Článek
V domě na náměstí č. 15 se dlouho vyráběly punčochy. Elite Varnsdorf, národní podnik. Před 250 lety dům obýval radní Anton Schiffner s manželkou Alžbětou. 23. listopadu 1753 se jim narodil syn Ignác, který jako jediné dítě dožil dospělosti.
Ignác miloval knížky, zajímal se o umění a s otcem se v dospělosti příliš nerozuměl. Neviděl svoji budoucnost na gruntu, polnostech a chmelnicích.
A navíc se zamiloval. Onou vyvolenou byla Anna Rosina Traußlin. Narodila se roku 1755 v domě č. 126, který dva roky předtím zakoupili její rodiče. Jenže láska mezi synem radního a dcerou nádeníka neměla šanci. Otec Ignáce se snažil vztah ukončit, což se sice podařilo, ale ne tak, jak si přál. Rosina otěhotněla a když požádala místního felčara o potrat, udal ji. Vyfasovala šest měsíců v obecní šatlavě.
To už bylo na Ignáce moc. Navíc šly řeči, že Rosina není jenom jeho milenka, ale i otcova. Takže kdo ví, čí je to dítě.
Když Karel Hynek Mácha na svých potulkách krajem vyslechl tento příběh, jehož pamětníci ještě žili, rozhodl se, že stojí za zapsání. A nebylo to zapsání ledajaké. Vznikl „Opus magnum“ české literatury.
Tak jako alchymisté pracovali s pralátkou, aby vyrobili „Lapis philosophorum“, kámen mudrců, který transmutoval neušlechtilé kovy ve zlato, pustil se do práce i K. H. Mácha. Jako „materia prima“ mu posloužil Ignác a Rosina. Došlo k jejich přeměně ve Viléma a Jarmilu. A transmutací těchto vzniklo vrcholné dílo s názvem Máj.
„Byl pozdní večer, první máj, večerní máj byl lásky čas.“
Nebyl to první máj, ale sedmý. A nebyl to lásky čas, ale čas mordu.
7. května roku 1774 dostihl jednadvacetiletý Ignác svého otce Antona na chmelnici, v místech, kde stála socha sv. Prokopa a zezadu mu zasadil chmelovým kolíkem několik ran do hlavy. Mrtvolu pohodil do skalního úvozu a zaházel kameny a roštím.
Vyšetřování vraždy bylo krátké, protože syn se doznal a 11. května byl eskortou odvezen do kriminálu v Mladé Boleslavy. Tam ve sklepení Kriminálního soudu čekal dva měsíce na popravu. Trest smrti vykonaný obzvláště trýznivým způsobem, lámáním v kole. Kat začínal od nohou a teprve poslední rána vedena na krk ukončila muka otcovraha. Stalo se to 19. srpna 1774.
Za necelé dva měsíce po popravě, se Rosině, která byla po odpykání trestu propuštěna domů, narodil syn Ignác. Rodina Rosiny Traußlin a její potomci žili v domě č. 126 až do začátku 20. století. Poté se přestěhovali do České Lípy, odkud byli po skončení 2. světové války odsunuti. Potomci tohoto rodu žijí dodnes.
Ale nabízí se ještě jedna postava, jako předobraz Viléma, o které K. H. Mácha věděl. Strašný lesů pán Wenzel Kummer. Narodil se 7. září 1767 ve Vísce, osadě blízko Bezdězu. Byl nemanželským dítětem panského mušketýra Webra.
Vyrostl z něj zloděj a pytlák. Později kolem sebe shromáždil loupežnickou bandu. Po vydání zatykače byl zadržen v květnu 1798 v hospodě „Na šancích“ v Doksech. Soud ho poslal na dvacet let do žaláře na Špilberku.
Věznění v kasematech kupodivu přežil a vrátil se do rodných Doks jako starý a sešlý muž. Na rozdíl od jiného špilberského vězně Babinského se nesnažil oživovat vyprávěním o „starých zlatých časech“.
Dožil jako obecný chudý v rodné Vísce, kde 6. března 1843 zemřel. Strašný lesů pán vypustil duši na peci ve statku sedláka Šafránka, v domě č. p. 3.
Zdroje:
IVANOV, M., Důvěrná zpráva o Karlu Hynku Máchovi
ČÁKA, J., Poutník Mácha
