Článek
Jsem máma dvou malých dětí a musím vám upřímně říct, že jsem neskonale šťastná, že už k pohybu venku s dětmi nepotřebuji kočárek, protože sem se několikrát přesvědčila na vlastní kůži o tom, že pro některé lidi je problém, aby uvolnili místo, které je pro kočár přímo vyhrazené.
Bydlím ve velkém městě, a tak bylo vždy pohodlnější jezdit MHD, když byla potřeba jet k doktoru nebo kamkoliv jinam během dopoledních či ranních hodin. Kočár jsem přestala pro děti používat před cca 2 lety a tehdy ještě nebyly všechny vozy bezbariérové, a tak jsem kolikrát musela čekat na další spoj, pokud v předešlém voze už nějaké kočárky byly. S tím jsem ale vždy počítala, a tak jsem samozřejmě měla dostatečnou časovou rezervu.
Když mají lidé problém už i s kočárkem.
Že lidi v MHD obtěžují miminka, která pláčou, nebo hlasité děti, to není žádná novinka. Ale že některým už vadí i kočárky, to jsem tehdy těžce nechápala.
„Můžu vás poprosit s dovolením? Já bych potřebovala kočárek zaparkovat na určené místo, kde stojíte, moc děkuju,“ prosím bandu studentů, kteří navíc polovinu prostoru zabírají kolem sebe batohy, které jim bylo zatěžko sundat ze zad, ačkoliv je v MHD piktogram batohu na zemi či v ruce.
„No a kam si jako asi tak mám stoupnout, paní chytrá?“ protočil na mě oči v sloup kluk, odhadem 13-14 let.
Tuhle konverzaci zaslechly dvě ženy důchodového věku, které seděly kousek od nás a hned to samozřejmě musely začít komentovat.
„Já nevím, proč se s těmi kočáry cpou do tramvaje takhle ráno, jsou na mateřský, celý den doma, a nemůžou prostě počkat, až to nebude tak narvaný, když jezdí lidi do práce a děti do škol,“ říká jedna té druhé.
„To jsou přeci ty moderní mámy, co můžou všechno, to za nás…“ spustila hned ta druhá a v tu chvíli jsem už musela vystoupit.
První věc je asi ta, že ani ty dámy nevypadaly, že by jely do práce, nebo snad do školy. A druhá, primární věc je ta, že přece i já, máma s kočárkem, můžu jezdit MHD ráno, dopoledne, večer, zkrátka kdy chci. Celý život si platím poctivě jízdné a nevidím důvod, proč bych se měla nějak omezovat jenom kvůli tomu, že mám kočár. Zvlášť, když potřebuji někde včas být, těžko si objednáte očkování u pediatra na jiný čas, než je ráno,či dopoledne, abyste náhodou svou přítomností neobtěžovali ostatní lidi.
Nepořizujte si děti, když nemáte auto.
Tak takový názor jsem asi loňský rok našla na sociální síti Twitter. Autorem byl mladý student, snad FF, pokud si dobře pamatuji, a argumentoval tím, že on, na rozdíl od mámy na mateřské, jede do školy tvořit hodnoty a studovat.
Když vynecháme to, že to je naprostá blbost, tak si upřímně můžeme říct, že auto je sice super věc, ale dá se bez ní žít, zvlášť ve velkoměstě. A že pořízení dítěte by se určitě nemělo vázat na to, zda jste majitelem auta. Myslím, že tenhle mladík, až se jednou sám stane otcem, tak třeba prozře a dojde mu, jakou hloupost ze sebe kdysi vypustil.
Já vím, že MHD je často plné a že tomu kočárek nepřidá, ale představte si, že vy si prostě nastoupíte do sebeplnější tramvaje či autobusu, zatímco taková máma s kočárkem, pokud ve voze již nějaké kočárky jsou, musí čekat na další spoj. A klidně na třetí, pokud je špička. Nikdy jsem se s kočárem nikam necpala na sílu a vždy, když to šlo, tak jsem se raději prošla, ale prostě někdy jsem MHD využít musela a musela jsem i někdy poprosit někoho, aby mi to místo uvolnil.
Když jsem jela minulý týden tramvají a slyšela jsem, jak jiná maminka prosí o uvolnění vyhrazeného místa, zatímco někdo už tam zase rozjížděl debatu, proč musí s kočárkem jezdit brzy ráno, bylo to jako flashback do minulosti. A to jsem naivně doufala, že se to třeba už neděje. Omyl.
Co třeba zkusit být ohleduplnější a chápavější? Je to opravdu tak těžké?
