Článek
Platy učitelů: Sliby, které zůstaly jen na papíře
Jedním z hlavních slibů vlády bylo navýšení platů učitelů na 130 % průměrné mzdy. Tento krok měl být zásadním v boji proti dlouhodobému nedostatku pedagogů a nízké atraktivitě učitelského povolání. Co jsme ale v roce 2024 viděli? Učitelé dostali jen částečná navýšení a na slíbených 130 % se ani zdaleka nedostali. Platy zůstávají na úrovni 113 % průměrné mzdy, což znamená, že rozdíl oproti jiným vysokoškolsky vzdělaným profesím opět narostl. Výsledek? Mladí lidé nemají o profesi zájem a zkušení učitelé uvažují o odchodu.
Nepedagogičtí pracovníci v krizi
Ještě horší situace panuje mezi nepedagogickými pracovníky – školníky, uklízečkami, kuchařkami či správci IT. Tito lidé, kteří zajišťují každodenní chod škol, byli letos opět přehlíženi. Mnohé školy jsou nuceny škrtat v rozpočtech, což se dotýká právě těchto pozic. Výsledkem je přepracovanost zbylého personálu, přetížené vedení škol a zhoršující se prostředí pro vzdělávání.
Duševní zdraví žáků: Ignorovaná krize
Zatímco se v celé Evropě klade důraz na duševní zdraví mladé generace, česká vláda tuto problematiku zcela ignoruje. Rok 2024 přinesl alarmující data: téměř 30 % žáků druhého stupně základních a středních škol uvedlo, že vážně uvažovali o sebevraždě. Školní psychologové, kteří by mohli této situaci čelit, však často chybějí. Financování těchto pozic je nedostatečné a zcela závislé na evropských fondech, které se postupně vyčerpávají financování z EU končí, není zajištěno další systémové financování ze státního rozpočtu.
ONIV: Šetření na dětech
Základní potřeby škol – učebnice, pomůcky, ale například i plavání či další vzdělávání učitelů – se financují z rozpočtové položky ONIV. Tato položka byla v roce 2024 rekordně podfinancována, což školy donutilo šetřit na všem, co přesahuje pouhé přežití. Děti i učitelé tak přišli o mnohé aktivity, které dělají vzdělávání smysluplným a zábavným. Teď navíc hrozí to, že i financování těchto výdajů bude převedeno pod zřizovatele.
Konec priorit?
Co však zaráží nejvíce, je absence jakékoliv dlouhodobé vize. Vláda neřeší systémové problémy, jako je nedostatek pedagogů, potřeba modernizace školní infrastruktury nebo podpora talentovaných žáků. Místo toho škrtá, přetěžuje školy administrativou a nechává klíčové oblasti jako duševní zdraví žáků nebo začleňování znevýhodněných dětí na okraji svého zájmu.
Co dál?
Fialova vláda letos ukázala, že školství není její prioritou, a to i přes své sliby. Školy i pedagogové se však nemohou spoléhat jen na dobré vůle, potřebují jasnou podporu a stabilitu. Pokud v příštích letech nedojde k radikální změně přístupu, může se české školství propadnout do ještě hlubší krize, jejíž důsledky pocítí nejen naše děti, ale i celá společnost.
Jak vnímáte situaci ve školství vy? Máte podobnou zkušenost, nebo vidíte i něco pozitivního? Budu rád, když mi napíšete své názory. Tohle je téma, které musíme řešit společně.
