Článek
Máme za sebou vysněnou dovolenou v oblasti Playa de Palma. Krásná promenáda, čisté pláže i moře, pokorní Mallorčané, kteří dbají o hosty. Pro svůj pobyt jsme si vybrali hotel The Occidental a nemohli jsme zvolit lépe.
Do resortu jsme přijeli uprostřed noci a personál měl pro nás připravené občerstvení. Pokoj byl dokonale uklizený, postel příjemná a velká. Naše první dojmy byly víc než úžasné.
Ráno jsme si užívali poklidné a chutné snídaně, zaplavali si v bazénu a vyrazili na pláž, která byla vzdálená asi 200m. Před pláží byly klasické obchůdky, kavárny a restaurace, které zrovna otvíraly. Všude dokonale čisto, horký vzduch zpříjemňoval letní vánek a vůně moře. Místní uklízeli pláž, zametali chodníky a letovisko se pomalu probouzelo do krásného rána.
Je to nádherné místo. Dopoledne bylo na pláži poměrně málo lidí a my si užívali skutečný ráj. Do jedné z kaváren jsme si došli na kávu a vesele klábosili s majitelem, poté jsme spokojeni odpočívali na lehátku, pozorovali moře a užívali si dovolené.
Do hotelu jsme se vrátili na naprosto famózní oběd, a po něm šli podél pláže procházkou směrem k oblasti S'Arenal.
Když se blížila druhá hodina a my se vraceli zpět na naše místo na pláži, slyšeli jsme mix hlasité hudby. Turistů podstatně přibylo, což nepovažuji za nic mimořádného. Je to atraktivní místo v hlavní sezóně, jen hlupák by se tomu divil.
Asi bych ani neřešila, že většina jsou Němci. Nic proti nim nemám. Tedy neměla jsem. Až do této dovolené. Chovali se tam, jakoby tato oblast patřila pouze jim. Banda nezdvořilých a hrubých neandrtálců, která si z místních dělala sloužící a rozhazovala přitom odpad všude kolem. A čím mladší byli, tím to bylo horší.
V momentě, kdy jsme došli k naším ručníkům, jsme se nestačili divit. Jeden ležel zmuchlaný a do jiného se utíral asi čtyřicetiletý, přiopilý muž. Patřil ke skupině dalších, kteří do sebe lomili plechovky piva a po dopití je házeli okolo. Tahle skupina a asi sedm dalších podobných přinesly na pláž velký reproduktor, ze kterého pouštěly německé písně. Přičemž z každého takového zařízení se linula jiná hudba. Z poklidného místa se tak stal menší blázinec. Němci přidávali na hudbě napříč celou rozsáhlou pláží.
Když za opilým Němcem manžel přišel a slušně ho anglicky požádal o náš ručník, muž nejprve naznačoval, že kvůli hudbě nerozumí, i když bylo zcela jasné, o co manžel žádá. Posléze pak manžela vyzval, ať mluví pouze Německy.
Manžel sebral náš ručník, sbalili jsme si své věci a šli do hotelu. Místa na pláži bylo poskromnu, navíc hotel disponoval krásným bazénem a celkově příjemným prostředím. Odpoledne jsme tedy strávili zde a večer si užívali programu v resortu.
Další den začal stejně krásně. Ráno a dopoledne byl klid a pohoda. Jen mi bylo líto místních pracovníků, kteří důkladně čistili pláž i moře, aby to během pár odpoledních chvil Němci bez špetky ohledu zničili. Na pláži jsme vybrali jiné místo než předchozí den, ale jakmile se blížila druhá hodina, opět se začali scházet, čerství po předchozí kocovině, aby zadělali na druhou.
Dunící reproduktory a plechovky od piva nás už nepřekvapily. O kousek vedle byly tři rodiny s malými dětmi, celkem jich bylo čest. Jakmile odbyla čtvrtá hodina, tatínci měli tak značně pod kůží, že hrátky v moři již nebyly bezpečné. Většinu času na své děti jen pokřikovali, intenzivně jim dávali peníze a odháněli je, aby si něco koupili. S maminkami pak různě laškovali, sundávali jim vršky od plavek, navzájem si stahovali i své plavky a na nás spíš působili jako banda neukojených teenagerů než jako rodiče od dětí. S přibývajícím alkoholem dováděli a povykovali víc a víc, bez ohledu na své děti.
Co nás ale zarazilo nejvíce, že i jedna z německých maminek to přehnala a dobrou hodinu byla mimo. Vedle ní plakala dcerka a opilý tatínek se jí snažil utěšit. Potom jí druhé dvě maminky odváděly zřejmě na pokoj a tatínek patřící k ní na ní zle cosi křičel. Zbytek party pak hledal dvě ze šesti dětí. Tato skupinka reproduktor nepotřebovala, neboť udělala více hluku než kdokoliv jiný. A pokud si někdo dovolil se na ně poohlédnout, dostalo se mu několik povýšených nadávek.
Jedno odpoledne jsme si chtěli zajít do kavárny, která se nám zalíbila. Našli jsme volné místo u stolku a čekali. Majitel a jeho číšníci, kteří vždycky byli moc hodní a slušní, běhali po restauraci jak splašení, zpocení a nešťastní. A opět, hluční Němci ani zde nevěděli, jak se mají chovat. Horší nejsou ani děti ve školce, pokřikovali přes sebe, na sebe, neuctivě na obsluhu, podnapilí skandovali různá hesla, strkali do sebe, krkali… Jeden z nich dokonce úmyslně vysypal ohromný květináč s krásnou květinou, aby ho pak dal jinému na hlavu…muž, zhruba padesát let. Z usměvavého provozovatele, kterého jsme znali z dopoledních návštěv, byl ustaraný pán.
Mezi obsluhou byla i poměrně mladá dívka, která si od těch buranů vyslechla své. A ti, kteří měli s sebou své ženušky, si také nic neodpustili. Slečna nejen, že musela snášet oplzlé řeči a pohledy od Němců, ale i velmi zřetelné pomlouvání od jejich žen. Jedna z nich slečně z neznámých příčin vrátila kávu, aby ji odnesla zpět. Nešlo vůbec o to, že by káva byla špatná, ale Němka potřebovala uhladit své ego.
V kavárně jsme nechali tučné dýško a znechuceně odešli. Další den jsme s majitelem hovořili, přiznal, že je to těžké, ale uživit rodinu musí. Údajně nikdo neplatí více než opilí Němci. A nikdo se také nechová hůř.
Jeden z večerů jsme se šli podívat na noční život na promenádě. Zprvu to bylo nádherné. Příjemná hudba se jemně linula z podniků, všude kolem byli pouliční umělci, kteří zpívali, hráli na hudební nástroje a tančili. Karikaturisté, živé sochy, vše, co vás napadne.
Na nebi hvězdy, pláž a moře. S manželem jsme se zastavili u mladíka, který hrál na kytaru a zpíval písně od Eda Sheerana. Byl opravdu talentovaný a lidé mu házeli drobné do otevřeného pouzdra od kytary. Jenže jak ubíhal čas, místo se začalo rojit Němci a my se museli už smát… Do doby než mladíka začali obtěžovat, překřikovat a přehlušovat ho. Čím jiným než reproduktorem, po chvíli dali pokoj a odešli obtěžovat dál.
Mezi podniky jezdili místní na skútrech či šlapacích rikšách a rozváželi balené vody a led. Němcům nebyla ani hanba na tuto rikšu nasednout v momentě, kdy muž, kterému patřila nesl zboží do restaurace. To už se ale po chvíli rozhoukala policejní siréna.
Blížila se půlnoc a z romantické promenády byla alej rozdováděných Němců. Když jsme se vraceli na pokoj, někteří se potáceli do těch svých, jiní na pláž, a někteří neměli tušení, kam jdou. Močili nebo zvraceli, kam se jim chtělo.
Jeden ze dní jsme si zašli na pláži téměř do S'Arenal pod palmy, našli si hezké místo a den chtěli strávit tam. I zde ovšem byli Němci. A ačkoliv jsme se nacházeli na veřejné pláži, mnohé ženy to pojali jako nudapláž. Nemám nic proti nahotě a nejsem puritán, nemám nic proti plnoštíhlým, opravdu ne. Ale nechápu, že někteří nemají soudnost.
V této oblasti asi nejsou ničím mimořádným obnažené Německé důchodkyně, kterým očividně chutná. Tyto ženy bez jakéhokoliv studu dávaly na obdiv svá nevzhledná ňadra a vyjedená břicha, která tvořila převisy. Nechci znít jakkoliv povýšeně, nechť si ženy život užívají, ale nestačila jsem se divit, kolik toho za den spořádají. Bez respektu k přírodě či místním kolem sebe hromadily odpadky, aby mezi nimi na tři hodiny usnuly chrápající na celé kolo a probudily se otrávené vedrem. Nepříjemné na všechny turisty okolo. A jestli si myslíte, že po sobě odpad z jídla uklidily, tak nikoliv.
Jedna z žen takto nahá pojídala na pláži pizzu. Po jídle si lokla limonády, krkla si a škytla. Manžel se neudržel a začal se smát na celé kolo, i já jsem měla co dělat, abych smích schovala pod ručník. Paní si ovšem všimla a velmi uraženě na nás německy povykovala. Přidal se i její muž a gesty ukazovali, že máme jít pryč. Obnažená paní rozhazovala rukama a celé to bylo komické. Smutné bylo však to, že se paní chovala jako čuňátko, kterému to tam patří.
Když jsme se vydali na výlet do nedalekého města Palma de Mallorca, ani nás nepřekvapilo, že večer cestovali i Němci, kteří přirozeně dělali bordel. Jeden z nich se totiž rozhodl, že se vymočí z okénka autobusu. Ostatní se mu v tom snažili zabránit a vypadalo to, že dojde mezi nimi k potyčce. Všem cestujícím to bylo nepříjemné. Řidič, který měl asi již dost zkušeností, byl klidný, občas prudčeji zabrzdil. Nevím zda byla náhoda, že kolem nás občas zahoukala policejní siréna a drželo se nás tamní policejní vozidlo, ale dojeli jsme naštěstí bez jakéhokoliv incidentu.
Na chování Němců jsme si postupně museli zvyknout. Pravdou ale zůstává, že během pár dnů nám naprosto dokázali znechutit tak krásné místo.
Hluk, alkoholismus, buranství, hrubost, agrese, absolutně žádná pokora k místním, bordel a chování, jak kdyby byli urvaní ze řetězu.
Pokud návštěvu Mallorky plánujete, Playa de Palma je krásné místo. Je to kousek do hlavního města Palma de Mallorca, a po pláži bez problému dojdete do S'Arenal, který má co nabídnout. Po cestě je nádherné akvárium a jízda na vodním skútru na otevřeném moři je také krásný zážitek. Hotel The Occidental je prostě úžasný po všech směrech, vřele doporučuji.
Ovšem počítejte s tím, že je to destinace Němců, kteří se podle toho chovají.
