Článek
Představte si, že vám kuchař na oslavu se slavnostním úsměvem v luxusním salónku se stříbrnými příbory už zase navařil nechutný blept. A když mu sdělíte, že to opravdu není nic moc, tvrdí vám, že tomu nerozumíte. Tak nějak podobně to funguje u vánočních pohádek již mnoho let. Sem tam se něco povede, ale drtivě je to totální šmol. Přitom nebyl levný. Práce to dalo stejně, kolik by dala kvalitní pohádka. Proč se to děje, to netuším.
Neustále poslouchám z roku na rok až na výjimky, jaká je to zase hrůza, co to zase naši elitní pohádkoví vybraní tvůrci pod záštitou České televize za naše peníze vytvořili a přiznám se, že už ani nemám nervy se na ty vánoční současné pohádky dívat. Přijde mi to, že snad spadli z Marsu, že jen recyklují motivy několika úspěšných pohádek a pak se snaží být papežštější než papež a cpát nám současnou agitku jakéhokoliv typu i do pohádek, pro které je přeci typický archetyp a nějaká pravidla, aby pohádka fungovala. Něco se porušit může, ale ne všechno.
Každý nový tvůrce je hrdý na to, že pravidla porušil. To, že se úspěch nedostavil, za problém nepovažuje, zaplaceno dostal, názor diváků bagatelizuje. Protože jsem studoval filmovou školu, tak dobře vím, že každý ten autor žije v podstatě ve své „bublině“ a svým způsobem názorem běžného diváka až opovrhuje. Zajímají ho jeho známí, kteří ho pochválí, když je dostatečně snaživý a protlačí i motivy, které je v dané době žádoucí šířit.
Pochválí ho jeho učitelé, pochválí ho jeho okolí, za odvahu a angažovanost, zaplaceno dostane a divák, to je ten poslední v řadě. Kde není konkurence a kde je téměř monopol, tam nelze čekat změnu k lepšímu. Jsem s tím smířen, je to otázka toho, jak funguje náš stát celkově. Zdravotnictví se nezlepšuje, školství se nezlepšuje, pohádky stojí za starou bačkoru, jen je všechno čím dál dražší a vyvolení čím dál více přestávají řešit smysl toho, proč a co dělají a cítí se být bohy.
Nechci být přehnaně kritický, raději budu konstruktivní, proto je dobré si říct, co dělá opravdu kvalitní pohádku.
Základ je příběh. Klasický, humorný, napínavý, který pohltí diváka a překvapí, pobaví, rozesměje, rozdá radost i úlevu, že dobro zvítězilo. Nikdy nezapomenu na Arabelu a kata, který prohlásí do kamery „Teď se nedívejte, to je až od osmnácti,“ a všichni vědí, že jde do tuhého. A děti mají oči navrch hlavy. Na vtípek tohoto typu s takovým nadhledem dnes bohužel nikdo z tvůrců zřejmě nemá.
Pořád nechápu, proč Česká televize neudělala interaktivní webovou stránku, kde lze týmově tvořit příběh, ladit ho, korigovat, doplňovat motivy, zápletky, větvit své i cizí motivy. Kde den co den bude umělá inteligence stejně tak jako na diskusích na Seznamu analyzovat, v čem je který příběh lepší, zajímavější, originálnější a rozebírat přínosy, mínusy, dělat shrnutí. Ať mi nikdo neříká, že do března 2025 bychom neměli objevené nové talenty. Tvůrce „z lidu“, kteří dokáží přijít s nápadem, něčím neotřelým a nemusí to být vždy jako dosud vesměs jen import motivů ze zahraničí nebo recyklace starších věcí.
Tedy první věc. Komunikovat s cílovým publikem. „Koncesionáři, zaplatil sis pohádku a zase jsme ti nacpali něco, s čím jsi nespokojen? Nevěříš režisérům, scénáristům a produkci, jak jsou úžasní a že jen ty jsi mimo, když se ti to nelíbí a neoceníš kvalitu na úrovni doby?“ Tak tady máš stránku, když remcáš a nelíbilo se, tak tomu dej pár chvil a napiš příběh, který by se ti líbil. Může to být fantasmagorie. Současná umělá inteligence nemá problém to vyčistit a udělat srozumitelnější i pro pomalejší diváky a nakonec to nejlepší, co se na webu sejde, to dostane do ruky profík, vyladí, doplní dialogy a může se točit.
Hlavní problém podle mne je, že chybí nápady. Chybí kvalitní scénář a chybí invence. Když elita nemá schopnost něco kvalitního vymyslet, svědčí to hlavně o tom, jak byly v posledních desetiletích vybíráni tvůrci, zda podle schopností a neotřelosti nebo podle uniformity a předvídatelných výsledků. Jak říkám, je to o této republice a o tom, jak tady funguje všechno. Ten, kdo se liší, tak nikam neprojde a nikdo ho podporovat nebude. Pamatuji si, jak v uměleckých přijímačkách byl podle mne hlavní parametr, zda se z absolventa může stát časem klon toho, kdo ho hodnotí. „Prokažte talent“, takový, který očekáváme a dokážeme pochopit. Tedy přijímáme opičky. A po letech jsou zde výsledky. Proto máme dnes generaci kopírek a sociálně zdatných, leč neoriginálních tvůrců. Samozřejmě jen můj názor. Seriály na jedno použití, pohádky to samé, filmy o vztazích děs běs. Lidé na to koukají jen proto, že vidí oblíbené herce, ale atmosféra nula, podruhé si to už nikdo nepustí. Je to o lidech, kteří to tvoří, na co mají.
Ve filmech režiséra Vorlíčka byli vždy hezcí lidé nebo elitní herci, kteří udělali zábavu jen tím, že se objevili na plátně a promluvili. Kvalitní podmanivá hudba a song, který by mohl existovat a často existoval i nezávisle na filmu. Málokdo to ví, ale hudba respektive filmový zvuk, dělá údajně šedesát procent dojmu z filmu. Třeba „Vynález zkázy“ by byl bez hudby geniálního pana Lišky naprosto nekoukatelný. Je to postaveno hlavně na tom. Dnes mi přijde, že je hudba v pohádkách taková Popelka a nikoliv pohádková, ale skutečná. Je snad v nějaké vánoční pohádce píseň, která by se prodávala sama i mimo film a hrála v rádiu? Je tam něco nadstandardního? Skutečný hit? Já tam nevidím ani náznak.
Ve starších pohádkách se zpívalo. Není nezbytné to znovu zkoušet, může to obstarat kvalitní zpěvák a skladatel. Filmy „Páni kluci“ ani „Tři oříšky“ by prostě bez motivu a hlavní písně nebyly tak dobré a spadly by o dva stupně níže. Nikdo si to neuvědomuje, ale ta atmosféra na hlavní písni a jejích motivech stojí a padá.
Další velmi důležitá věc je výběr herců „osobností“ (dnes se mi vybavuje snad jedině Trojan) a dialogy psané „na tělo“. Co se týká sympatií, tak filmová princezna se musí líbit všem. To je pravidlo. Já vím, že to ideologicky není správné a že stačí o ní v recenzích prohlásit, že je „krásná“. Ale pokud nad tím stará Mráčková a soused Vopička zakroutí hlavou, že i támhle Máňa ze samoobsluhy je hezčí než filmová princezna, tak je něco hodně špatně. Lidé jsou na to citliví. Typový výběr musí být velmi pečlivý, jde o klíčovou věc. Kdyby místo Leontýnky hrála v oblíbené pohádce průměrná dívka, film takový úspěch mít nebude. To je prostě pravda, že čarodějnice musí mít velký nos a princezna musí být krásná. Kdo to nerespektuje, ten pohoří.
Kolega důchodce mi kdysi vyprávěl, že přišlo něco, jako „móda ošklivosti“. Pro mne za mne, v detektivce nebo filmu o drogách či zpravodajství mi to nevadí. Ale ať se na mne nikdo nezlobí, princezna musí udělat dojem i když nemluví, musí být krásná a líbit se všem. Sami si položte otázku, zda na vás zapůsobil remake „Třech oříšků pro Popelku“ z ciziny. Podle mne ne a nebude to příběhem. Je to pouze tím, že v hlavní roli není plachá a zároveň odvážná, dětská a zároveň dospělá, krásná a zároveň umouněná, naše nejhezčí herečka. Všichni se na ni těší, všichni ji chtěli vidět. To opravdu místní umělecké školy za posledních třicet let nevystudovala žádná srovnatelná dívka? Nebo jsou režiséři natolik poznamenaní tím, že vše normální je již nudí a estetické jim přijdou úplně jiné typy, které ale populace jako krásné rozhodně nevnímá? Nemohl by mít režisér na toto poradce, pokud na to nemá, rozlišit co je hezké a co ne? Dělají se vůbec ještě testovací projekce, kde „hlas lidu“ rozhodne, kudy ano a kudy ne? V klasické pohádce byli vždy všichni mladí, krásní a všichni starší byli velmi dobří herci a byl to koncert se na ně dívat. Proč to dnes nejde?
Mám obavu, že někam zmizela profesionalita a tvrdé řemeslo. Dodržování pravidel, důraz na diváka. Že rozhoduje něco jiného, než výsledek.
Proto to shrnu. Základ je příběh. Pokud tvůrci nemají na jedinečný příběh, je tu deset milionů lidí, kteří mohou pomoci. Někdo z nich nápady mít bude, stačí udělat webovou stránku „pohadkact.cz“ a sypat tam nápady ve dne v noci. Protože tou hromadou balastu se nikdo neprobere, tak je nutné to svěřit umělé inteligenci a jasně stanovit kritéria a vzory. To jsou ty pohádky stálice, na které čeká rok co rok celý národ, protože se povedly, i když před mnoha a mnoha lety.
Když prý Bořivoj Zeman točil pohádku „Honza málem králem“, tak i když dodržel pravidla a dokonce obsadil zpěváka, tak měl sám za to, že to není ono a s pohádkami prý skončil. Takovou sebereflexi, aby se tvůrci buď zlepšili nebo šli točit kriminálky a předali to další partě, která nebude ještě horší než oni, to tam nevidím.
Kromě příběhu je nutné vyřešit, aby se angažoval hudební skladatel, který už za život udělal nějaké hity. Nejlépe populární písně, které mají jak melodii, tak rytmus. Ne nějaké říkačky s brnkáním nebo experimenty. Dnes je všechno doslova v režii toho, kdo dostal kšeft a ten má „své lidi“. Ale to dle výsledků rozhodně neznamená, že jsou to ti nejlepší. Písničky z pohádek mizí nebo to nejsou hity a to je chyba. Na výsledku je to zásadně vidět. Také gradování a stříhání na hudbu je potřeba umět.
A třetí věc, která by pomohla, je ukončit styl, kdy se vše vybírá podle toho, s kým je kdo kamarád a kdo má čas a komu by se mělo pomoci. Místo toho vybrat na konkurzech lidi opravdu hezké, kteří typově sedí do hlavních kladných postav. Objíždět všechna divadla v republice, rozházet sítě, nevybírat ze dvou tří lidí, ale ze stovky. Pak bude výsledek vypadat úplně jinak. Proč nikdo pro český film nenašel za poslední spoustu let rebela líbivce typu Jamese Deana, ale máme tu vesměs samé sterilní postavy? Proč není náhrada za plachou a jemnou Libušku? Že není poptávka? To není pravda, v pohádkách poptávka rozhodně je.
Vím, že se zřejmě nic nezmění a je to jen můj zoufalý výkřik do tmy. Herci budou dále nevýrazní, pohádky plytké či hloupé a nápady žádné. Ti, kdo rozhodují, uznávají heslo „psi štěkají, karavana jde dál“ a nenechají se rozhodit k nějakým změnám. Nicméně pořád je tu nepatrná naděje, že si to tvůrci přečtou a alespoň se zamyslí, proč o reprízy jejich pohádek v drtivé většině nikdo nestojí a kde je chyba.
Tak hodně štěstí. Vánoční pohádky.
Prý je to nepodstatná věc. Ale pokud nedokážeme změnit ani toto, jak chceme změnit cokoliv dalšího.
