Článek
Na LOH v roce 1936 v Berlíně gymnasta Alois Hudec soutěžil na bradlech, hrazdě, kruzích a soutěži družstev. Získal zlato a samotná Věra Čáslavská o něm mluvila jako o jednom z nejlepších gymnastů té doby. K medaili mu pogratulovalo mnoho slavných osobností, dokonce i Hitler.
Nebyla to však procházka růžovým sadem. Zaujatí němečtí rozhodčí si přáli vidět, i přes přetvářku že jsou mírumilovná země, vítězství árijských sportovců. Kvůli tomu nechali z okolí odstranit jakékoliv protižidovské nápisy, aby je nikdo neosočil z nepřátelství.
Nepomáhaly ani napjaté vztahy mezi Československem a Německem. Navíc spousta proněmeckých zaujatých rozhodčích nebyla Aloisovi příliš nakloněna a byl věčně čtvrtý i přes své bravurní výkony.
Této své životní mety dosáhl, přestože ve čtyřech letech prodělal těžký záškrt a poté kulhal na levou nohu. Neměl ani dokonalé fyzické předpoklady, měl krátké ruce i nohy, protože se chtěl vyrovnat ostatním, začal cvičit, aby zesílil. Nejdříve na domácím nářadí, pak začal od dvanácti chodit do místního Sokolského sdružení. Když se v té době vrátil jeho starší bratr vrátil z vojny, stal se jeho trenérem. Mezitím se vyučil soustružníkem a také pracoval v bance. Tvrdě trénoval celý život a posbíral mnoho medailí na olympijských hrách (tři zlaté a tři stříbrné). Když ukončil kariéru profesionálního sportovce, vyučoval mladé cvičence. Zemřel 23. ledna 1977 v požehnaném věku 88 let.
