Článek
Houbová omáčka, hřibové řízky nebo snad v každé domácnosti oblíbená smaženice. Houbové pokrmy jsou prostě hitem a mnoho lidí se každý rok těší na období, kdy budou moci vyrazit do lesa na pravidelnou procházku s košíkem, a přitom sbírat své oblíbené houby. Najít krásný velká hřib si přál snad každý z nás, ale existuje i spoustu jiných jedlých druhů, které stojí za to vyzkoušet. S houbařením se ale pojí jisté nástrahy. Jak poznat, že skutečně sbíráme pouze jedlé houby a že nám nehrozí žádná otrava, nebo v horším případě i smrt? Důležité je se zaměřit skutečně na malé detaily, které nám mohou hodně prozradit.
Důležitý je tvar a barva
Základní pravidlo, kterým bychom se podle odborníků měli řídit, je tvar houby. To může být dobrý výchozí bod pro další identifikaci. Když se podíváme na hřiby, které jsou jedlé a lahodné, mají svůj vlastní tvar s velmi masitým kloboukem. I samotná nožička je netradiční, je robustní a nezaměnitelná. Jedovaté houby mají ve většině případů nožičku tenkou, s jistými šupinkami a divně zbarvenými vlákny. Dalším bodem, který bychom neměli opomenout, je barva. Sice to není stoprocentní pravidlo, které nám vždy pomůže identifikovat nevhodnou houbu, ale podle pořekadla našich babiček platí, že čím je houba barevnější, jasnější a krásnější, tím bude také jedovatější.
A něco na tom skutečně bude. Pestrobarevné nebo krásně zbarvené houby totiž jsou ve většině případů jedovaté. Názorným úkazem je muchomůrka, která je smrtelně jedovatá. Ale pozor, naopak muchomůrka růžovka je jedna z nejlahodnějších hub na světě a dříve lidem nahrazovala maso. Tato houba roste od května do října ve všech typech lesů. Mladé plodnice mají klobouk polokulovitý, který se postupem času zplošťuje a může dosáhnout průměru 5 až 20 centimetrů. Pokožka houby je masově narůžovělá a bílé lupeny při poškození zrůžoví.
Vůně, chuť a místo nálezu
Další, co bychom při houbaření měli mít na paměti je fakt, že zdravé houby krásně voní. Jejich vůně je nám na první čichnutí příjemná a cítíme lahodné aroma. Jedovaté houby mají samy o sobě nepříjemný pach, který si spojíme s něčím nepříjemným. Vzpomeňte si proto vždy na pohádky, kde jedovaté houby sloužily k zakletí princezny. Pokud si ale nebudete stoprocentně jistí, raději houbu nechte na jejím místě.
A s tím se pojí i chuť. Jedovaté houby bývají ve většině případů hořké a na první pohled nám dávají najevo, že je něco špatně. Důležité je brát zřetel také na místo výskytu a samotného nálezu. Houby milují jakékoliv podmínky a rostou v lese, na pařezu, na louce, ale také na trávě před naším domem. Některé jedlé houby mají přesně dané a preferované prostředí, a to vám může hodně pomoci.
Zdroje: