Článek
Každý muž (ano, i váš, přestože se naoko tváří sociálně korektně) věří, že je nejdokonalejším tvorem v místnosti, domě i vaší obci nebo city bez ohledu na počet obyvatel.
Jak taky jinak? Sotva se narodí, jeho sebevědomí začne bujet díky procítěnému obdivu všech pokrevně příbuzných samic:
„No ten je krásnej!“ (Míň scvrklej než ostatní mimina?)
„Ten se vám fakt povedl!“(Aby ne. Snažili se celou noc a pak ještě dvakrát ráno.)
„To je ale sexy syn!“ (Jakožeco?)
„Podívejte, jak roztomile se mračí!“ (Střevní kolika.)
„A jak chytře kouká!“ (Obvykle vyjeveně, pokud vůbec udrží hlavu vzpřímeně.)
„Celej táta!“ (I kdyby to byla dcera, bude minimálně nějakou dobu taky celej táta, ale to zde nehraje roli.)
Proces trvale udržitelného obdivu vůči silnějšímu pohlaví přirozeně pokračuje zamilovanými pohledy spolužaček na základní škole, dívek na střední a mnoha žen (nalejme si čistého nezdaněného vína - i zadaných), včetně vedoucí místní pošty. Ta si schválně každý pátek bere služby na přepážce, aby se mohla místního alfasamce při asistenci s jeho pravidelným výběrem výherního losu zmámena hormony zeptat: „Chcete vyhrát velkou lás-, pardon, částku?“
Nezáleží na tom, zda z chlapečka vyroste praktický a normálně myslící chlap, který partnerce podrží při oblékání kabát a pak i dveře od auta, nejradši má steak a pivo a nevadí mu ani fyzická práce.
Může to být i uvědomělý, uhlíkově neutrální batůžkový aktivista v košili z polyesteru z recyklovaných PETek a obepnutých oranžových mrkváčích, který partnerce při ranním odchodu do práce (záhy definitivním) vyčítá, že lehkou fixací účesu lakem na vlasy udělala díru do ozonosféry a znehodnotila klima na tři dekády.
Každý jeden muž poslouchá rád chválu. Stejně rád, jako reportáž o ligovém umístění oblíbeného mužstva nebo řev své nadupané motorky. U levicového intelektuála by se radost z poslechu chvály dala přirovnat k radosti z koloběžky nebo zprávy, že vědci konečně odhalili alarmující podíl plastu v plastovém víčku coly.
S heslem „Chválit, chválit, chválit!“ souvisí heslo „Neprudit, neprudit, neprudit!“
Kritizovat znamená prudit, přičemž heterosexuální muž kritiku snese asi tak dobře jako jasně červené ponožky s fialovou kraječkou, jakkoli je trefná a dobře míněná. Ne od partnerky. Muž sice okrajově chápe, že něco možná udělal ne úplně nejlíp, protože „udělal jsem to špatně“ nemá ve slovníku, ale nechápe, proč je potřeba to zmiňovat, ba proč je kvůli tomu pořádána vyčítavá scénka, zejména ve světle toho, že mnoho věcí dělá dobře, což je ve většině případů pravda. A jestli něco pokazil, tak určitě ne úmyslně a určitě ne vám naschvál. Prostě to nějak zavinily okolnosti, do kterých se připletl.
Například neměl jasné zadání, když jste ho požádala, aby vymaloval vaše hnízdečko. Po četných stěžejních úvahách ohledně barvy interiéru, které jste vedla nejprve sama se sebou, pak s katalogy bydlení, potom s kamarádkami a nakonec i se svou matkou, jste mu v rámci možností chlapského chápání barev podrobně vysvětlila, že si přejete do obýváku odstín něco jakoby mezi slonovou kostí a přírodní vlnou, ale do kuchyně spíš odstín jakoby mezi sněhovou a vápennou, ale on přesto koupil odstín něco mezi mléčnou a krémovou, dal to všude stejně, načež se tvrdošíjně hájil tím, že jste přece žádala bílou.
Jindy zas jednal v dobré víře, když vám koupil černý sexy svetřík, protože chudák netušil, že černou byste si nevzala ani omylem, protože od určitého věku přidává roky nad dekoltem.
Nebo prostě jen celou věc nedomyslel, to když řezal polystyren v kuchyni a všude při tom jaksi nasněžilo, včetně do šuplíku s příbory, který před tím otevřel, aby si z něj vzal nějaký nůž na to řezání.
Když muže kritizujete, říkáte mu tím, že vás není hoden.
Vy: „To nemyslíš vážně, jakej jsi udělal bordel!“
On slyší: Zase jsem špatnej.
Vy: „Ty si neumíš po sobě uklízet? To není možný, tohle.“
On slyší: Chce někoho lepšího, já jí tu vadím.
Jasně, že každá žena chce někoho lepšího. Lepšího než má Maruš, Alča i Bobina. Ale už prostě doma máte toho, koho tam máte, milujete ho a možná jste s ním zplodila i děti. A když jste si ho brala nebo založila společnou domácnost, tak jste to udělala proč?
Protože v tu chvíli on tím nejlepším byl. A jestli jím dál není, pak můžete tou nejlepší zůstat pro něj alespoň vy :-)
Anketa
Jestli se Vám článek líbil, zaklikněte +sledovat pod mým jménem Eloise na začátku článku. Uděláte mi radost.
