Článek
Uškrcení babičky Ludmily na hradisku Tetín 15. září roku 921
Tchyně a uzený, nejlepší jsou studený. Možná si něco podobného myslela kněžna Drahomíra o své tchýni Ludmile, ještě ne svaté. Po smrti manžela Vratislava byli její synové Václav a Boleslav svěřeni na vychování právě k babičce Ludmile. To se Drahomíře nelíbilo. Naskýtá se tedy řečnická otázka, proč k tomu svolila?
Václavovi už bylo třináct let a brzy bude vládnoucím knížetem. A s ním s největší pravděpodobností i ta, která na něj měla největší vliv. Babička Ludmila. Takže o co vlastně šlo ve sporu snacha versus tchýně? Jako vždy, o moc a o vliv. Drahomíra možná záviděla Ludmile, jaký vliv měla na budoucího knížete. A možná, tedy spíše určitě, chtěla vládnout sama. Od takového chtění je už jen krůček k fyzické likvidaci soka.
Jenže Ludmila nebyla jen tak nějaký „no name“ a její odstranění místními by jistě způsobilo řetězec krevní msty. Navíc v Čechách se všechno hned rozkecá, takže prozrazení akce by veškeré Drahomířiny plány zhatilo.
Najala tedy cizince, Vikingy, kteří přišli do Prahy z Kyjeva za jakýmsi obchodem. Na Tetín, kde Ludmila sídlila, se vydali s žádostí o přenocování, v čemž jim bylo vyhověno. Po půlnoci vylomili vrata a obsadili dvorec. Náčelníci tohoto vražedného komanda jménem Tunna a Gommon vnikli do ložnice. Na Ludmiliny slova nebrali zřetel a dokonce odmítli i její poslední prosbu, aby byla popravena mečem.
Jak zapsal kronikář: „Vhodivše provaz na hrdlo její, zbavili ji zardoušením života pozemského. Podstoupila pak mučednictví šťastná a Bohu oddaná služebnice Kristova Ludmila v sobotu, 16. září o první vigilii noční, v 61. roce svého života.“
Toto všechno, a ještě mnohé další, víme díky jistému mnichovi Kristianovi, který sepsal „Život a umučení svatého Václava a jeho babičky svaté Ludmily“, pro svého synovce Vojtěcha, později také svatořečeného. Pokud byl biskup Vojtěch skutečným synovcem mnicha Kristiána, musel být tento z rodu Slavníkovců.
Dotyčný sepsal své dílo na konci 10. století, tedy v době, kdy byl biskupem sv. Vojtěch. Historikové se jako i v jiných případech neshodnou na době vzniku „kroniky“ a posouvají ji do 12-14 století. Zpochybňují dokonce i původ samotného autora a mnozí nazývají dílo falzem.
Pokud se skeptici mýlí, jednalo by se o nejstarší popis českých dějin a českého křesťanství. Josef Pekař „zprávu“ označil za nejstarší českou kroniku. Ale to jen v případě, podobně jako u Járy Cimrmana, že to jsou opravdu Cimrmanovy boty.
Na čem se historikové shodnou, je datum vraždy - 15. září 921. Zvláštní, že nikdo ze služebnictva ani posádky nezasáhl a nezabránil mordu. I kněz Pavel se raději schoval a ještě v noci z Tetína utekl. A protože nebylo kněze, nemohl následovat křesťanský pohřeb. Ale mohly to být i jiné důvody. Tělo Ludmily zahrabali kdesi u hradební zdi. Teprve až roku 925 byly ostatky pohřbeny v kostele svatého Jiří na Pražském hradě.
A jak dopadli najatí vrazi? Taxa za vykonanou vraždu byla zaplacena, ale pro jistotu byl Gommon s celou familií na rozkaz Drahomíry zlikvidován. Druhý vrahoun Tunna se sice dostal z území Čech do bezpečí, ale také si ho dlouho neužil.
Drahomíra se sice domohla knížecího trůnu, jenže po lítých bojích ho pro sebe uzmul, zcela jistě po právu, její syn Václav, vychovaný nebožkou sv. Ludmilou. Matku Drahomíru podle jedněch nechal uvěznit, podle druhých vyhnal. Byla obviněna z vraždy tchýně a když byl Václav zavražděn, měla i ona namále. O život jí usiloval její druhý syn Boleslav. Když se to vezme kolem a kolem, byla to pěkně vypráskaná rodinka.
Na začátku pohanka Ludmila s manželem Bořivojem. Jejich druhorozený syn Vratislav I. si vzal Drahomíru ze Stodor, ale na knížecí trůn mohl až po smrti svého staršího bratra Spytihněva. Ten se trhnul od Velkomoravské říše a začal se kamarádit s Bavorskem.
Z jejich šesti dětí byli dva synové daní na výchovu babičce Ludmile. Tu nechala zavraždit snacha Drahomíra. Když se stal Václav knížetem, zabili ho v Boleslavi u kostelních dveří vrazi najatí jeho bratrem Boleslavem. Sama Drahomíra skončila svůj život kdesi v Kladsku, mezi kmenem Charvátů.
Bratrovrah Boleslav I. získal přezdívku Ukrutný a jeho syn Boleslav II. nechal vyvraždit celý rod Slavníkovců.
A tři vnukové Boleslava Ukrutného se v krvi rovnou koupali.
Pak prý slovanské holubičí povahy!
Zdroje: