Článek
Asi před týdnem začal náš malý pokašlávat. Nebylo to nic extrémního, tak dostal smrčkový sirup od dědy s tím, že pomůže a bude klid. Žádné jiné potíže neměl. Za týden se to ale nijak nezlepšilo a navíc začal vykašlávat hlen. Zdálo se mi to divné, protože neměl rýmu. A když začala kašlat i dcera, nasadila jsem oběma léky na vykašlávání.
Tou dobou se ale jeho stav začal zhoršovat. Přes den to byl normální zdravý kluk, ale v noci začalo peklo. Začal ho budit dusivý kašel. Kašlal tak, že se dávil a v mezičase se nemohl nadechnout, jako by měl vyražený dech. Je ještě malý a navíc byl v polospánku, tak vždycky zpanikařil. Během pár dalších dnů už byl kašel tak silný, že z něho zvracel.
Takže jsem ráno zvedla telefon a zavolala doktorce. Další ráno jsme ji navštívili a ještě ten den absolvoval výtěr z nosu. Mluvily jsme o tom, že je očkovaný a nechodí do kolektivu, takže pravděpodobnost je nízká, ale obě jsme tušily, že nemoci tohle nikdo neřekl, tudíž ji klidně mohl někde potkat. Toto bylo včera.
Večer jsem seděla u počítače a vyskočil na mě článek o tom, že na černý kašel umírají lidé a i děti. Znovu jsem si pročetla příznaky a byla si prakticky jistá, že je to ono. A tak jsem začala načítat resuscitaci dětí starších 1 roku, kdyby ho to náhodou vyplo. Naštěstí je stejná jako u dospělých, jen poměr stlačení hrudníku a vdechů je 15:2 v rytmu písničky Skákal pes pře oves. Trošku mě to uklidnilo.
Dnešní noc byla drsná. Asi čtyřikrát nebo pětkrát se vzbudil a dusil se, ale když jsem ho vzala do náruče a neustále mu opakovala, že má dýchat pomaličku a klidně, rychle se uklidnil a přešlo to. Je ale na takovou velkou nemoc fakt ještě malý a bylo vidět, jak už je z toho všeho unavený. Já ráno taky vstala jak mumie a asi i můj muž, protože jak normálně zjistí, že jsou děti u nás v posteli až ráno, když vstává do práce, tak toto ho budí okamžitě. Takže jsme k němu startovali oba dva.
Ráno bylo všechno zase v normálu. Děti vstaly, udělaly si hygienu, daly si kakao… Do toho (asi před hodinou) zazvonil telefon a doktorka mi řekla, že je test pozitivní a má týdenní karanténu. Poslala mi e-recept na antibiotika, která bude užívat týden a pak už by měl být v pohodě. Kašlat prý ale může ještě dalšího čtvrt roku.
Dcera je na tom zatím dobře, takže čekáme. Nemusí mít to samé a i to tak zatím vypadá. Co se týká mě a mého muže, dokud nebudeme mít příznaky, nijaká omezení nemáme. Černý kašel je sice vysoce nakažlivý, ale ne, když ho nemáte.
Další telefonát jsem měla s Krajskou hygienickou stanicí. Paní mi volala před pár minutami. Chtěla znát podrobný průběh příznaků a nemoci v datech a poučila mě o tom, jak fungovat jak se synem, tak s dcerou.
Černý kašel
Černý kašel má inkubační dobu 4 - 21 dnů, což je hodně velký rozptyl. Než se projeví, až do doby dobrání antibiotik, je člověk silně infekční a to není sranda. Způsobuje ho taková nenápadná bakterie Bordetella pertusis nebo Bordetella parapertusis, která se za života nijak zvlášť neprojevuje, ale když umře, vypustí pertusový toxin, který způsobuje to, co každou noc prožíváme.
Z toho, co jsem vyčetla, má náš malý typický průběh této nemoci, za což jsem vděčná, protože u očkovaných se může černý kašel snadno přechodit a to není fajn. Nakažený může ohrozit ostatní s oslabenou imunitou jako jsou děti do 1 roku, chronicky nemocní nebo staří lidé.
Očkování
Paní z hygieny se ptala, jestli jsou obě děti očkované. Mohlo by se zdát, že když i přesto onemocní, je to zcestné, ale očkování má dva významy. Jeden je ochrana před nemocí jako takovou a druhý zmírnění průběhu nemoci, když tělo nevytvoří dostatek protilátek nebo je v průběhu života ztratí a onemocní. Na rovinu, po tom, co zažíváme v noci, jsem vděčná, že syn očkování má.
Přes to všechno to totiž není ještě tak hrozné, jak by mohlo být. Protože se opravdu během chvilky zklidní, když ho při nočním záchvatu vezmu do náruče a připomínám mu, že má dýchat pomalu. Antibiotika bude mít ode dneška a už by mělo být jen líp.
Jakože fakt už nechci znovu zažít chvíle, kdy jsem tady lítala o půlnoci nahá a mokrá - vystřelená ze sprchy, během chvilky celá pozvracená a modlila se, aby se mi neudusilo dítě, jak to bylo pár dní zpátky. Jsou to pro mámu silné okamžiky, ve kterých je táta většinou jak namalovaný, protože prostě nemá tu moc dítě uklidnit. To je úkol nás, maminek, a já bych za své děti dala život.
Přesto ale musím říct, že byl náš táta neskutečná pomoc, když udělal všechno, co jsem v těch chvílích potřebovala. Postaral se o starší dceru, malého pak vykoupal, zatímco já převlékala postele a uklízela tu spoušť. Tímto apeluju na všechny tatínky, aby maminky v takových okamžicích nenechávali ve štychu, protože i když to tak nevypadá, jsou neuvěřitelnou pomocí, i když jsou od nich potřeba jen drobnosti.
Jediné, co je totiž opravdu potřeba udělat, je zachovat klid, jak to jen jde a nezahušťovat už tak dost hustou atmosféru panikou, nervozitou a stresem.
Když jsem seděla s plačícím synem v náruči na pozvraceném koberci a podívala se do očí mého muže, viděla jsem v nich vděčnost. Za to, že toto umím, že vím, jak v podobných situacích zůstat v klidu a uklidnit tak i zbytek rodiny.
Jsem přece máma, do háje, a tohle je moje práce.
---
https://vaccination-info.europa.eu/cs/cerny-kasel
https://www.resuscitace.cz/doporucene-postupy/zakladni-resuscitace-s-pouzitim-aed
