Článek
Blíží se dušičky a pro mě znamenají vzpomínky na už poměrně hodně lidí. Jedním z nich je i moje první láska a nejlepší přítel, který přišel o život při autonehodě před dvaceti lety. Člověk by řekl, že už to přebolelo, ale minulý týden se stalo něco, co mě znovu donutilo truchlit.
Jeho matka mi volala, aby mě požádala o pomoc s kontaktováním jeho syna. Vyvolalo to ve mně silné neutichající vzpomínky. Tehdy tomu chlapečkovi bylo totiž jen 9 měsíců a jako jediný v autě přežil díky autosedačce. Přišel o oba rodiče. Zůstal sám.
Samozřejmě proběhl soud a ten rozhodl o jeho svěření do péče babičky z matčiny strany. Ze začátku všechno fungovalo normálně. Druhá babička ho navštěvovala do jeho šesti let. Potom se ale začalo stávat, že kdykoliv přijeli na ohlášenou návštěvu, chlapec nebyl doma. Jeho pečující babička ho posílala pryč, aby se s nimi neviděl. Díky ní přišel o kontakt s rodinou svého táty a všechny informace o něm.
Když jsem se to dozvěděla, napadla mě jediná věc: Jak mu to jeho vlastní babička mohla udělat?
Osobně si nemyslím, že je dobré nechávat malé děti vychovávat babičky a dědy. Ano, je to lepší, než kdyby šly do ústavu, to nepopírám, ale má to taky svá úskalí.
Starší generace jsou dost jinde, co se týká výchovných potřeb dnešních dětí. Ty mají spoustu energie a potřebují aktivní rodiče. Prarodiče mají jiné zájmy, styl života i pohled na svět. Dnešním dětem nerozumí a mnohdy ani nechtějí. Mám kolem sebe podobných případů víc a všimla jsem si, že mají často potřebu řešit věci pod tlakem. Asi jako babička, co vychovala dítě mého kamaráda.
Když se jim něco nelíbí, postarají se o změnu a nehledí na to, co to do života přinese dítěti, o které se starají. Je to starý styl výchovy, který předpokládá, že to nějak zvládne. Jenomže nějak může znamenat i špatně.
Další dvě babičky v mém okolí vychovaly vlastní děti závislé na drogách a dnes vychovávají jejich děti. Nikdo se nezamýšlí nad tím, proč jejich vlastní děti drogují. Přitom je všeobecně známé, že nás prakticky celý život ovlivňují traumata z dětství. Měly by vychovávat další děti?
Babičky by měly být nositelky životní moudrosti. Měly by být schopné životního nadhledu. Dítě by je mělo milovat a vážit si jich proto, že jsou babičky a svým způsobem jsou vzácné. Mají jiný přístup než rodiče a nemají možnost si ho prosazovat. A toto všechno je něco, co jim náhradní pečování bere.
Jiné dítě, co znám, vychovala babička, pro kterou je pohlavek způsob, jak dítě přimět něco pochopit nebo se naučit. Rodiče mu nezemřeli a ani nedrogují, jen je jejich první a chtějí ještě užívat život. Další dvě děti měly v péči babičky jen proto, že mámy chtěly dělat kariéru a vydělávat peníze. Když je to přešlo, čekaly od svých dětí lásku a respekt a cítily se dotčené, že s nimi nechtějí žít.
Za mně je tohoto až moc a vždycky, když nějaký takový příběh přibude, ptám se v duchu Proč si ty děti vlastně pořizují, když je nechtějí?
Je to úplně jednoduché. Když jde člověk do hloubky, zjistí, že byly svými rodiči vychovány podobně. Bez zájmu, bez lásky a pod tlakem.
Tak ještě jednou… Měly by babičky vychovávat vnoučky?
Je potřeba rozlišovat situace. Jen tak pro pohodlí rodičů určitě ne. Pokud to ale jinak nejde, rodiče zemřou nebo propadnou závislostem, tak samozřejmě ano. Ne všechny to totiž nezvládají. Některé se umí ze svých chyb i poučit.
Třeba adoptivní maminka současné nejlepší americké gymnastky Simone Bilesové je vlastně taky její babička, protože v životě biologické matky sehrály roli drogy. A vychovala nejlepší gymnastku světa. Někdy to tak život prostě přinese.
Jsou to smutné příběhy smrti nebo drog a člověk je vlastně rád, že děti zůstanou mezi svými a moc nepřemýšlí nad tím, jak to bude probíhat dál.
Jen jim drží pěsti, aby to zvládly co nejlíp.
------
Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Simone_Bilesov%C3%A1
