Článek
Předesílám, že toto jsou skutečně mé názory a nikdo si je u mě ani neobjednává, ani neplatí, ba ani nezadává. To pro ty, co nejsou ochotni akceptovat fakt, že jsou lidé, kteří o věcech přemýšlejí a dělají z nich - třeba mylné - závěry. A dokonce jsou tak drzí, že ty své názory zveřejňují a je jim jedno, že někomu šlápnou na kuří oko. Dokonce možná právě proto.
Dnes a denně čteme v mediích články, komentáře, vyjádření… je toho spousta a těch reakcí taky. Jenže z těch reakcí, pokud je opravdu čtete, vyplývá jedna strašně smutná a důležitá věc - že v generaci pamětníků „starých časů“ a ještě jejich, tedy našich, dětí, komunisté zvítězili na celé čáře v jednom strašně důležitém aspektu. A sice tím, že lidem vzali svobodu nadlouho, naučili je bez ní žít. A naučili je si jí nejen nevážit, ale ani jí nerozumět a nepotřebovat ji. To poslední je zejména velice tristní konstatování.
Abych dostatečně objasnil, proč si toto myslím, měl bych se asi pokusit tu svobodu nějak definovat a dokladovat, že je to tak, jak říkám. Omlouvám se odborníkům, použiji svoje vidění svobody, tedy to, kterým já se celý život řídím a kterému by snad na rozdíl od stalistových definic uznávaných filosofů bylo možno rozumět, přestože třeba nemusí být úplně správné, je moje a žiji podle něj.
Nuže, v rozporu s jistým panem Uljanovem, já vidím svobodu jako možnost volby. Ovšem s jedním maličkým zádrhelem. Vidím svobodu člověka jako možnost volby, spojenou ovšem s absolutní odpovědností za onu volbu. Mohu udělat cokoliv, co mi je libo, ale musím být schopen nést za to, co jsem udělal, odpovědnost. Příkladů, které jsou s tím v rozporu, čteme denně tisíce :
“ Jo, jel jsem rychle, a ti pacholci ( doplňte slovo podstatně ostřejší) mi vypálili pět litrů pokuty."
“ Jo, nezaplatil jsem za mobil, ale ti… na mě poslali exekutora!"
“ Jo, jel jsem na černo a nezaplatil pokutu, ale ti zmetci na mě poslali exekutora a já teď nemám na…"
“ Ano, půjčil jsem si na dovolenou, ale na dovolenou má přeci každý právo. Jenže teď nemám na splácení a asi přijdu o byt."
A tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Půjčky, hypotéky, spotřební úvěry, mobilní telefony, všechno, co podepíšeme, žádá jedno jediné - stabilní a pokud možno dost slušný příjem. A opravdu není argument, že kdybych v práci vybalil tlačítkový telefon z bazaru za pět stovek, všichni by se mi smáli. Já takový měl ještě před 3 lety a nesmál se mi nikdo. Ale nikdo vám nikomu nestál s revolverem u hlavy s tím, že si tu hypotéku, ten úvěr, tu dovolenou atd. musíte dopřát, nebo přijdete o život. Byla to vaše volba, vaše rozhodnutí, vaše svoboda. Proč tedy nadáváte na ty, kteří nyní chtějí, abyste své závazky plnili? Protože dneska přijít o práci není až tak těžké, jak by se zdálo, zejména ne o tu dobře placenou. Připustil někdo ve chvíli, kdy podepisoval hypotéku, tenhle fakt? A proč by měl být nelida zaměstnavatel, který vám dá výpověď? On vás platí a on rozhoduje o tom, s kým pracovat bude a za jakých podmínek a za jaký plat. Zkuste si představit jeho argument : „Vážení zaměstnanci, chtěl jsem vám všem přidat, protože děláte i práci za pana XY, ale nemohu ušetřit jeho mzdu, protože on platí hypotéku a tak by nebylo slušné ho propustit.“
Nikdo z vás nesundá odpovědnost za to, co kde podepíšete. Tak proč, proboha, všichni nadávají na ty, co vypůjčené nebo dlužné peníze požadují, místo aby nadávali na sebe, že se zadlužili? Odmítají nést odpovědnost za svou volbu, čili neumějí být svobodní.
Druhé místo, kde se toto často objevuje, jsou volby do různých orgánů. Málokdo si totiž uvědomuje, že za svou volbu je osobně odpovědný a tedy především nese odpovědnost za to, koho zvolil. Tu je to o mém oblíbeném úsloví : Vůl není ten, kdo byl zvolen, voli jsou všichni ti, co toho vola volili! Jako příklad uvedu svého známého, který ve druhé volbě volil za prezidenta pana Zemana. Na dotaz , proč, prohlásil :
„Já vím, že je to starej ješitnej a zlej dědek, ale aspoň bude sranda!“ No, to opravdu byla, a bavíme se ve spoustě případů ještě teď. Nuže i tento můj známý je osobně odpovědný za to, že nám tu dělal dalších pět let prezidenta člověk, o kterém už jsme všichni věděli, co je zač a co v té funkci dokáže.
My jsme každý odpovědný za to, co do té urny vhazujeme a měli bychom dokázat tu odpovědnost nést. Tedy ne „ti voli to zase vořou“ , ale „já vůl, koho jsem to zvolil“. Mimochodem, moc by mě zajímalo, kolik z nás si tohle uvědomí a něco s tím dělá. Co? No vidíte, my máme nejen právo své zastupitele či poslance volit, ale máme také ze zákona právo je volat k odpovědnosti a oni mají ze zákona povinnost se nám ze svého počínání zodpovídat. Kolik z vás má v hospodě plnou papulu řečí, ale ani neví, kterého poslance vlastně zvolil, natožpak, aby mu šel vynadat do jeho poslanecké kanceláře? Jenže to je čas a čas jsou peníze a ono by to stejně bylo zbytečné atd. , výmluv, proč své jediné zákonné právo na kontrolu moci nevyužít máme všichni poměrně dost. Nedivme se proto, že mocní s tím právem, které my jsme jim svěřili, zacházejí, jak zacházejí. A co to má společného s tou svobodou? No všechno, sice si můžeme vybrat koho chceme, ale nikdo nepřipustí tu odpovědnost za svou volbu.
Ve finále pak volíme ty, kteří nepočítají už vůbec s naší účastí, čili odpovědností, ale všechno zařídí sami, zbaví vás odpovědnosti za vaše počínání, za vaši volbu, za vaše rozhodování. Strašně rádi bychom všechno rozhodovali my, kdyby za to odpovědnost nesl někdo jiný. Ale protože to tak není, raději i to rozhodování necháme na těch mocných a jsme zbaveni povinnosti rozhodovat a odpovědnosti za rozhodnuté. Jsme zbaveni, vlastně sami jsme se zbavili svobody. Nepotřebujeme ji, je pro nás přítěží, nutí nás přemýšlet o tom, jak se rozhodnout a co dělat v případě, že naše rozhodnutí nebude správné. To všechno nás komunisté naučili za dlouhých 40 let své moci a vlády v každém oboru lidského počínání. Od literatury (kdo by četl takové slátaniny), přes hudbu (kdo to má poslouchat), výtvarné umění (vždyť to je jen kupa ohnutých drátů) až po vzdělávání (samej genderovej odborník a žádný inženýr) a ekonomiku (ty tomu teda dávaj, no, ale hlavně že nám přidali na důchodu a máme na nájem a na jídlo). O tom všem za nás rozhodovali komunisté u každého občana, od dětství byla jeho cesta určena a on sám neměl prakticky žádnou možnost do svého života nějak promlouvat. Tedy - pokud chtěl mít klid a nechyběla mu ta svoboda vlastní volby.
Byli i lidé, kteří si tu svobodu vlastní volby zachovali za všech okolností. Nezměnili názory ani když za ně byli postihováni, perzekvováni, trestáni oni sami i jejich rodiny. jejich svoboda volby byla bezprostředně doprovázena tou odpovědností, neboť právo volby okamžitě doprovázely represe, pokud ta volba nebyla shodná s vůlí vedoucí síly. společnosti - KSČ. A tak se stal úspěšný ministr zahraničních věcí topičem, úspěšný vysokoškolský profesor vlakvedoucím, farář průvodčím na dráze. A advokát třeba vězněm, ubitým ve věznici.
Dnes už zase nasloucháme těm, kdo by nejraději všechno řešili za nás, všechno nám dali, my bychom se nemuseli opravdu vůbec o nic starat, a všichni by se zase měli rádi a všechno by bylo pod vedením… (doplňte sami) k šťastným zítřkům, které my určitě zvládneme, když nám do toho nebudete moc kecat. A už zase je tady spousta lidí, kteří jsou ochotni svou svobodu a odpovědnost za vlastní počínání vyměnit za tu prožluklou biblickou „mísu šošovice“. Vždyť k čemu vlastně ta svoboda je, když mně nevydělá na dovolenou, na lepší auto, na lepší bydlení… Ano, je vám k ničemu, protože pokud myslíte takhle, nepotřebujete ji. Protože jste právě přestal být svobodný občan a stali se zase otrokem…
Naše vnoučata však tímhle trpí jen minimálně a svoji svobodu cítí a užívají. Sice jim nikdo neřekl, že je spojená s nějakou odpovědností, ale to je pro ně přirozené a oni ji nesou zcela samozřejmě a vůbec si na ni nestěžují. Držím jim palce, aby jim to vydrželo…
