Článek
Kdo někdy slyšel Pavla Landovského vyprávět, většinou hltal každé jeho slovo. herec ale také dokázal šokovat. Když se spisovatelem Karlem Hvížďalou pracoval na knize Soukromá vzpoura, začal vyprávět o tom, jak v devíti letech střílel utíkající Němce ze sovětského kulometného hnízda. Na konci války se dle svých slov seznámil s ruským vojákem, který ho do tohoto kulometného hnízda pozval. A když se objevil prchající nepřítel, voják prý nechal střílet i Landovského. „Někdy v patnácti mi pak došlo, že jsem asi několik lidí taky zabil, že jsem tedy nejspíš vrah,“ svěřil se.
Mohl si to samozřejmě přibarvit. Na druhou stranu je otázka, proč by to dělal. Už jako dospívající mladík chtěl být hercem. Vystřídal několik divadel, až na jedenáct let zakotvil v Činoherním klubu. K tomuto angažmá mu byl nápomocen budoucí prezident České republiky Václav Havel. Tyto dva muže ostatně spojovalo neobyčejně pevné přátelství.
Tři otcové, jeden potrat
Landovský si s Havlem rozuměl po všech stránkách, měli stejný humor a stejnou vášeň pro ženy. Herec mnohokrát vzpomínal, jak vyráželi za milenkami a jak si je střídali. Také ho samozřejmě musel krýt, protože Olga Havlová by asi pro zálety svého drahého příliš pochopení neměla. Třetím do povedené partičky byl Milan Knížák a traduje se historka, že jedna ze slečen, se kterou se „bavili“, skončila těhotná. A jelikož nevěděli, kdo je otcem, na potrat jí finančně přispěli všichni.
Mimochodem, právě Václav Havel byl Landovskému svědkem na dvou z jeho čtyř svateb. Z těchto svazků měl čtyři děti. Nejznámějším z jeho potomku je syn Jakub, který nastoupil na politickou dráhu a je poměrně úspěšný.
Herec byl známým milovníkem a rád se vychloubal, že mu žádná žena nepodlehne. Ovšem i taková se našla. Když se do Prahy nastěhovala Libuše Šafránková, Landovský jí ochotně pomáhal shánět bydlení. Tušil, že by z toho mohl mít prospěch. Později však vzpomínal, že ho pořádně rozčílilo, když se k ní nastěhoval Josef Abrhám. Takže ač se to mohlo zdát neuvěřitelně, i známému proutníkovi dokázala žena odolat. A dokonce Popelka.
Návrat z Rakouska mu zhořkl
Kromě nesporného hereckého talentu a zálibě v ženách měl Landovský také hodně prořízlá ústa. A když se k tomu přidalo, že málokdy neřekl to, co si myslel, na průšvihy bylo zaděláno. Politiku komentoval tak vehementně, že měl prakticky neustále za zády tajnou policii. Když vyšla Charta 77, na které se aktivně podílel, ho spolu s Havlem zatkla StB po divoké honičce v autech. Za pár hodin je ale propustili, Charta se totiž mezi tím dostala do zahraničí a komunisté nestáli o humbuk.
Následovaly však domovní prohlídky a neustálá zatýkání a výslechy. Byl vyhozen z divadla, až nakonec emigroval do Rakouska. Získal uznání ve vídeňském divadle Burgtheater. A i když se po sametové revoluci rád vracel do vlasti, v Česku nikdy definitivně nezakotvil i proto, že tuzemská divadla o něj jevila jen velmi malý zájem. Návrat do vlasti mu tak pořádně zhořkl, což ho tenkrát dost mrzelo.
Postupem času se z něj také stával morous a dohoda s ním prakticky nebyla možná. Zvládl rozbrečet členy štábu a jeho pověstný řev děsil i jinak otrlé lidi. Poslední jeho větší rolí byla ta v Havlově Odcházení. Pavel Landovský zemřel na infarkt v roce 2014.
