Článek
Když se Karin její děti ptaly, ke kterému moři pojedou letos, vzpomněla si, že ona v dětství moře vůbec neviděla, natož aby se ptala, které že to pro změnu bude. Do své dospělosti u něj pobyla jen jednou jako adolescent, a to v Polsku. Důvodem byla patrně zralá úvaha jejích rodičů, že by jí moře měli ukázat, než vyroste, neb vzhledem k tehdejší červnové teplotě vody se soudný člověk nemohl domnívat, že Karin chtěli navíc dopřát taky koupání.
Karin si vzpomněla, že její dlouholetá kamarádka Ester se nedávno svěřila, že hledá pro sebe a své stejně neodbytné dcery pobyt v Turecku. Vytočila její číslo a nadšeně ji zpravila o tom, že se k nim její rodina přidá. Ester vlažně souhlasila, aby po deseti minutách zavolala zpátky, že její dcery propadly zoufalství, když se o nabízené milé společnosti dozvěděly, a že si nepřejí, aby je Karin s rodinou doprovázely. Karin se nemohla ubránit podezření, že si to Ester vymyslela, aby ji setřásla. Vloni spolu pořádaly dámskou jízdu s dětmi na Radhošti a Karin věřila, že se jim tam oběma líbilo. Leda, že si Ester ještě pamatovala, že si Karin od ní denně půjčovala peníze, jelikož si doma zapomněla kvůli těžké depresi peněženku, většinu rán odmítala vylézt z postele a všechny večery jí profňukala na rameni stěžujíc si na Edu.
Karin tedy navrhla Edovi, aby dovolenou opět zařídil on, jelikož to umí skvěle a jsou pokaždé všichni spokojeni. Rázně se ohradil, že už to úkol pro něj není, neboť zjistil, že manželka jeho kolegy každoročně sama zařizuje pro svoji rodinu hned dva pobyty u moře a zvládne to, plus má své osvědčené destinace.
Karin poprosila tedy alespoň o nějaké tipy, když se naskytla možnost se inspirovat někým tak zkušeným. A skutečně. Po několika dnech jí Eda přeposlal email s názvem Dovolená. Dychtivě ho rozklikla. Dostalo se jí cenného ponaučení, že manželka jeho kolegy vzkazuje, aby dovolenou našla na internetu.
Když Karin překonala záchvat vděčnosti, zasedla k počítači. Abych se té ženské pomstila a znepříjemnila jí zbytek života, zavrhla doporučené weby předem. Byly to stránky, na kterých nabízely organizované pobyty u moře cestovní kanceláře. Když mám dovolenou zařídit já, tak ušetřím, protože nebudu platit za zprostředkování. Prostě si vyberu, kam chci jet, a tam si zarezervuju hotel, odhodlala se Karin.
Předběžně vybrala hotel hned u pláže v Rimini, jen jméno měl podivné. Když přišel večer Eda z práce, vyhledala ho znova, aby mu ho ukázala ke schválení. Edovi se moc líbil. Okamžitě na sebe byla pyšná. Dal se zabukovat přímo, a dokonce byla sazba za pokoj večer levnější než ráno. Rezervaci jí potvrdili emailem, pouze se omluvili, že již nemají pokoj s balkónem.
Poté Karin začala přemýšlet, koho a co musí, může a nemůže vzít s sebou. První určila vyvolené rekreanty. Pojede ona, děti, vezme na milost i Edu. Babičku ze seznamu účastníků vyloučila, neb neumí plavat a z toho důvodu si hned po příchodu na pláž navléká nafukovací kruh. Zbytečně by na ně opět poutala zraky ostatních, není totiž žádný drobeček. Jednou se na minulé dovolené ve Španělsku ve svém kruhu odvážila vstoupit do moře, když ji přesvědčili, že tam vystačí malé dítě ještě několik metrů od břehu. Jak se však ocitla ve vodě, první vracející se vlnka ji vtáhla s sebou. Křečovitě se ve víru, který ji pohlcoval, zachytla lana s bójemi. V moři poté strávila skoro hodinu, protože se bála lana pustit a překonat dva nebezpečné metry v sotva metrové hloubce zpátky na pláž.
Karin připravila dva lodní kufry a několik velkých tašek. Nemůže se totiž nikdy rozhodnout, co je vhodné zabalit, tak prostě vždy bere s sebou vše, na co jí padne zrak. Postupně do kufrů přemístila desítky kusů oblečení pro ni a děti - plavky, župany, šaty, pásky, kabelky a klobouky na večerní promenádu, mikiny, bundy a čepice pro případ změny počasí, domácí lékárnu s několika teploměry, vícero druhů dezinfekce, osmero druhů opalovacího krému (ale každý měl jiný ochranný faktor), dvě tašky nafukovacích lehátek a míčů. Do dalšího vaku nacpala obuv - sandály, pantofle, plné boty, sportovní boty, plážové pantofle, boty do vody. Po zralé úvaze přece jen ponechala doma kozačky a gumovky. Eda si jako obvykle sbalil pouze malý batůžek.
Když se Edovi podařilo naskládat do auta všechna zavazadla a zbylé mezery mezi nimi vycpat rodinou, vyrazili. Přestože jeli na noc, nějakým nedopatřením Karin neuvařila Edovi žádné kafe do termosky. Předsevzala si tedy, že bude střežit a udržovat Edovu bdělost osobně. Ještě na ulici za domem měla jedno oko otevřené, ale potom si na malou chvilku zdřímla a probudila se, až když vyjížděli z Alp.
Do Rimini dorazili brzy dopoledne, mohli tedy teoreticky strávit hezký den na pláži. Nejprve našli svůj hotel. O rezervaci tam ale nic nevěděli. Jiná směna, pomyslela si Karin a vítězoslavně vytáhla potvrzovací email. Namísto omluvy zapíchl recepční prst do jeho textu. Ukazoval na elektronickou adresu. Poté zapíchl prst do propagačního letáku svého hotelu, který tam ležel na stole. Adresy se značně lišily, pouze jméno hotelu bylo podobné. S politováním jim sdělil, že nemají žádný volný pokoj. Karin polilo horko. Někdo jim přece odepsal a potvrdil rezervaci. Jak následně Eda zjistil v navigaci, jejich zabukovaný hotel podobného jména stál někde jinde. Bohužel to byla vzdálenost několika set kilometrů. Najdeme si ubytování sami, zaimprovizovala Karin pohotově. Poradí mi v infocentru. Eda s nejmladší dcerou za krkem jen zarytě mlčel.
Když ho ve žhavém poledním slunci konečně našli, přečetli si na dveřích, že právě začala tříhodinová polední pauza. Jelikož neměli data, protože se Edovi během jízdy jeho starý mobil vybil a Karin ho zapomněla doma, čekali, až zase otevřou. Dlouhou chvíli si krátili intenzivním pocením, snahou zabavit mrzutou nejmladší dceru a nákupem zmrzliny. Hlad ve čtyřicetistupňové výhni nikdo neměl. Po pauze je s pochopením vyslechla starší paní, laskavě se omluvila, že turistům nepodává informaci, které hotely jsou volné, a s milým úsměvem jim věnovala brožuru s adresami několika set ubytovacích míst v Rimini a odznáčky s emblémem města. V té chvíli začal Eda poprvé nahlas uvažovat, že by dovolenou potenciálně mohl příští rok opět zařídit on.
V prvním hotelu, který Karin v brožuře s grácií vybrala, jim nabídli ubytování na jednu noc. Zřejmě na zkoušku, zda se osvědčí jako hosté. Jejich zatím neopálené, bledé, únavou nepřítomné a prázdné výrazy asi nedělaly solidní dojem. Eda s Karin v pokoji plácli svá těla okamžitě na postel, aby se trochu posílili na podvečerní hledání volného ubytování na další dny, zatímco děti vřískaly, že chtějí do vody.
Když po páté odevzdávali klíč na recepci, recepční se jich nevinně otázal, kolik nocí by si eventuálně přáli zůstat. Screeningem hostů, které si lze ponechat delší dobu, zřejmě nakonec prošli úspěšně, na což byla Karin náležitě pyšná. Řekla sedm. Blahosklonně jim vytvořil rezervaci. Ze samé radosti a psychického vypětí mu Eda odsouhlasil taxu jako v hotelu Hilton a namísto pátrací obchůzky se poprvé mohli vydat na hotelovou pláž. V rámci all inclusive získali i lehátka a slunečník.
Konečně pohoda, pomyslela si Karin, když si rozložili věci na volná lehátka hned u moře a chtěli se vykoupat. V tu chvíli se k nim přihnal mladý Ital a začal horečně gestikulovat. Vyháněl je. Karin na něj zamávala průkazkou s potvrzeným nárokem na lehátka a naznačila mu, aby je nechal být. Odešel sice, ale po chvíli se vrátil s mladíkem hovořícím anglicky, který jim vysvětlil, že sice mají nárok na hotelovou pláž, jen se nenachází přímo u hotelu, tak aby se malý kousek přesunuli.
Vše opět posbírali, zabalili a vydali se ho následovat. Malý kousek se rovnal asi šesti stům metrům. Brodili se za mladíkem zchváceně hlubokým pískem podél moře, aby na konci cesty už doslova upadli na přidělená lehátka. To už zapadalo slunce. Alespoň jednou se dnes vykoupeme a zítra to bude lepší, neztrácela Karin naději. Do moře vběhli přesně v okamžiku, kdy z něj vylezl poslední plavec a začal odliv.
Vyčerpáni zážitky prvního dne se doploužili zpět do hotelu, kde jim sdělili, že pokrmy z all inclusive menu jim prý již snědli ostatní hosté, nicméně že jim náhražkou bude poskytnuta večeře o mnoha chodech. Prvním byl plátek levného salámu a oschlá houstička od snídaně, druhým vodová polévka s několika miniaturními kousky mrkve, třetím hrstka suchých špaget, čtvrtým průsvitný kousek hovězího masa na dezertním talířku a posledním pocukrovaná kostička ananasu.
Po této vydatné večeři Eda málem utrhl zavřený zip na tašce s jejich svačinami na cestu, vrhl se na dětské piškoty, které měly s sebou pro nejmladší dceru, zapil je zkyslou dětskou šťávičkou a zařval, aby Karin již nikdy nenapadlo organizovat rodinnou dovolenou, protože do budoucna má toto výlučné právo pouze on.
Karin neprotestovala a škodolibě si vzpomněla na tu nebohou chudinku, co musí vyhledávat a zařizovat ubytování pravidelně dvakrát ročně.
Anketa
Jestli se Vám článek líbil, zaklikněte +sledovat pod mým jménem Eloise na začátku článku. Uděláte mi radost.
