Článek
Vodka a sebevražda se stala osudem mnoha umělců v SSSR. Mezi ně patřil i autor Mladé gardy Alexandr Fadějev, který se v socialistickém ráji zastřelil
V dobách, kdy byli všichni a všechno mladé, mládí patřil svět a tančilo se všude, hráli v několika českých divadlech včetně Národního divadla operu Mladá garda. Dnes už diváci tohoto operního skvostu s největší pravděpodobností nežijí, není se tedy koho zeptat, co je přinutilo „hodit se do gala“ a strávit dvě hodiny sledováním osudů komsomolců během války.
Navíc příběhu založeném sice na skutečné události, ovšem silně pozměněném pro potřeby vládnoucích bolševiků.
Autor: Киностудия им. М. Горького/commons.wikimedia.org/volné dílo
Příběh skutečné Mladé gardy se odehrál v posledních dvou letech války ve městě Krasnodar. Mnoho obyvatel se nestačilo před příchodem Němců evakuovat a začínali se přizpůsobovat životu s okupanty. Vznikla odbojová skupina Mladá garda, která prováděla sabotážní akce, odhalovala zrádce a kolaboranty, dokud se jim na stopu nedostalo gestapo.
Členem Mladé gardy se stal hlavní hrdina Oleg Koševoj. Radistka Ljuba Ševcovová se setkala s velitelem partyzánů Ivanem Procenkem a společně s partyzány osvobodili válečné vězně a podnikali různé diverzní akce.
První zatčení a kruté výslechy zadržených partyzánů skončily jejich pohřbením v městském parku.
Tragický konec zbývajících členů Mladé gardy začal jejich vyzrazením partyzány během brutálního mučení. Pochytaní mladogvardějci byli fašisty naházeni do dolu č.5. Po osvobození města Rudou armádou byly jejich ostatky vyzdviženy a pohřbeny v městském parku.
Autor: Киностудия имени М. Горького/commons.wikimedia.org/volné dílo
Alexandr Fadějev napsal Mladou gardu na objednávku ÚV Komsomolu v roce 1945. Přestože to byl zkušený bolševický agitátor a plagiátor, věděl tedy co se od něj očekává, kniha Mladá garda byla zhodnocena kriticky. Vedoucí úloha komunistů a strany byla v knize málo akcentována. Fadějev si sypal popel na hlavu a se slovy: „Kritice rozumím… Beru si ji opravdu k srdci… Budu na románu znova pracovat, budu psát jednou, podruhé, potřetí… Splním pokyn strany“, knihu přepsal.
Za odměnu ho strana zahrnula funkcemi a z toho vyplývajícím luxusem. Byl členem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, předsedou Svazu spisovatelů SSSR, místopředsedou Světové rady míru a mnoha dalších institucí. Stal se tak jedním z mnoha umělců, kteří se zaprodali do služeb bolševickému režimu a časem se stali jeho obětí. Buď je zlikvidovali ti, kterým sloužili, nebo v socialistickém ráji, který ve svých dílech opěvovali, spáchali sebevraždu.
Alexandr Fadějev poslední roky svého života nenapsal nic a jeho múzou se stala láhev s vodkou. 13. května 1956 se zastřelil. Bylo mu padesát šest let.
Historikové, kteří se zabývali skutečnou odbojovou skupinou Mladá garda, zpochybnili v prvé řadě její řízení komunistickou stranou i způsob jejího prozrazení. Organizace měla kolem stovky členů a komunistů v ní bylo pouze patnáct.
Nejúspěšnější akcí Mladé gardy bylo osvobození sedmdesáti zajatců z koncentračního tábora a dalších dvacet z nemocnice. To bylo v listopadu 1942. V polovině ledna následujícího roku byla většina členů zatčena, popravena a jejich těla naházena do šachty číslo 5. Mnozí byli ještě živí.
Autor. Roger Rössing / Renate Rössing/commons.wikimedia.org/volné
Nevyřešenou otázkou zůstala zrada a vyzrazení jejích členů. Vedení Mladé gardy bylo složeno z agentů NKVD včetně jejich velitele Treťjakeviče. Je možné, že na sebe neúmyslně upozornili při vysílání zpráv pro NKVD radistkou Ševcovovou.
Hned po osvobození města se začaly zkoumat nesrovnalosti ve výpovědích svědků. Mnozí pamětníci museli měnit své původní výpovědi tak, aby odpovídali uměle vytvořené oficiální verzi. A s těmito materiály poté pracoval Alexandr Fadějev. Ale ani on se napoprvé netrefil do vkusu bolševických propagátorů.
Operu Mladá garda složil Julij Mejtus. I ona musela být po premiéře přepracovaná. Mejtus měl smůlu, protože brzy po uvedení soudruzi vydali usnesení Ústředního výboru o boji proti „formalismu“ v umění, což znamenalo plošnou perzekuci hudebníků. A muselo se přepisovat, předělávat, škrtat, dokud díla neodpovídala Stalinovým představám. V prvé řadě musela být zcela jasná a viditelná vůdčí úlohu komunistické strany.
Teprve opravená verze měla úspěch a stala se vzorem socialistického realizmu v oblasti hudby. A nejen pro Sovětský svaz. Nejčastější provedení opery v zemích východního bloku se realizovalo v Československu. Brno, Plzeň, Ústí nad Labem, Ostrava a samozřejmě Národní divadlo v Praze. Znalec opery soudruh Antonín Sychra ji devótně označil jako vzor pro české skladatele.
Kolektiv Národního divadla byl oceněn za své ztvárnění Mladé gardy státní cenou I. stupně.
Zdroje:
