Článek
Znám jednu ženu, říkejme jí třeba Alice. Má chlapa, který nepomůže vůbec s ničím, natož aby se své ženy někdy zeptal, zda se cítí dobře. Alice ho ale miluje - bůh ví proč. A tak si s ním pořídila dvě děti. Ty, na které je teď sama.
Bez lahvinky nepřežiju
Jeden čas se pro ni stala láhev vína samozřejmostí. Alkohol domů kupovala stejně automaticky jako rohlíky. Říkala, že bez toho by na mateřské nepřežila. Každý večer si nalévala jednu skleničku za druhou, aby pak ráno sotva vstala a stěžovala si, že skoro nemůže stát na nohou. Prý kvůli dětem, byly náročné. Asi jako všechny děti v určitém věku. Vyžadovaly pozornost, na každého je toho někdy moc. Ale proč má být alkohol řešením?
Tahle Alice každý den padala únavou. Není divu, pravidelná konzumace alkoholu vám dopřeje asi toliko kvalitního spánku jako dvoutýdenní novorozenec. S jejím pitím ale začaly vznikat ruku v ruce partnerské problémy, které vyústily v návštěvu psychologa, psychiatra a předepsání antidepresiv.
Všichni zavírali oči
Ani tehdy nepřestala Alice pít, naopak. Smála se tomu, že je alespoň vidět, jak je „z těch fracků zhuntovaná, když musí chlastat i na xanax“. A víte co? Měla kolem sebe kamarádky, rodinu i kolegyně z práce, kam občas chodila brigádničit, a nikdo jí nic neřekl. Nikdo. Až na mě.
Už jsem nemohla poslouchat, jak si věčně stěžuje na to, že chlap je k ničemu, že děti nepřebalí, doma nevynese ani koš, o děti se nestará. Proto pije, to je ten důvod, může za to on. Tehdy přešla na prosecco, kupovala ho po lahvích.
Proč to těm matkám někdo neřekne? Proč jsou u nás založené profily na tom, že si matky musí dát po uspání skleničku a ostatní jim za to tleskají? Tahle alkoholová kultura je takový „průser“. Alice už dneska pije dvakrát tolik, děti chodí do školy, ona do práce - úspěšně to skrývá. Partner si z ní dělá legraci a říká jí Džambulko. Rodina se tomu směje. Nikdo zkrátka nevidí, že má problém. A já, která jsem si tím jistá, už nejsem na seznamu žádoucích kamarádů od chvíle, kdy jsem na to upozornila…
