Článek
Rižský černý balsam je bylinný likér z Lotyšska. Je charakteristický barvou, vůní, hlavně hořkosladkou chutí, něco mezi fernetem a becherovkou. Zvláště jeho typická nádoba z hnědé keramiky z něj dělala vděčný suvenýr ze zájezdu do tehdejšího Sovětského svazu. Svou první šanci balsam z našeho příběhu promeškal, když tatík darovanou láhev schoval „na vhodnou příležitost“. A tak jsem ji nenačatou našel v pozůstalosti. S ohledem na původ jsem usoudil, že ten nápoj v té láhvi už leží několik let. A tak při rozhodování, kdy ji otevřít a případně i vypít, jsme byli poněkud zdrženliví. Přece jej nevypijeme jen tak, když nějaký sběratel za tu nenačatou láhev by možná dal majlant. Alespoň u vín nebo koňaků to tak je, čím starší, tím dražší. Ale u likéru? Velké dilema. Jistou šanci zazářit měl při různých rodinných příležitostech, jako jsou vysokoškolský diplom dětí, svatba dětí, první vnouče apod., ale to si na balsam nikdo nevzpomněl. Tak likérek zrál a dál čekal na svůj okamžik slávy.
Shodou okolností, stejně staré, jako zmíněný likér je přátelství, kamarádství, parta mých spolužáků. Na začátku byla náhoda, ale po letech pracovních povinností, jsme se začali scházet. Nejdříve spíš náhodně, posledních pár let již pravidelně, jelikož jsou vítaným zpestřením našich důchodcovských dní. A protože se blíží kulaté výročí, ten „památeční“ balsam jsem se rozhodl obětovat právě jim, protože tito moji spolužáci a onen „tatíkův“ balsam mají něco společného. Balsam dostal třetí šanci.
Na pravidelný pondělní večírek se spolužáky, zpestřený balsamem, jsem si připravil něco jako prezentaci. Balsam je … blablabla, všichni jej znali. Sešli jsme se … blablabla, všichni věděli proč. A proč zrovna balsam a proč nyní? Protože do školy jsem nastoupil v roce 1972. Za druhé: každý z přítomných už má 72 let. A do třetice …? Jejda, co to bylo? Dostal jsem okno jak vitrína značkového autosalonu. Na ten třetí důvod si ne a ne vzpomenout. Pointu slavnostního okamžiku jsem excelentně zpackal. Slabou útěchou nám byl temně hnědý likér, kterým jsem při tom výkladu bez pointy plnil likérové sklenky. Zbytek večera proběhl v běžném večírkovém duchu plném vzpomínek na studentská léta, kdo co dělá dnes, čím žijeme a jak je nám spolu dobře i po tolika letech. Jen mně večer kazila neodbytná otázka – co byl ten třetí důvod pro balsam. Hosté se rozešli, já pelášil na poslední vlakový spoj domů. A jen jsem se usadil, objednal si občerstvení, kousek za Prahou mi to seplo. Ten třetí důvod pro degustaci balsamu. Letos v říjnu to bude 10 let, co se měsíc co měsíc, vždy první pondělí v měsíci, scházíme cíleně a pravidelně. A oslavit takové výročí si nepochybně zaslouží jak ta naše parta, tak i ten několikrát zapomenutý, a teď znovuobjevený, Rižský černý balsam. Zvláště když si uvědomíme, že to naše padesátileté kamarádství, jež počalo na studiích, i ten balsam, jsou vlastně stejně staří.
