Článek
Jen pro základní plnění zákonných povinností chybí v návrhu minimálně 11 miliard korun. Tyto peníze jsou nutné na růst platů učitelů, aby se dostali na zákonných 130 % průměrné mzdy v ekonomice, na zajištění nových psychologů a speciálních pedagogů nebo na posílení podfinancovaných vysokých škol.
Argument vlády, že část prostředků byla převedena na obce a kraje kvůli financování školníků, kuchařek či uklízeček, neobstojí. I když tuto částku odečteme, bilance nesedí – a navíc pro letošní poslední čtyři měsíce prostředky na nepedagogické pracovníky stále chybí.
V samotném rozpočtu nenajdeme žádné zásadní úspory ani reformní opatření. Pouze drobné přesuny mezi kapitolami, které v konečném důsledku na regionální školství a univerzity nedopadají. Peníze pro vzdělávání prostě nejsou.
A to ještě není vše: vláda se zároveň zavázala financovat 1 700 psychologů a speciálních pedagogů na základních školách, od září 2026 má jít dalších 300 milionů na asistenty v prvních třídách, počítá se i s navýšením prostředků pro potřebné školy či s posílením vysokého školství alespoň o 3,5 miliardy. Tyto položky však v návrhu nenajdete.
Politicky je návrh rozpočtu sestaven chytře – na jedné straně se posiluje obrana či jádro, na straně druhé se šetří na školství. Tím se navíc rozehrává hra uvnitř koalice: přidáme policistům, ubereme učitelům. A mlha kolem financování nepedagogických pracovníků má zakrýt skutečnost, že vláda na vzdělávání jednoduše nemá vůli vydat více.
České školství se tak znovu stává otloukánkem. A přitom právě na vzdělávání stojí naše budoucnost. Bez něj se nikdy neposuneme mezi vyspělé země. Vláda vedená profesorem to však opět nepochopila.
