Článek
Už jsem byla pěkně nedočkavá a těšila se jako malá holka. Od loňské dovolené uplynul zase rok, a my se s manželem chystali na cestu do Chorvatska. Děti už máme velké, mají své rodiny a zájmy, bylo to tedy čistě v naší režii a jen o nás dvou. S Karlem to bylo občas trochu náročné, ale to si o mě možná o také říká. Kromě toho, že je notorický bordelář a zapomnětlivec je vcelku hodný a spolehlivý chlap.
Na dovolenou k moři jsme jezdili i s dětmi, ale ne každý rok jako tomu bylo od doby, co jsme zůstali sami. Všechno je samozřejmě o penězích. Nežili jsme si špatně, oba jsme měli práci, bydleli ve vlastním domku se zahradou a hlavně jsme nebyli rozvedení jako většina párů kolem nás.
Při balení jsem vždy hrozně nervózní, abych na něco nezapomněla a do toho mě vždy dokázal rozčilovat, Karel, který měl na všechno spoustu času. Zatímco já se splavená balila pomalu celý den, on měl zabaleno za půl hodiny. No, taky to tak vypadalo, když pak sháněl plavky, pantofle, nebo sluneční brýle po Chorvatských obchodech.
Každým rokem to bylo stejné a já se těšila, co si zase zapomene, abych mu to mohla následně vytknout. Popravdě jsme se pokaždé pár dní před odjezdem pohádali, až to mohlo kolikrát vypadat, že nikam nepojedeme. Ale co se rádo škádlívá, to se rádo mívá, že?
Byla jsem ráda, že Karla mám, byl milující, pozorný manžel a hlavně starostlivý otec. Na rozdíl od jiných chlapů se nikdy neotočil za jinou ženou a ani náznakem mi nedal nikdy najevo, že by ho jiná žena zajímala. Přišel den odjezdu, všechno bylo sbaleno a já pomalu propadala panice, co jsem zapomněla zabalit.
Karel seděl v autě a troubil, což mě znervóznělo ještě víc. Od doby, co jsme začali jezdit sami, jsme jezdili přes den. Vyrazili jsme a cesta utíkala celkem dobře. Karel je samozřejmě borec a jezdí bez navigace, neboť tu cestu přece zná nazpaměť. Dojeli jsme až do Chorvatska, kde byla naše cesta rozkopaná, i když byla celkem dobře značená objížďka, borec Karel zabloudil.
Jezdili jsme snad pořád dokola a vůbec nevěděli, kde jsme a samozřejmě se u toho velice vášnivě hádali. Nakonec uznal a zapnul navigaci v telefonu. Telefon upnul do držáku u prostředního panelu. Koukám na tu mapku a trasu na displeji, když se na něm objeví zpráva od nějaké Petry, cituji, „tak to tam nějak s tou nánou přežij a brzo se mi vrať, pusu Petra.“
Asi nemusím vysvětlovat, co následovalo, nejdřív jsem křičela a pak se dala do pláče. Karel chvíli koktal a vymlouval se, ale nakonec se přiznal, že má už dva roky vztah s kolegyní z práce. Požádala jsem ho, aby to otočil a jel domů. Poslechl mě a otočil to, celou cestu už jen mlčel, zatím co já brečela. Všechno zkazil, nejen dovolenou, ale celé manželství a vše v co jsem věřila. Po návratu domů jsem co nejdřív podala žádost o rozvod. Dnes jsem sama a vůbec s ním nekomunikuju stejně jako děti po tom, co se o tátovi dozvěděly.
