Článek
Přiznám se, že většinu českých sportovců neznám. Nevím jak vypadají a tudíž jsem byla přesvědčená, že lidé, co v průvodu tak vehementně mávají českými vlaječkami a zdraví všechny na břehu, jsou oni. Komentátoři mluvili o 111 českých sportovkyních a sportovcích a s přimhouřenýma očima počet zhruba odpovídal. Teď už vím, že ne tak docela.
Podle všeho jich totiž bylo na lodi jen 30. Mezi dalšími osmdesáti lidmi byl teda kdo? A hlavně proč?
Už léta se mluví o tom, že naše země dostatečně nepodporuje české sportovce a toto mi přišlo jako názorný příklad. Nenapadá mě jediný rozumný důvod, proč by měl sportovní fanoušky v průvodu olympijských her zdravit kdokoliv jiný, než ti, kterým přišli fandit, které přišli podpořit a hlavně je vidět. Asi bych dokázala i pochopit, kdyby byl poměr obrácený, ale nebyl. Nalodit jen třetinu sportovců a užít si zahájení olympiády místo nich, by mě nikdy nenapadlo a dost mě to zklamalo.
Na druhou stranu jsem si ale zahájení v Paříži užila. Bylo netradiční a to se počítá. Samozřejmě chápu, že spoustě lidí chyběla klasika v podobě pochodu na stadionu, mně ale ne. Mám ráda novodobé styly a těší mě vidět kreativitu. Francouzi se snažili a z mého pohledu se jim to povedlo. Trošku zdlouhavou přehlídku lodí vystřídal opravdu podařený závěr.
Ocelový kůň běžící po Seině, nesoucí dívku v brnění s pláštěm z olympijské vlajky, byl stejně působivý jako mladý assassin běžící s ohněm po Louvru a střechách pařížských domů, nebo operní diva zpívající v dešti na střeše Graind Palais francouzskou hymnu. Pršelo opravdu hodně a celou dobu, takže to musel být zážitek. Možná i lepší, než kdyby bylo hezky.
A tak, jak byla haněna olympijská kolekce Jana Černého, vynikla nesporná výhoda dnes už ikonického baloňáku. Naše výprava totiž jako jediná nepotřebovala pláštěnku, což bylo první, co mě napadlo, když jsem je viděla a musela jsem se i zasmát. Bylo prostě fajn, že přes všechen ten odpor ke zpracování, nakonec nepromokavý baloňák zabodoval na celé čáře.
Až mi bylo trochu líto, že ho neměli všichni ti důležití hosté, pěvecké sbory a orchestry. U mužů je to asi jedno, ale pohled na zmáčené ženy, které se určitě dlouho chystaly a snažily se, aby na takové události vypadaly co nejlíp, hlavně, když je třeba zabere kamera, co vysílá do celého světa, byl smutný. Ale přírodě člověk neporučí a jednou budou všichni s láskou vzpomínat.
Já osobně jsem čekala na vystoupení Céline Dion. Její nemoc a pohnutých pár posledních let jejího života mě k ní nějak táhne. Ráda jsem viděla, že dobře vypadá a je stále schopná vystupovat. Navíc výběrem písně uctila Edith Piaf, což se vždycky hezky poslouchá, a když je to v srdci Eiffelovky, tak se na to i hezky dívá.
No a můj muž se zase těšil na zapálení olympijského ohně. Cesta louče a její neustálé předávání z rukou jedné známé francouzské sportovní osobnosti druhé, řádně zamotala šišky našim komentátorům, až ho nakonec zapálili a konečně je vysvobodili. To měli asi za to, že do mírové události vnášeli soudy o některých konfliktech, což mi nepřišlo úplně vhodné, přestože část tanečního programu nazvaná Temnota, měla mít zřejmě podobný podtext a byla nabitá emocemi.
Obří balón s planoucím olympijským ohněm by se měl nejspíš vznášet nad Paříží po celou dobu konání olympijských her a nám nezbývá, než se těšit na předpokládaných 11 medailí, které by mohli čeští sportovci letos z olympiády přivézt.
---------------
Zdroje: https://www.sport.cz/clanek/olympiada-vlajka-byla-v-desti-hrozne-tezka-lukas-ji-ale-pevnou-rukou-drzel-rikala-horackova-navrhar-je-v-euforii-5032627#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=sport.sznhp.box&source=hp&seq_no=2&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
https://www.denik.cz/ostatni_sport/olympijske-hry-2024-zahajeni-ceremonial-cesi-vlajkonosi-seina-prenos.html