Článek
Během první světové války slíbily velmoci Arabům samostatnost. Lawrence z Arábie po nedodržení dohod vrátil britské armádě hodnost i vyznamenání
Byla neděle 19. května 1935 brzy ráno a v Dorsetu lilo jako z konve. Šestačtyřicetiletý řidič motocyklu Brough Superior SS100 se chtěl ve velké rychlosti vyhnout dvěma jezdcům, kteří jeli před ním. Manévr byl fatální.
Brzdy u tohoto typu motocyklu nebyly nic moc a když řidič ztratil nad strojem kontrolu přeletěl přes řídítka. V nemocnici bojoval šest dnů o život, ale poranění hlavy byla smrtelná.
Lékař Hugh Cairns, který se o pacienta staral, byl jedním z prvních britských neurochirurgů. Pitva prokázala, že oběť dopravní nehody utrpěla „těžké tržné rány a poškození mozku“, když ničím nechráněná hlava dopadla na zem. Kdyby měl přilbu, mohl přežít. Jmenoval se Thomas Edward Lawrence a říkalo se mu Lawrence z Arábie.
Autor: Harris & Ewing/commons.wikimedia.org/volné dílo
Celkem pět nemanželských dětí porodila Sarah Lawrence baronetu Thomasi Capmanovi. Všechny děti měly příjmení po matce, což nebývalo v takových případech zvykem.
Thomas Edward Lawrence na studiích na Oxfordu propadl kouzlu Orientu. Jeho cesty po Předním východě ho zavedly do Iráku, Sýrie a Palestiny. Naučil se dokonale nejen arabsky, ale i způsobům a chování Arabů.
Dva roky armádního výcviku stačily na to, aby se Lawrence přesunul na Sinaj a do Negevské pouště, kde sbíral informace pro britskou armádu. Oblast představovala důležité místo ke kontrole nebo ovládnutí Suezského průplavu.
Celé území bylo pod správou Osmanské říše, jenže Turecko už mlelo z posledního a po vypuknutí první světové války se Lawrence zabydlel v Káhiře, odkud posílal neocenitelné informace britské rozvědce.
Autor: Harry Alonzo Chase/commons.wikimedia.org/volné dílo
Roztříštěné a často znepřátelené arabské kmeny se pokoušel sjednotit šarif Husajn emír v Mekce. Spojkou mezi kmeny byl Thomas Lawrence. Společným nepřítelem byla Osmanská říše a cíl byl jasný. Vyhnat Turky, protože Arábie patří Arabům. Štíhlý modrooký běloch v beduínském oděvu s šavlí u pasu se přesouval po písečných pláních na velbloudu jako fata morgána od jednoho ke druhému a jménem svého přítele prince Faisala, syna šarifa Husajna vytvářel podhoubí pro povstání.
Samozřejmě, že i druhé strana, tedy Osmanská říše, měla svá evropská želízka v ohni. Na jejich straně stálo Německo a Rakousko-Uhersko. V jeho službách vynikal také běloch, také v beduínském a s dokonalou znalostí arabských dialektů, historie a kontaktů. Alois Musil. V té době největší český orientalista, který se bohužel narodil a sloužil říši s velmi krátkou dobou životnosti. Z toho důvodu se stal světově známým Lawrence a ne kněz a orientalista Musil z Rychtářova u Vyškova.
I když všechna sláva polní tráva. Musil na straně poražených upadl do zapomnění, Lawrence byl vynášen do nebe, ale uvnitř byl zklamaný a zahořklý. Bojoval za svobodu Arabů, aby si mohli vládnout ve své zemi sami. Když zjistil, že území si rozdělily evropské mocnosti a Arabové i beduíni se dostali z louže pod okap, pochopil, že byl zneužit.
Autor: Narve Skarpmoen/commons.wikimedia.org/volné
V roce 1916 ale ještě věřil, že pomáhá bojovat za nezávislost arabským kmenům. Poznal, že jejich mentalita jim neumožňuje vytvořil regulérní armádu, a tak taktikou partyzánského boje napadal jednotlivá místa osmanské armády. Ochromit provoz na železnici, po které jezdily zásobovací vlaky, přepadnout a rozplynout se v pouštních prostorách, to byly jeho partyzánské akce.
Klíčovým místem pro úspěch povstání bylo město Aqaba. Opevněný přístav na Rudém moři, z moře téměř nedobytný. Za zády byla poušť a sluncem rozpálená skaliska. Tudy se žádná armáda nemohla dostat.
Přestože anglické velení oznámilo Lawrencovi, že Aqaba není v jejich, tedy anglickém zájmu prioritou, jízdní oddíly beduínů vyrazily přes poušť k moři. Už tehdy si velmoci rozdělovaly sféry vlivu.
Arabové vlastně Brity k ničemu nepotřebovali. Všechno od vody až po zbraně a velbloudy si zajistili sami, takže to byla vojenská akce nezávislá na britských rozkazech.
Celé povstání tedy bylo záležitostí Lawrence a jeho arabských přátel. Dokonce vyjednal dohodu o získání samostatnosti odměnou za vojenskou podporu proti Osmanské říši. Ve chvíli, kdy Britové dali ruce pryč od arabského povstání a útoku na Aqabu už možná Lawrence tušil, že princi Faisalovi slíbil něco, co se nestane.
Beduínské kmeny zajistily strategicky důležité průsmyky a jejich náčelník Abú Auda se svojí jízdou přerušil železniční spojení a vyhodil do vzduchu všechny mosty.
Přestože byl útok pro Turky překvapením, bitva se mohla stát osudnou jak pro Lawrence, tak i pro Abú Auda. Toho zasáhlo celkem šest střel, ale všechny trefily různé předměty, které měl náčelník na sobě. Pochvu šavle, dalekohled nebo pouzdro na pistoli. Ani jedna střela ho nezranila. Lawrence zase ve zmatku bitvy prostřelil hlavu svému velbloudovi a ocitl se tak na zemi, kde hrozilo ušlapání.
Autor: Lowell Thomas/commons.wikimedia.org/volné dílo
Dne 6. července 1917 se turecká posádka vzdala. Výsledkem bitvy bylo tři sta mrtvých a 160 zajatých Turků. Arabové měli dva mrtvé.
Lawrence se účastnil dalších bojů a měl velký podíl na tom, že v prosinci 1917 vstoupila britská vojska do Jeruzaléma a následně padl i Damašek.
Místo slávy přišlo zklamání a rozčarování. Když Lawrence viděl, že si Britové a Francouzi rozdělili Palestinu a sliby o arabské nezávislosti zůstaly jen na papíře, vrátil všechna vyznamenání a hodnosti. Zůstal v armádě jako obyčejný voják.
Poznal, že velmoci nemají přátele, pouze zájmy.
Zdroje:
