Článek
Mnozí si to ještě pamatujeme. Volby z dob před rokem 1989. Já se jich účastnil jen jednou - to jsem byl na vojně a z obav před nežádoucím průběhem nás do „volební místnosti“ vodili po četách příslušníci hotovosti. Takže neúčast jaksi nepřicházela v úvahu. Pokud si vzpomínám, bylo na stole 6 volebních lístků s předtištěnými jmény a každý vedl někam jinam - do městského, okresního, krajského výboru, do Sněmovny národů a Sněmovny lidu a ten šestý už jsem zapomněl. Ty lístky jste spořádaně vyfasovali a přenesli je a v obálce vhodili do urny. Že byste měli nějak na výběr, se úplně říci nedá, kor my vojáci, když mezi kandidáty kamsi byl i majorek z našeho útvaru. Co čert nechtěl, seděl i ve „volební komisi“, která měla báječný výhled, neboť plenta byla postavena tak, že „za ni“ přítomní soudruzi viděli bez jakýchkoli překážek. Takže jsme vlastně nebyli voliči, ale pouzí nosiči cizí vůle. A čí že to vůle? Inu, na kandidátkách mohli býti pouze kandidáti Národní fronty, tedy toho všeho, co měla pod palcem a naprostou kontrolou KSČ včetně „srandostran“ lidové a socialistické, které komunistům zobaly z ruky, co jim volátka stačila.
Jak jsem již uvedl, byl jsem v té době na vojně. A jeden z našich spolubojovníků, jistý Karel R. skutečně zašel, „za plentu“, vytáhl z kapsy tlustý fix a všechny ty lístky přeškrtal. Potom předstoupil před komisi a prohlásil historickou větu, kterou si svůj ortel definitivně zpečetil:
„Soudruzi, já jsem tu velice krátce a nikoho z těch kandidujících soudruhů tudíž neznám. A já si prostě nevezmu na svědomí, že by to nebyli ti nejlepší z nás!“
My ostatní jsme „odvolili“ a Karel už se s námi na rotu nevrátil. Byl odveden na strážnici do basy a během dvou hodin pro něj přijel služební žigulík pánů z kontrarozvědky a byl transportován do…Večer přišli kluci ze stráže a sbalili Karlovy věci, osobní věci z nočního stolku a všechno ze skříňky na chodbě. Nikdy už jsme o něm neslyšeli.
Po návratu z vojny jsem se volbám už úspěšně vyhýbal. Prostě jsem tam nechodil. Leč ani tak jsem neměl pokoj. Jednou večer po ukončení voleb (to bylo v Liberci) mi zazvonil u dveří zvonek a když jsem otevřel, za nimi stáli dva soudruzi od VB a náš domovní důvěrník s prstem klasicky nataženým ke mně - ten nebyl volit. Na otázku, proč jsem se zeptal, proč je to zajímá. A dodal jsem, že to je moje právo, nikde v Ústavě se nepíše, že bych volit musel a že za situace, kdy si já nemohu své kandidáty vybrat, na své právo rezignuji. Záplava cizích slov - právo, Ústava, rezignuji - ty mládence úplně vyděsila. Tak mě pro jistotu odvezli na direkci, kde by asi měl sedět někdo, kdo by je pochopil. Tam jsem proseděl ve společnosti evidentně vzdělaných pánů, kteří dokonce věděli, že Ústava je nejvyšší zákon republiky (kterou ona sama ve spoustě paragrafů porušovala), jsem vysvětloval, proč se nemíním stát nosičem, zato býti voličem bych strašně rád, leč není mi dopřáno. Dokonce se to obešlo i bez facek a pendreků, pánové pochopili, že tím nic nevyřeší…
Pak přišel rok 1989 a cosi se přihodilo. Cosi, co z lidí určených ne k přemýšlení, koho zvolit, ale jen k přenášení volebních lístků ze stolku komise do urny a tlumočících tak ne vůli svou, ale vůli jediné a nejmoudřejší strany, udělalo voliče. Čili lidi, kteří vybírají z návrhů programů všech registrovaných stran, ucházejících se o příslušné funkce. Problém jest v jednom - k volbám totiž přišli ti samí lidé, kteří předtím byli těmi „nosiči“ a teď měli volit, vybírat. A ještě k tomu nést za vybrané odpovědnost. A jen málokdo z nich to chápal a chápe dodnes. Že totiž v každých volbách jsme přímo odpovědni za námi zvolené! A tuto odpovědnost si nepřipouštíme! Jak jinak si vysvětlit odpověď mého známého, když se přihlásil k tomu, že v prezidentské volbě volil pana Zemana. Na otázku proč, když…odpověděl :
„Ale já vím, že je to starej nafoukanej sebestřednej, ale aspoň bude sranda!“
No, milý příteli, fakt jsme se dost pobavili. I tvou zásluhou.
Volební právo z Ústavy této země mají všichni její občané, starší 18 let, kteří nebyli nějakým soudním výrokem omezeni ve svých občanských právech. Tedy všichni občané ČR. Nikde se nepíše, kde v době voleb mají mít trvalé bydliště, kde mají pracovat, studovat, platit daně. Dokonce i ti, kteří byli soudruhy z KSČ donuceni opustit republiku, promptně zbaveni občanství a vzápětí majetku, který samozřejmě „za hubičku“ hned zakoupili vysoce postavení soudruzi. Mnozí z nich si po roce 1989 znovu požádali o občanství země, kde se sice neměli kam vrátit, ale kam se cítili patřit. A účastnili se voleb podle toho, kde žili a jak daleko to měli na konzulát či vyslanectví republiky. Někteří z nich na volby ve „své“ zemi rezignovali proto, že prostě technicky a finančně zúčastnit se voleb bylo pro ně neřešitelné.
Těch lidí venku přibývá. jezdí za prací, jezdí studovat, a mnozí venku žijí trvale, protože k tomu mají podmínky a právo. Ale už jim nikdo občanství a majetek nebere, neperzekvuje za to jejich rodiny, které tu mají, jejich příbuzné a kdykoliv se mohou DOMU vrátit. Minulý týden jim konečně bylo jejich volební právo usnadněno tím, že mohou volit korespondenčně. Za splnění dost přísných podmínek a termínů. I oni jsou občany naší země a mají stejné právo, jako kdokoli z nás se vyjádřit k tomu, kam chtějí, aby naše země směřovala. Nedostali to volební právo, jen jeho uplatnění mají daleko levnější a jednodušší než doposud.
A tu se ozve paní Konečná - pohrobek těch, kteří 40 let ničili tuto zemi, ničili její občany, kteří měli jiný názor, jsou odpovědni za to, že od r 1948 cca 0,5 milionu lidí tuto zemi, která jim byla vlastí, bylo nuceno opustit, byli zbaveni občanských práv a majetku a jejich příbuzní v zemi byli za jejich rozhodnutí dost tvrdě postihováni. A tato žena si dovolí kritizovat korespondenční volbu jako nedostatečně ústavní (porovnejte prosím s tím, čemu se volby říkalo za nich) a vyjadřuje pochybnosti o regulérnosti takových voleb. Paní Konečná, i kdybyste nakrásně měla pravdu (o tom ale asi bude muset rozhodnout Ústavní soud, ne vy) v porovnání s tím, co se dělo za vlády vašich předchůdců, jsou jakékoliv volby vrcholem demokracie a regulérnosti! A vy a zejména vy byste měla jen pokorně klečet a všem těm lidem se donekonečna omlouvat za to, co v této zemi bylo jim a jejich příbuzným způsobeno!
Dost jsem přemýšlel, proč vlastně paní Konečná dělá to, co dělá. Že by chtěla podíl na vládě a nějak principiálně ovlivňovat chod země? Ale kdeže, na to ani při naprosto nesmyslně optimistickém výhledu nemůže ani pomyslet. Ale vždyť je to přece úplně jasné. Pan Okamura to pochopil už dávno, jen spousta lidí a ani já jsme to nechápali dost dlouhou dobu. Vždyť všechny ty Konečné, Rajchlové, Okamury a další nechtějí nic, než klidný a penězi vydlážděný život poslance, nedej bože dokonce Europarlamentu. Nikdo z nich nemůže vážně pomýšlet na nějakou výraznější roli, ne to dokonce na účast ve vládě, ať už jakékoli. Ale tam, co chtějí pracovat, tam se nehrnou. Proto jen národ děsí a burcují ty nejnižší pudy, kdy jim méně vzdělaná a totálně nezodpovědná část občanů dá své hlasy a hle - pohodlné místečko krásně honorované bez jakékoli odpovědnosti, jen holt člověk musí zkousnout fakt, že drtivá většina lidí si o něm nemyslí nic dobrého. Ale řekněte sami, pro určitý typ lidí není lákavější představy a co si kdo o nich myslí, na to už dávno rezignovali - to je nutná pokuta za ty peníze, které mají jisté.
Tak jako Okamura, tak paní Konečná, pan Rajchl, pan Šlachta a další, nikdo z nich netouží po odpovědnosti vyplývající z vládních funkcí. Nikdo z nich nemá ve straně nikoho, kdo by tuto odpovědnost mohl nést bez výbuchů veselí v celé zemi. Ale stojí nás všichni spoustu peněz, za které této zemi poskytují jen jediné - vyjadřování hluboko pod hranicí morálního dna. A oslovují lidi tak, aby je s sebou na to dno táhli. Toto by si voliči těchto lidí měli uvědomit především…Ale i oni jsou „produktem“ demokratických voleb a měli by si uvědomit jednu zásadní věc, kdyby ty volby byly sebe míň nedemokratické, nikdy by se ke svým báječně placeným korytům nedostali…
