Článek
České školství zažívalo pomyslné zlaté časy před třemi lety, kdy se bývalé vládě hnutí ANO podařilo dosáhnout historického vrcholu. Výdaje na školství tehdy dosahovaly 4,7 % HDP, což se blížilo průměru nejen zemí EU, ale i OECD. Letos ovšem hrozí, že toto číslo klesne na 4,3 % HDP, což by bylo nejméně za posledních osm let. Pokud by vláda chtěla dostát svému slibu alespoň jeden rok, musela by rozpočet MŠMT na příští rok navýšit alespoň o 37 miliard korun!
Těžko říct, zda bídný objem peněz pro školství je odrazem pohrdání ze strany vládní pětikoalice nebo zda je to výsledek neschopnosti ministra Beka. Ať tak či onak, MŠMT v důsledku mizerného rozpočtu není schopné plnit další závazek, kterým jsou platy učitelů ve výši 130 % průměrné mzdy. Pokud vše „půjde dobře“, pak učitelé dosáhnou na 113 %, ale pravděpodobně to bude mnohem méně.
Ministr Bek také zasáhl do způsobu financování škol, který je nastaven od roku 2020 a ředitelé si jej chválí. Umožňuje jim totiž dělit výuku v některých předmětech a poskytnout tak žákům individuální přístup. Bohužel od příštího školního roku budou muset ředitelé sáhnout do rozvrhů a snížit počet odučených hodin financovaných ze státního rozpočtu.
Nedostatek předvídatelnosti a stabilního financování snižuje motivaci učitelů a může vést k odchodu kvalifikovaných pedagogů. Navíc školy také zápasí s nedostatkem peněz na kuchařky, školníky, uklízečky nebo ekonomky. Ředitelé škol je musí buď propustit, nebo jejich platy dofinancovat z odměn určených pro učitele. Zatímco tak učitelé mohou na odměny téměř jistě zapomenout, sám Bek si užívá luxusní byt za 57 tisíc měsíčně, zneužívá jízdy s majáčkem v záchranářské uličce a do „druhé práce“ – Senátu, prakticky vůbec nechodí, zato ale čerpá milionové náhrady… A to vše v době, kdy se ve školství šetří na každém kroku.
Značná část školských expertů míní, že ministr se primárně věnuje vysvětlování svých kauz namísto řízení resortu MŠMT. V očích veřejnosti ztratil veškerou důvěru a nejlepším řešením v současné situaci by tak bylo, kdyby na tento post rezignoval a přenechal ho někomu, kdo se mu bude plnohodnotně věnovat. I když ani toto si resort školství opravdu nezaslouží, mít již v pořadí čtvrtého ministra…