Článek
Psychologové Alexander Korte a Gisela Gille se zabývali otázkou nárůstu transgenderové identifikace u dospívajících dívek. Poukazují na mnoho podobností mezi genderovou dysforií a mentální anorexii, protože obě zahrnují poruchu vnímání těla, kdy se nespokojenost obrací proti vlastnímu já. „Vývoj stabilní ženské identity v období dospívání je velmi složitý, náročný, náchylný k narušení a provázený krizemi,“ poznamenávají. Ženská puberta představuje vážné výzvy, s nimiž se každá dívka musí vypořádat. Dočasné krize v této fázi jsou běžné, protože dívky se snaží orientovat ve svém měnícím se těle a ve způsobech, jakými na tyto změny reaguje rodina, vrstevníci a celá společnost. Pokud se dospívající dívce nepodaří tyto výzvy úspěšně zvládnout, může dojít k poruchám včetně mentální anorexie nebo právě genderové dysforie, kdy se psychický konflikt promítá do těla. Může jít o únikovou strategii, kterou dívka používá, když nemůže najít způsob, jak přijmout své vyvíjející se a měnící se tělo. Na dysforii tedy odborníci nahlíží jako na únikovou strategii, kterou se dívky snaží vyrovnat se s pocity nedostatečnosti a odmítnout psychicky náročnou proměnu svého těla během puberty.
Být trans je „in“
„Módní diagnóza genderové dysforie nebo sebeidentifikace jako trans nabízí oproti anorexii a mentální bulimii dvě rozhodující výhody: za prvé, ve srovnání s poruchami příjmu potravy je projekční plocha pro genderovou inkongruenci rozmanitější a hranice se nejen hledají, ale i překračují zcela konkrétním, nikoliv jen symbolickým způsobem. Za druhé, genderová inkongruence a být trans jsou v současnosti mimořádně společensky a politicky legitimizovány a v posledních letech byly definovány jako otázka lidských práv,“ píši Korte a Gille. Důsledkem toho zažívají děvčata s dysforií „silnou vnější validaci a pozitivní posílení své poruchy, která podle zastánců trans-alternativní péče již neměla být takhle označována.“ Být trans má dnes mnoho výhod, protože společnost potvrzuje pocity zmatených dívek, a zejména v západních krajinách přistupují i k podávání hormonů nebo léků, zastavujících dospívání. Přístup má ale stejný účinek, jako bychom dívce-anorektičce potvrdili její přesvědčení, že je tlustá, a pomohli nastavit dietu, podpořenou léky na hubnutí.
Odmítání ženské role
Korte a Gille na základě své letité práce s takovými pacienty poznamenávají, že identifikace s trans u dospívajících dívek může odrážet spíše touhu obejít problémy ženského dospívání než hlubokou identifikaci s opačným pohlavím. „Ačkoli dochází k výraznému odmítání ženského těla a/nebo ženské role, nevyskytuje se touha po primárních nebo sekundárních fyzických charakteristikách opačného pohlaví.“
Psychologové si nemyslí, že existuje jediná příčina vzniku genderové dysforie u všech dospívajících děvčat. Naznačují více cest pro rozvoj trans identity s několika společnými příčinami: dočasná krize dospívání (selhání při plnění vývojových úkolů), nesoulad s očekáváním rolí (normy, jak by se dívky a chlapci v příslušné kultuře měli chovat, oblékat), problémy se sexualitou (homofobie nebo úchylky zejména u dospívajících mužů), psychiatrické potíže (trauma, porucha osobnosti a další). Úspěšné překonaní této klíčové fáze psychosociálního vývoje a vývoje identity vyžaduje vysokou míru ochoty ke změně, flexibilitu a pokročilé emoční a seberegulační dovednosti.
Selhávající péče o dospívající
Alexander Korte a Gisela Gille kritizují dnešní genderově potvrzující model péče o dospívající, který se zaměřuje na poskytování tělesných změn a úprav. Nazývají ho neslučitelným se zásadami vývoje adolescentů. Upozorňují, že je důležité řešit dysforii na vývojovém rámci, s individuálními intervencemi, které řeší základní konflikty a podporují adaptivní strategie zvládání stresu a náročných životních výzev. „Podobně jako u anorexie je dospívajícím dívkám nabízena jiná, drastická možnost vyhnutí se dospělosti, změnám s ní souvisejícími a vývojovým úkolům, a vyjádřit jejich osobní utrpení ve formě, která je v naši době a kultuře akceptována.“
Také podotýkají, že v naprosté většině případů genderové dysforie vznikající v období dospívání je pravděpodobně dočasná a představuje krizi zrání, nebo nejistotu sexuální, nikoliv rodové identity. Což bylo potvrzeno studiemi rozebranými v tomto článku. Korte a Gille doporučují, aby lékaři a ostatní odborníci dívkám pomáhali projít pubertou tak, aby se těmto vývojovým krizím vyhnuly nebo je zmírnily.
Zdroje: