Článek
Byl víkend, a tak se Karin těšila, že se po náročném týdnu vyspí déle.
Přesně v půl sedmé v sobotu ráno se ozvala za zdí sousedního bytu v jejich dvojdomku vrtačka. Karin se s úlekem probudila a chvíli doufala, že hluk přestane. Ale vrtačka drnčela dál, přibližovala se a oddalovala, bylo jasné, že práce bude pokračovat.
Chvíli naštvaně koukala do stropu, a pak stáhla polštář z hlavy svého partnera: „Edáčku, lásko, jdi jim prosim tě něco říct.“
Eda zamumlal, aby si taky dala polštář na hlavu a spala dál.
Karin se posadila. „Musíš jim něco říct!“
Eda se hluboce zamyslel, jak jen mu rozespalost dovolovala. Když tam půjdu, bude to nepříjemný dohadovat se, budou chtít pokračovat, to je jasný, budou mě přemlouvat, nepohodnem se.
Když tam nepůjdu, bude naštvaná Karin a bude dusno tejden.
Bezvýchodnost situace ho naštvala. „Sem ti řek vem si sluchátka a dej si polštář na hlavu!“
Karin si uvědomila jeho podrážděnost, ale chtělo se jí spát a sluchátka dovolovala jen polohu na zádech. Vrtačka nemilosrdně pokračovala.
Nemínila se vzdát. Jízlivě se Edy zeptala, jestli se sousedů bojí, zvedla se a navlékla si župan. Oznámila mu významně, že to s nimi vyřídí sama, a tázavě na něj pohlédla, jelikož se jí k sousedům nechtělo. Měla matné tušení, že jí sousedka Miluška před půl rokem půjčila nějakou knížku, kterou ještě ani nezačala číst, a nechtěla být dotázána na její vrácení, jelikož si nebyla jistá, kde je.
Eda jí ukázal zdvižený palec, objal polštář a začal spokojeně oddychovat.
Karin se naštvala. Bylo nutné změnit taktiku. Chvíli přemýšlela a potom roztomile pronesla: „Lásko, já jsem vždycky obdivovala, jak TY umíš s přehledem zvládat něčí naschvály. Já tady úplně šílím z toho, jak dělají rámus, ale ty jsi praktický člověk, co zbytečně nic nehrotí. Máš pravdu, že hádat se nikoho nebaví, tak víš co? Budem už taky vstávat a hned po snídani mi pomůžeš s žehlením povlečení. Budeš ho držet, protože jinak mi to z toho prkna hrozně padá na zem, jak je to dlouhé. Pak bychom hned mohli zajet do zahradnictví a koupit ještě nějaké túje, že bys mi na ně hned vykopal díry, a když už pak budeš na zahradě, tak zkrátíš větve té jabloni v rohu…“
Dál už ve výčtu pokračovat nemusela. Tentokrát se zvedl Eda, objal Karin, pak ji vysvlékl z jejího červeného lurexového sexy župánku, zatlačil ji zpátky na postel a něžně položil. Zahleděl se jí zpříma do očí a do ucha jí zašeptal: „Hajej, miláčku, je sobota, ty si přece ráda pospíš.“ Jako bonus přidal mokrý polibek na čelo. Poté se navlékl do jejího župánku sám, aby bylo Jendovi z druhé půlky domu jasné, kdo ho poslal, nazul své měkkoučké papuče a vyrazil do ranního chladu.
Anketa
Jestli se vám článek líbil, zaklikněte +sledovat pod mým jménem Eloise na začátku článku. Uděláte mi radost.
