Článek
Žiji v širším centru města Brna. Takže velice často potkávám bezdomovce. Bezdomovkyně skoro vůbec.
Vážení, nechci sklouzávat k lacinému populismu, že jsou produktem Fialovo-Rakušanovy vlády, nicméně zdá se mi, jako by jich rok od roku přibývalo. Avšak nějací bezdomovci, jsou v centru našeho městečka Brna přítomni minimálně dvacet let, co žiji na brněnském Středu.
Předtím jsem bydlel v rezidenční čtvrti na periferii, tam se nevyskytovali, ale zase odtud bylo všude daleko a občas se tam vyskytovala i divoká nebezpečná zvěř. To víte kraj Lišky Bystroušky.
Ale zpátky do centra Brna. Povím vám dvě sladkokyselé historky se zdejšími bezdomovci.
První
Jak známo jejich hlavní, leckdy i celodenní, náplní je získávání „drobáků“ od kolemjdoucích. Tedy nejen těch, co je jedou na kole, ale zejména od pěších.
Před pár lety jsem byl u Nejvyššího správního soudu, tedy pilíře našeho správního soudnictví konfrontován s tradiční bezdomoveckou žádostí.
- Mladý pane, nemáš drobák? (vsuvka již jsem si zvykl, že zdejší bezdomovci po vzoru amerických seriálů všem tykají, padni komu padni)
- „A na co ho potřebujete?“
- „Já nemám peníze na jídlo, mladej!“
- „A jak to, že nemáte žádné peníze??“
- „Mě je, prosím pěkně, sebral BUBÁK!“
To mne opravdu rozesmálo, tak jsem tomu pouličnímu dadaistovi daroval pět korun. Jak víte, tehdy to bylo více než dnes. Avšak místo poděkování chlapík spustil bandurskou, že to je fakt málo…Tak jsem ho zpražil nevyžádanou radou, že ho příliš vysokým obnosem nechci vystavit dalším atakům od BUBÁKŮ…
Druhý příběh
Jindy jsem kráčel zamyšlen hlavním brněnským bulvárem pojmenovaném po našem prvním československém prezidentovi, patrně jsem promýšlel nějaký zásadní právní případ anebo neméně důležitý oříšek, co si mám koupit dietního a přitom chutného k večeři, a v tom mne zastavil jiný „démon našich moravských metropolitních ulic“.
- „Nemáš drobák?“
- „Ne, já nekouřím.“
- „Cože, seš úplně blbej. Kouřit mám co,“ a zamál mi před nosem cigaretou, „ale „love“ nemám. Co na tom nechápeš, ty retarde…“.
- „Aha. To máte vlastně pravdu. Ale stejně vám nic nedám.“
Pak samozřejmě následovala z jeho strany předvídatelná a obvyklá sprška nepříliš nápaditých nadávek, ale na to my jsme v Brně zvyklí.
Tohle prostě není město pro bačkory, že?
