Článek
Veronika, třiatřicetiletá smyslná dynamická jihomoravská žena, si prošla životní dráhou, která by mohla sloužit jako námět pro tragikomedii. Se svým manželem, Tomášem, byli vdaní již skoro deset let a společně vychovávali dvě roztomilé děti, Amálku, Karlíka a Filípka. Děti byli vlastně tři, ale to není pro náš příběh vlastně důležité. Přesný počet dětí, to možná zajímá úředníky z finančáku nebo sociálky, ale čtenáře lačnícího po košilatém příběhu nikoliv.
Nuda v Brně
Veronika se však nudila, a když se nudí Veronika, znamená to, že svět kolem ní musí být připraven na malé zemětřesení.
Poprvé zahnula Tomášovi s jeho kolegou z práce, Petrem. Petr byl okouzlující, vysoký, potetovaný, sečtělý a nekonečně zábavný. To poslední přídavné jméno si podtrhněme červenou vlnovkou, dokázal vyprávět vtipy, které Veroniku rozesmávaly tak, že zapomněla na každodenní starosti. Štěpán Kozub nebo Jan Werich byli vedle něj nudní patroni.
Tomáš, nevěda nic o této avantýře, si jen všiml, že Veronika chodí domů s úsměvem a začala se více smát.
Smích ovšem Veroniku přešel, když chtěli s novým milencem utéct a nakonec i odletěli do Oestende, ale v Hotelu Botteltje jim za tři dny došly peníze, nic nepomohl ani prodej hotelového povlečení a chutných přebytků z belgických švédských stolů od snídaně.
Po návratu musela Veruna opět na lov.
Druhý úlovek - barman, který existuje
Podruhé to bylo s barmanem Karlem z vyhlášeného Ba(g)ru, který (ne)existuje.
Kájin, měl neodolatelný šarm a míchal koktejly, po kterých měla Veronika pocit, že by mohla létat. A navíc ji Kája začal jako smyslů zbavený dávat až dvacetiprocetní slevy na drinky a dokonce jí občas odpouštěl i spropitné.
„Tomáši, musíme častěji chodit do barů,“ navrhovala Veronika a Tomáš, milující manžel a ukázkový nekňuba, se radoval z toho, jak je jeho žena šťastná a plná života.
Obrazně řečeno plná života po setkání s barmanem bývala, ale možná tento příběh nečtete po 22.hodině, tak zde můžeme jenom takto cudně naznačit.
Třetí úlet se odehrál na víkendovém wellness pobytu s kamarádkami, kde se Veruna setkala s Markem, svalnatým instruktorem jógy. Markův hluboký hlas a ohebné vousaté tělo Veroniku natolik fascinovaly, že se nemohla ubránit svým emocím a hlavně hormonům.
„Musím začít cvičit jógu,“ hlásila po návratu domů, načež Tomáš začal uvažovat, zda by se k ní neměl přidat.
Čtvrtý úlet
A pak přišel čtvrtý úlet, který Veroniku zavedl do nečekaných vod. Setkala se s Annou, charismatickou lesbickou umělkyní, občanskou pasivistkou a břichomluvkyní z Vídně , konkrétně ze 6. vídeňského okresu: Mariahilf. Anna jí svižně a bez cenzury ukázala úplně nový svět plný barev, touhy a vášně.
Veronika si uvědomila, že život je plný překvapení a že láska nemá a nesmí mít hranice. Dokonce napsala fejeton “ Nejen manželství, ale i láska bez hranic", který ji odmítli uveřejnit v Katolickém týdeníku, údajně pro nedostatek místa a pravopisné chyby. Popravdě Veroniku trochu urazilo, že jí článek neotiskli, a navíc se jí šéfredaktor ( a editor a skoro jediný čtenář v jedné osobě) optal, jak staré dítě fejeton vlastně psalo?
Nečekaný problém
Jednoho dne, když Tomáš náhodou narazil na některé z Veroničiných zpráv, rozhodl se konfrontovat svou milou manželku. „Veroniko, tohle už je moc,“ řekl smutně avšak důrazně. Pak se na hodinu rozbrečel a rozkýchal.
Veronika se mu však vysmála, jak jen to ona umí. „Tomáši, ty vemeno, vždyť to všechno byla jen zábava,“ řekla se smíchem, který se mísil s trochou rozpaků.
Patnáct dnů spolu nemluvili, dokonce ani na Instagramu a FejsBůčku si nic nenapsali.
Ergo kladívko, nakonec mlčení prolomili, jako Filip Turek brány Bruselu, a po dlouhých vyčerpávajících rozhovorech se rozhodli, že jejich rodina je to nejdůležitější.
Veronika si uvědomila, že Tomáš je tím, kdo zvládá domácí úklid, opravy a zároveň je skvělým otcem jejich dětí. A navíc, kdo by chtěl přijít o muže, který dokáže bez problému opravit pračku, vynést smetí, nastavit budík, spláchnout toaletu i umýt okna?
Veselý konec
Tak zůstali spolu, šťastni po svém. Veronika mu nakonec odpustila, že si všiml jejích avantýr, a Tomáš jí odpustil, že vůbec nějaké byly.
A jak už to v životě bývá, důležité je, že rodina zůstala pohromadě a společně se smáli všem nástrahám a čerpali manželské daňové úlevy, které jim strastiplný život v Brně přinášel.
Zazvonil kanec a manželské hádky je konec.
