Článek
Baron Ungern von Sternberg se jako bojovník proti bolševikům prohlásil za chána Mongolska a zemřel na popravišti
Stál před soudním tribunálem a shlížel na soudce jako na slabé duchem. Jejich řeči byly blábolení hodně špatných herců. Co jiného než trapné divadlo. On je přece baron Roman von Ungern-Sternberg, šlechtic, mongolský chán a převtělení Čingischána. Jeho předkové bojovali už v křižáckých válkách u jeruzalémských hradeb. Zatímco předkové těchto mužiků žili jako zvířata v zemljankách. Možná i jejich rodiče a prarodiče byli negramotní nevolníci nějakého věčně opilého místního báťušky.
A teď tady plácají cosi o trestu smrti. K smíchu. Dalajláma mě prohlásil za inkarnaci Mahákály, šestirukého démona zkázy. Teror a vraždy nejsou samoúčelné. Obnoví řád na zemi a odstraní překážky pro další reinkarnaci.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Pět hodin žvanili a když vynesli rozsudek, spolykal baron všechny medaile, aby se o ně bolševičtí kati neservali jako hladoví psi. Popravčí četa mířila na jeho hruď. Nevěděla, že smrt je cílem života. A cílem smrti další reinkarnace. Nevěděla nic.
Pro barona Ungerna byla přijatelná pouze vojenská životní dráha. Všichni jeho mužští předkové byli válečníci, bojovníci, piráti nebo lupiči. Původem Němci žijící po staletí v Estonsku.
Už na gymnáziu měl podivnou zálibu v chiromantii. Neustále obtěžoval spolužáky, kterým chtěl věštit z ruky. Když předpověděl z čar na dlani blízkou smrt jednoho spolužáka, který skutečně zemřel, s chiromantií skončil.
S čím neskončil bylo studium filozofie a jazyků, daleko nad rámec školních osnov. Naučil se německy, rusky, estonsky, francouzsky, anglicky, později i orientální jazyky.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Kariéru začal u kozáků v Zabajkalsku. Měl pověst prchlivého rváče, provokatéra a důstojníka, jehož odvaha byla daleko za hranicemi pudu sebezáchovy. Disciplína pro něj byla sprosté slovo a stejně byl opakovaně vyznamenáván za odvahu a statečnost.
Jeho první setkání s Mongoly a Burjaty ho ohromilo. Jejich zvyky, kultura a buddhismus způsobily, že se stal celoživotním nadšencem východu.
V kozáckém pluku se zúčastnil bitev pod vedením bílého generála Wrangela, ale jeho dalším nadřízeným a osudovým mužem byl Grigorij Michajlovič Semjonov, velitel kozácké setniny.
Po Únorové revoluci bojoval na Kavkaze proti Turkům a dostal se až do Persie. Ungern, který nenáviděl bolševiky, po Říjnové revoluci vytvořil Burjato-mongolský kozácký oddíl a v Zabajkalí začal bojovat s rudými. Jako generálmajor v čele Asijské jízdní divize se choval tak, že přezdívka Zuřivá nebo Pekelná odpovídala brutalitě jeho kozáků. Ti byli různých národností, Tataři, Mongolové, Rusové, Číňani nebo Poláci. Zásobování si zajišťovali rabováním nebo přepadáváním vlaku na Transsibiřské magistrále.
V lednu 1918 byli kozáci zatlačeni Rudou armádou do Mandžuska. Tam se pod ochranou Japonců snažil Ungern vytvořit nezávislý stát. Jakmile byl jmenován gubernátorem Zabajkalska, nastolil nevídaný teror. Vyvražďoval nejen Židy, ale i obyvatele, kteří uprchli před bolševiky z Ruska a samozřejmě komunisty.
Vedení Bílé armády přestalo v takové situaci Ungerna podporovat a označili ho za vlastizrádce. V boji proti bolševikům zůstal osamocený.
Autor neznámý/commons.wikimedia.org/volné dílo
Jako zapřisáhlý monarchista snil o vytvoření Mongolské říše. Číňané uvěznili pretendenta na trůnu Bogdgegéna, osmé vtělení živého Buddhy, a místo vládce Mongolů tedy bylo volné. Baron Ungern navázal v Mandžusku kontakty s mongolskou šlechtou a duchovními. V červenci 1919 se z diplomatických důvodů oženil s mandžuskou princeznou Ji.
Jenže situace v bojích s bolševiky se nevyvíjela dobře. Generál Kolčak byl zajat a popraven, jeho armáda na Sibiři zkolabovala. Proto se asijská divize stáhla do Mongolska.
Dobyl pohraniční pevnosti obsazené Číňany a osvobodil zajatého Bogdgegéna. Místní ho podporovali v naději, že zbaví Mongolsko Čínské okupace. Jenže netušili, že Číňany nahradí brutální panování nového chána barona Ungerna. Ten se svými kozáky mířil k hlavnímu městu Urze, dnešnímu Ulánbátaru, který byl stále v držení Číňanů.
Čínská posádka o síle 2000 mužů odrazila první dva útoky kozáků. Dobýt město se podařilo až na konci února 1921. Tři dny baronovi vojáci rabovali, znásilňovali a vraždili. Ve městě plném mrtvol řádily smečky divokých psů, které se živily mrtvolami. Usekané hlavy se povalovaly všude a kozáci si přes své rozedrané mundůry oblékali čínské hedvábné šaty. Povražděných obyvatel bylo kolen dvou a půl tisíce.
13. března 1921 bylo Mongolsko vyhlášeno královstvím pod vládou osvobozeného Bogdgegéna. Skutečným vládce byl ale baron Ungern s novým titulem chán Mongolska. Přijal buddhismus, nosil mongolský oděv a byl prohlášen za inkarnaci děsivé božské bytosti Mahákály.
Kromě teroru dokázala přinést jeho vláda městu i jistá pozitiva. Opravené cesty, nové školy, nemocnice, vycházely noviny a zavedla vlastní měnu mongolský dolar. Ungern snil o vytvoření nové říše složené z Číny, Mongolska a Tibetu, která by bojovala proti bolševikům.
V té době už byl baron Ungern závislý na opiu a psychicky silně narušený, s projevy sadismu. Pogromy proti Číňanům a Židům byly na denním pořádku. Zajaté bolševiky nechával zaživa stáhnout z kůže. Tou byla potažena sedla jeho koní. Prapory povražděných nechal máčet v jejich krvi a zajatce upaloval v kotlích parních strojů.
Autor: Министерство Финансов Монгольской Республики/commons.wikimedia.org/volné dílo
Dne 28.června 1921 vpadla Rudá armáda na území Mongolska a do Urgu. Ungern se stáhl na Sibiř, vydrancoval Burjatsko a pod tlakem Rudé armády se opět vrátil na území Mongolska. Jeho armáda se začala rozpadat, a nakonec samotní Mongolové vydali barona Ungerna bolševikům.
Mongolsko se stalo druhým socialistickým státem na světě a zbytky kozácké armády se rozprchly všemi směry. K československým legiím, do francouzské cizinecké legie nebo prostě do svých domovů.
15. září 1921 byl baron Ungern obžalován z boje proti bolševikům, válečných zvěrstev, podpory Japonska a 17. září 1921 popraven. Jeho potomci žijí v Rusku dodnes.
Odkazy:
