Článek
Kempování bylo vždy většinou chápáno jako skupinová rekreační aktivita. Socialistická rekreační střediska ROH a podobných organizací často praskala ve švech. Kempy patřící pod různé zájmové organizace nebo státní podniky otevíraly své brány všem, jenž přijížděli autem, vlakem i autobusem. Mládežníci nebo rodiče s malými dětmi jezdili hlavně pod stan či do chatiček, starší preferovali ubikace nebo karavany všech typů.
Ať už to bylo jakkoliv skromné trávení volného času, lidé k sobě měli blíže. Půjčovali si mezi sebou kempingové i sportovní potřeby, společně vařili a večer společně vysedávali u táboráků, kde se vždy našel někdo, kdo uměl vyloudit pár tónů z kytary, doprovázející společný zpěv notoricky známých písniček. Děti si spolu hrávaly na hřištích nebo běhaly po kempu, ale vždy na nich spočinuly něčí oči. V případě, že jejich zábava nebyla v souladu s tehdejšími společenskými pravidly, našel se většinou někdo, kdo je umravnil, a děti ochotně, s respektem ke starším, uposlechly mnohdy zcela neznámou osobu. Pokud někdo potřeboval pomoc zatlačit na parcelu karavan nebo postavit stan, stačilo nahlas zavolat směrem k sousední parcele: „Můžu vás poprosit o pomoc?“ Často se seběhli ochotní lidé ze všech stran.
Mladí, jenž chtěli poslouchat svoje magnetofony nebo kazeťáky, své stany automaticky stavěli dál od rodin i starší generace, kterou by mohla hlasitá reprodukovaná hudba rušit. Prostě se tak nějak všichni bez konfliktů a problémů navzájem respektovali, ba naopak, ještě se družili, společně se bavili a navazovali přátelské vztahy.
Družení, přátelství i společné večerní vysedávání jaksi odnesl čas. Změnila se doba, lidé, i jejich chování a změnily se také některé kempy. Některé. Často se stává, že po třiceti letech někam člověk přijede a cítí se jako by to tu znal, nic se tam nezměnilo. Nutno ale podotknout, že to není vždy na škodu a kempy ve stylu retro jsou žádané, ovšem s podmínkou čistých toalet a sprch.
Takový kemp je vlastně ideálním místem pro odpočinek, pro popovídání si s jinými lidmi. Bez spěchu se tak dá vstřebávat večerní poklidná atmosféra. Bohužel se velice často stává, že si lidé mezi sebou staví dobrovolně bariéry. Nepozdraví se, nenabídnou si čerstvě uvařenou kávu nebo se nepozvou na jedno pivko ke kempingovému stolečku.
Ke škodě kempování se v kempech čím dál tím více objevují asociálové. Lidé neschopní se dívat na svět pozitivně, s nadhledem a dávkou tolerance a lidskosti. Nedej Bůh, že by jim někdo napomenul ječící dítě v amoku kvůli slabému signálu wifi nebo dokonce napomenul psa, že nemá lézt do cizího stanu, předstanu nebo ho dokonce očůrávat. Každý se zabarikádoval za maskou nepřístupnosti, bez špetky naděje, že se usměje na sousedy užívající vedlejší parcelu. Asociálové si bezohledně pouštějí hlasitě hudbu, která se ani hudbou nazvat nedá, případně nechají celou noc a celý den vyštěkávat svého psa. Ti otrlejší telefonují nahlas se zapnutým hlasitým odposlechem, takže jejich okolí ví, komu přidal šéf na prémiích nebo která hloupá učitelka dala jejich dítěti ve škole nespravedlivě čtyřku z písemky.
Asociálové, byť často je jejich vlastní chování nevhodné, budou kritizovat vše v okolí. Bude jim vadit už čtyři dny neposekaná tráva, padající jehličí z opodál stojící statné borovice, případně se budou pobuřovat nad smíchem ze stanu vedle. Kdo má přece ten smích, dobře si navzájem vycházející party lidí, stále poslouchat. Kempový asociál si přeleští zrcátka na svém obytném autě, sledujíc přitom, jestli je okolím sledován a dostatečně obdivován. Neslyší, pokud mu řeknete „dobrý den“, ale zaručeně uslyší, když okolo jdoucí chlapík šeptne, že má pěkné auto. To se náš asociál rozpovídá o tom, kolik stálo, kde už s ním byl a jak moc je to drahý koníček. Druhou stranu ke slovu nepustí a když konečně dokončí svou přednášku o tom, že kdo chce opici, ten musí mít i na banány, usekne hovor a jde si po svém. Přeci se nebude obtěžovat oboustrannou konverzací.
Drazí kempující, pokud jedete do kempu, jeďte tam s tím, že se seznámíte s někým novým, že si popovídáte o tom, co máte společného, nebo že si večer společně sednete a něco třeba ugrilujete. Možná zjistíte, že i jiní lidé jsou fajn a nezáleží na tom, jestli spí ve stanu za tři tisíce nebo v obytném autě za tři milióny korun. Pokud totiž strávíte víkend s dočasnými sousedy, společně si padnete do oka, společně se zasmějete, zazpíváte nebo jen navodíte příjemnou atmosféru, zjistíte, že vám přestane vadit i smích z vedlejšího karavanu nebo stanu, nebudou vám vadit okolo pobíhající malé cizí děti a nebude vám ani vadit studenější voda ve sprchách. Budete prostě pozitivně naladěni, co není opravdu nic, co by vám uškodilo.
Kempujme, ale nenasazujme si masky asociálů, buďme přátelští, tolerantnější a hlavně, buďme lidštější. Nebuďme slepí ani hluší. Pak se svět, alespoň v tomto směru, vrátí do starých kolejí a lidé si při společném pobytu v kempech si budou zase blíže.
