Článek
Eda dostal v sobotu ráno rýmu. Oznámil to Karin, lehl si v ložnici do postele, důkladně se přikryl a začal stonat. Dveře nechal otevřené dokořán.
Karin tomu nevěnovala pozornost, protože minulý týden ji bolely břicho a hlava z periody, měla i zvýšenou teplotu, a při tom stejně dál chodila do práce, starala se o nákupy a vyzvedávala děti ze školy a kroužků.
Eda vnímal její nezájem s nelibostí: ,,Mám rýmu,“ zahuhňal z ložnice.
Karin mu věcně sdělila, že to nic není, že ona a děti rýmu mívají často, a šla připravovat večeři.
„Mám velkou rýmu,“ pronesl Eda důrazně a začal dramaticky sípat a obracet oči v sloup.
Karin ho opět odbyla, že to se někdy stává, a pokračovala s obalováním řízků.
„Mám těžkou, vyčerpávající a zásadní rýmu, takovou ještě nikdo nemohl mít. Je to nebezpečná kritická rýma a já na ni umírám,“ zopakoval Eda již natolik důrazně, že Karin pochopila, že se má dostavit do ložnice na vizitu.
„Mám i kašel.“
„Nemáš, kašlat jsem tě neslyšela.“
Zakašlal.
„To jsi nahrál!“
„Já? Cože? Já tady lapám po dechu, dusím se a tebe nenapadne nic lepšího než situaci bagatelizovat?“
„Ale ne, vždyť vidím, že tě to úplně položilo.“
„Ano. Ležím, neb již více nemám sílu vstát.“
„A co se ti stalo?“
„Mám rýmu!“ vykřikl už opravdu podrážděně Eda.
„Aha. Tak se změř,“ řekla Karin a podala mu teploměr.
Eda si ho dal dramaticky pod paží a vzdychnul: „Jestli tohle přežiju…“
„Mám ti přivést faráře? Až tě bude zpovídat, ráda bych si to poslechla,“ ušklíbla se Karin.
„Jen si rýpni do nemohoucího, posluž si,“ litoval se Eda.
„Dobře, kolik měříš?“
„Třicet šest osm!“
„Aha, takže horečku nemáš. Ba ani zvýšenou teplotu.“
„Mám! Mám rýmu!“
„Tak v tom případě ti nic vážného není a můžeš dokonce i vstát,“ suše poznamenala Karin.
Eda projevil snahu ke smířlivému tónu: „Miláčku, já chápu, že ty jako laik netušíš, jaké komplikace mohou rýmu doprovázet.“
„Zatímco ty to tušíš, že?“
„Ano, jsem lékař. A tudíž vím, že jsem potenciálně vážně nemocný, a ty by ses o mě měla starat do poslední chvíle.“
„Do poslední co?“
Edu trpělivost s Karin přešla: „Tak já tady vydělávám na rodinu, beru si služby, přesčasy, ale když dostanu rýmu, rodina se kolem mne nesemkne.“
„Ale, prosim tě. Jako doktor víš nejlíp, že riziko exitu z rýmy je minimální.“
„Jak to můžeš vědět? Viděla jsi můj krevní obraz? Sono dutin? Výsledky ORL vyšetření?“
„Neviděla, protože by ti je na základě tvé trochurýmy nikdo neindikoval, ale rozhodně vidím, že simuluješ.“
„Taková ignorace. Málem umírám a čeho jsem se dočkal? Manželky, která zlehčuje moji rýmu! Tebe jsem si neměl brát.“
„Neměl,“ potvrdila mu Karin. „Měl sis vzít někoho ze zdravotnictví, protože mezi jinými profesemi se hypochondr hledá o dost hůř.“
Anketa
Jestli se Vám článek líbil, zaklikněte +sledovat pod mým jménem Eloise na začátku článku. Uděláte mi radost.
