Hlavní obsah
Názory a úvahy

Jak se z Ústavu pro studium totalitních režimů stal ústav pro jejich aplikaci

Médium.cz je otevřená blogovací platforma, kde mohou lidé svobodně publikovat své texty. Nejde o postoje Seznam.cz ani žádné z jeho redakcí.

Foto: Dezidor, CC BY 3.0 <https://creativecommons.org/licenses/by/3.0>, prostřednictvím Wikimedia Commons

Omlouvám se všem, které baví číst spíše pozitivní články o hezkých věcech – tenhle vzhledem k tématu takový být nemůže. Ale protože většina z vás jsou daňoví poplatníci, zkuste si ho přečíst, ať víte, kam směřují vaše daně…

Článek

Bylo už řadu let po Sametové revoluci, když se objevil návrh na zřízení instituce, která už v různých podobách v postkomunistických zemích existovala – ústavu „paměti národa“, u něhož by byl i archiv, soustřeďující dochované písemnosti bezpečnostních složek komunistického režimu (spousta lidí si myslí, že se nic nedochovalo, ale to není pravda). Boje o jeho prosazení byly líté, nicméně původní nepříliš kvalitní návrh zákona byl díky pozměňovacím návrhům korigován a od 1. 2. 2008 zahájily faktickou činnost dvě nové instituce - Ústav pro studium totalitních režimů a Archiv bezpečnostních složek. V čele ÚSTR stanul jako jeho ředitel Pavel Žáček, dnešní předseda Výboru pro bezpečnost Poslanecké sněmovny ČR.

Nesporným kladem bylo, že veřejnost získala neomezený přístup téměř ke všem dochovaným archiváliím, ale Pavel Žáček zároveň začal prosazovat při řízení ÚSTR (a prostřednictvím tehdejšího ředitele Archivu bezpečnostních složek i při řízení ABS) metody, které poněkud připomínaly ty používané v minulém režimu – kdo nešel s ním, šel proti němu. Plnit se muselo, co chtěl on, odborné námitky neuznával a s oponenty se rychle loučil, popř. je donutil k odchodu. To se nelíbilo Radě ÚSTR (nejvyšší orgán, který na činnost ÚSTR dohlíží a vybírá ředitele), která ve výběrovém řízení na pozici ředitele nepotvrdila Pavla Žáčka, ale historika Jiřího Pernese. Žáček a jeho věrní si to nenechali líbit a následovalo několikatýdenní tažení proti novému řediteli, interně známé jako „pernesiáda“, jehož výsledkem byla Pernesova dehonestace a odvolání – a zvolení Žáčkovy loutky, Daniela Hermana, kterého si spousta z Vás pamatuje jako ministra kultury. Herman sice řízení ÚSTR nerozuměl, ale to nevadilo – mluvit uměl a zbytek zařídil Žáček, který byl ředitelem kanceláře Hermana.

Přišel rok 2013, zvolení nové Rady ÚSTR (volí ji Senát) a odvolání Hermana. „Přechodnou“ ředitelkou se stala Pavla Foglová, kterou o rok později vystřídal Zdeněk Hazdra. Pro ÚSTR nastalo dlouhé období rozvoje. Bylo významně posíleno oddělení vzdělávání, kterému šlo o to, aby děti nememorovaly letopočty, ale především se naučily přemýšlet, mít na danou věc svůj názor a umět ho obhájit. K  tomu měla sloužit i nová, tzv. „badatelská“ učebnice dějepisu, vysoce ceněná odborníky u nás i v zahraničí. Děti se učily, že dějiny nejsou černobílé a že na tutéž událost lze pohlížet různě – podle toho, kdo ji hodnotí, jaké jsou jeho postoje a zkušenosti, a že i různé postoje mohou být legitimní. Žáčkovo jednoduché vidění světa se stalo minulostí – jak ve vzdělávání, tak v činnosti ÚSTR, kde pracovalo široké spektrum historiků s různými názory.

Hazdrovu vedení bývá často vyčítána „zpackaná“ rekonstrukce sídla ÚSTR v Siwiecově ulici. Skutečnost je taková, že tato budova byla nejen doslova narvaná azbestem, ale navíc zfušovaná do té míry, že už od roku 2004 byla v havarijním stavu a ohrožovala lidi uvnitř i ve svém okolí, což se ukázalo právě až při rekonstrukci. Nebylo tedy možné provést pouhou výměnu opláštění, jak bylo původně plánováno, ale budova by musela být de facto postavena znovu. Nebylo vinou Hazdrova vedení, že Ministerstvo financí, které původně přislíbilo peníze, od jejich přidělení upustilo. ÚSTR zatím sídlil v náhradních prostorách, ale nijak nákladných - značná část jeho zaměstnanců se přestěhovala do budovy v Braníku, kde je jedno z pracovišť Archivu bezpečnostních složek, zbytek byl nejdříve v budově na Hadovce a posléze v domě Radost (dříve Dům odborových svazů) na Žižkově, kde se platil celkem přijatelný nájem cca 7 000 000 ročně.

Jak už jsem psala, Radu ÚSTR volí Senát – a ten se v posledních letech stal baštou ODS, což se odrazilo i ve složení Rady. Ta vypsala výběrové řízení na ředitele ÚSTR, jehož „vítězem“ se stal jeden z pracovníků ÚSTR, Ladislav Kudrna. Zvolení provázely články o jeho plagiátorství. Kudrna si za svého náměstka zvolil Kamila Nedvědického. A tito dva rozpoutali v ÚSTR něco, co lze bez nadsázky nazvat „trenažérem totality“. Pan ředitel uznává jen jeden názor (ten svůj) a jen jediný, černobílý, pohled na dějiny. Kdokoliv není zcela v souladu s jeho pojetím minulosti, je revizionista, proti kterému je třeba bojovat (vyjádření pana ředitele k této problematice se nese ve stylu Rudého práva a jeho článků o ztroskotancích a samozvancích), ještě lépe však je se oponentů zbavit „reorganizací“ a z ÚSTR je vyházet. Mimochodem – všichni, kteří neplatnost výpovědi, popř. další pracovněprávní spory dosud žalovali, spor vyhráli (údaj k 15. 9. 2024) a ÚSTR, tedy daňoví poplatníci, jim musel vyplácet tučné částky, ale koho to zajímá, že? Radu ani Senát, který ji volí, rozhodně ne…

Řada pracovníků ÚSTR pochopitelně nehodlala tento postup snášet. Nejprve se pokoušeli si stěžovat Radě, ale bezvýsledně – ta se s nimi vůbec nehodlala bavit. Předseda Rady, Eduard Stehlík, svým kolegům vždy vysvětlil, že vedení je v právu, a nějaké prudiče přece nebudeme poslouchat, že. Mimochodem – Eduard Stehlík, kterého si spousta lidí váží jako „vojenského historika“ a „vlastence“, je další zajímavá postava – tu kandiduje za ANO, tu za ODS, záleží, z koho má momentálně prospěch… Takže řada velmi kvalitních zaměstnanců začala ÚSTR opouštět, za poslední 2 roky je to více než 80 lidí.

Největší pozornost médií vzbudila hromadná výpověď zaměstnanců oddělení vzdělávání, které jsem zmínila. Vedení ÚSTR je dokonce hnalo k soudu kvůli poškození svých osobnostních práv, což ovšem soud zamítl a vedení ÚSTR přikázal vyplatit žalovaným nezanedbatelnou částku. Pravda, vedení ÚSTR rozsudek moc nezabolel – Rada se postarala o to, aby ke svému platu (více než milion Kč ročně), obdrželi odměnu, činící pro každého z nich za rok 2023 přes 400 000 Kč (resp. Rada přiznala odměnu řediteli a ředitel svému náměstkovi).

Pro ty, kdo vědí, jak to v té instituci chodí, je poněkud zvráceně zábavné sledovat jejich webové stránky a FB. Máloco je totiž takovou kombinací předlistopadového Rudého práva a Rádia Jerevan. Vedení mluví neustále o „restartu“ činnosti a zahraniční spolupráce (ačkoliv těžko restartovat něco, co předtím bez problému běželo), o znovuzískání renomé (opak je pravdou, protože díky ideologizaci ÚSTR od něj vědecké instituce dávají ruce pryč). Ředitel ve všech možných médiích pláče nad tím, že instituce je ohrožena vysokou pokutou, vyměřenou Finančním úřadem kvůli rekonstrukci (to, že se vůbec nepokusili se proti pokutě smysluplně odvolat, ba že se dokonce modlili, aby přišla, pochopitelně nezmiňuje – stejně jako to, že ve skutečnosti nikdo netratí ani korunu, protože Ministerstvo financí peníze za pokutu ÚSTRu do rozpočtu dalo, takže stát dal peníze ÚSTRu a ÚSTR je následně opět vrátil státu). Neustále vyhrožuje podáním trestního oznámení proti Hazdrovu vedení, ačkoliv toto oznámení bylo podáno opakovaně a PČR nezjistila žádné pochybení.

Kudrnovo vedení se pochopitelně zaměřilo i na onu „badatelskou“ učebnici dějepisu. Je totiž v přímém rozporu s jeho viděním světa – je nepřípustné, aby děti měly vlastní názory - tohle jsou zloduši, tohle hrdinové a basta! A tak dlouho proti nové učebnici bojovalo (navzdory pozitivním posudkům renomovaných odborníků, zkušenostem učitelů i stanovisku Ministerstva školství), až jim konečně nahrálo to, že nakladatelství Fraus, které učebnici vydalo, se stalo součástí německé skupiny Klett. Pak už stačilo přesvědčit nového jednatele nakladatelství, že učebnice je „kontroverzní“, a pokud by ji vydali, vystavili by se nebezpečí žaloby ze strany ÚSTR. Takže učebnice bude doprodána a znovu už nevyjde. Děti se opět budou učit memorovat data a události, aniž by pochopily jejich příčiny a následky i to, že pohled na ně může být různý. A co může být pro dokreslení situace v ÚSTR příznačnější, než to, že pod triumfálním oznámením vedení ÚSTR o stažení učebnice, publikovaném na FB této instituce, jsou zakázány komentáře.

Foto: Webová stránka nakladatelství Fraus

Obálka badatelské učebnice

Bylo by toho ještě moc, co by se dalo napsat – o tom, že ÚSTR získal jako nové „sídlo“ Palác Archa, kde bude opět pouze v nájmu, ale za dvojnásobek ceny, kterou platil v domě Radost, o nápadných snahách vedení propojovat akce ÚSTR s vládní politikou (ačkoliv instituce tohoto typu by měla být z logiky věci apolitická), o tom, že za vydatné pomoci poslance Žáčka jsou mu přidělovány agendy, s nimiž původní zákon vůbec nepočítal, jako jsou např. určité pravomoci v procesu zvyšování důchodů bývalých disidentů a naopak snižování důchodů prominentů bývalého režimu, odškodňování obětí akce Asanace apod. (což je paradox, protože tyto záležitosti by měly být v gesci úřadů státní správy, jímž ÚSTR není). Zkrátka – je potřeba vytvořit zdání, že je ÚSTR nepostradatelný a odvrátit myšlenku na to, zda je v této podobě vůbec potřeba.

Zdroje:

https://platyuredniku.hlidacstatu.cz/Detail/dbzaa4r

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz