoň podle toho, co jsem slyšel od několika známých, kteří z „učňáku“ odešli ne proto, že by to nedávali, ale proto, že tam primitivní typy házely radiátory z okna a mlátili každého, kdo se jim nezdál dost cool. A učitelé na to, aby těmto žákům něco předali, rezignovali, což se asi dá i pochopit. Nicméně je to věc systému.
Kdo dodržuje pravidla, má být podle mne chráněn. Kdo je nedodržuje a kdo se projevuje agresivně, ten má být ze společnosti eliminován a potrestán. Zamezit trvale tomu, aby někdo takový znovu útočil na druhé. Tím, že se vše řeší až tehdy, když se něco stane a ještě jsou tresty jen podle toho, co se stalo a pokud někoho podobné typy nezabijí, tak vlastně o nic nejde, tak to je dle mne chyba. Agresivita a vyvolávání incidentu samo o sobě by měl být trestný čin. Je to příčina všeho zla.
Když jsem viděl stařečka, jak odchází a za zády se mu hihňají frajeři, kteří jsou hrdí na to, že se jich lidé bojí, v člověku by pukla žluč. A tohle společnost vůbec neřeší. Nic se nestalo. Pánové, kteří se zachovali jako dobytek, jsou stále platnými členy společnosti a nikdo jim nesmí říct ani ťuk do té doby, než vyvolají nějaký další incident a někomu se při něm něco stane. Tím, že jim není hanba útočit na slabší a zranitelné, tak je zjevné, že následky mohou být i fatální. Do seniora stačilo strčit, upadne a je po něm. Už vidím pak tu zprávu, že oni to přece nechtěli, oni do něj jen strčili, je to zabití z nedbalosti, vlastně si ho nevšimli, všechno je nehoda. Když vidím, co je to za lidi, tak lhaní je to nejmenší, co bych čekal.
Spíš je člověku úzko, s čím se může potkat, jen když vyjde na ulici. Nemusí do džungle, stačí potkat lidi. I když, jsou to vůbec lidi? Jsou. A je to smutné.
