Článek
Existuje tolik nadčasových jmen, které zní nadčasově. Ve školkách se to hemží Eliškami, Terezkami, Maruškami, Kubíčky, Adámky, Honzíky a Tomášky. Proč Vy nemáte nějaké takové jméno.
Když navíc na Vás chce maminka zavolat, zní to divně. Jana můžete zavolat tolika způsoby: ,,Honzíku, Honzo, Honzíčku, Jene!“ Jak chcete volat na Svatoslava, Vlastu, Přemka, Radoslavu nebo Dalibora? Sama o sobě nemusí ta jména znít úplně špatně, ale dáte-li je dítěti, zní hnedka jinak.
Když dáte dítěti jméno, jenž je zrovna moderní, to jméno s tím člověkem zestárne. Ale asi by bylo pošetilé vše hodit jen na výběr jména.
Zda byste jméno přiřadili spíš staršímu člověku nebo batoleti, záleží i na okolí. Jsou-li mezi Evičkami, které znáte, samé postarší ženy, budete si myslet, že se pro malé děti moc nehodí.
Také historický nebo pop kulturní podtext může změnit Váš pohled. Schválně, koho si představíte pod jmény Karel, Adolf nebo Lucie?
Avšak přesto si v hlavě často říkáte, proč zrovna já se takhle jmenuji.
A každá další životní zkušenost Vás v tom jen utvrzuje.
Jdete se objednat na oční a jen co řeknete své jméno, paní na druhé straně vyhrkne: ,,Vy se chcete objednat na vyšetření šedého zákalu, že?“. Je Vám pětadvacet.
Na atraktivitě Vám to taky nepřidá. Kdo chce chodit támhle s Přemyslem, když může mít někoho jiného.
Možná si to moc beru nebo si mám změnit jméno?
