Malta – za kouzelným koupáním, veselými čluny i skvělým jídlem

Náš pobyt na Maltě, který jsem popisovala ve dvou předchozích článcích, se přehoupl do druhé poloviny. Čas běžel a nás čekal v podstatě poslední den, kdy jsme měli „volný program“. Na závěr jsme si totiž objednali celodenní výlet lodí – ale vezmu to popořadě: Přestože nás hodně lákají památky, na Maltě bylo takové teplo, že jsme dali přednost koupání. A z řady možností jsme si zvolili návštěvu úchvatné zátoky na jihu ostrova, známé jako St. Peter’s Pool. Způsob dopravy byl opět jasný – Bolt. Nad křišťálově čistým mořem se vypínají útesy, z nichž odvážlivci skáčou do tohoto přírodního „bazénu“. Ale i my, co plaveme jako paní radová, nemáme problém se do vody dostat se suchou hlavou - ať už přímo z kamenů, nebo po schůdcích. Ostatně je to tak na většině Malty – písečné pláže jsou spíše výjimkou, takže kdo má zhýčkaná chodidla jako já, neudělá chybu s botami do vody. Ale jinak mi kamenité pláže vlastně vyhovují – aspoň člověk odevšad nevyklepává písek ještě deset dní po návratu. Dcera si pochopitelně chtěla taky skočit, manžel trochu šílel, aby nenarazila na kameny pod hladinou, ale madam si naštěstí nechtěla rozmazat make-up, takže se spokojila se skokem mnohem nižším (a tudíž bezpečným).

Když jsme si dosyta užili koupání, přesunuli jsme se do rybářského městečka Marsaxlokk, jehož fotografie nechybí snad na žádném propagačním materiálu o Maltě. Kotví tu totiž velké množství typických barevných rybářských člunů, zvaných luzzu, opatřených někdy i malbou očí, které mají ochrannou funkci a patří údajně jednomu z egyptských bohů (Osiridovi nebo Horovi). Pokud se projdete podél přístavu a dostanete se do místa, kde se přes desítky člunů díváte na místní kostel Panny Marie z Pompejí, garantuji Vám, že zjihnou i ti největší neromantici, jako já. Měli jsme štěstí a narazili jsme na velmi příjemnou restauraci se skvělým jídlem (manžel měl maltský salát, obsahující kromě zeleniny i úžasné kousky klobásek).

Do místa ubytování nás opět odvezl Bolt; stihli jsme se ještě vykoupat a taky poznat jednu z maltských zvláštností - způsob, jakým „chalupaří“. Mají jakési garáže nebo malé místnůstky, kde mají uložený piknikový nábytek, grily atd., takže před víkendem přijedou, otevřou dveře, rozloží venku nábytek a užívají si pohledu na moře…

Příjemný den završila výborná večeře v restauraci s názvem – jak jinak – Luzzu. Tady bych si dovolila malou odbočku: Na Maltě se setkáte s různými druhy kuchyní – italskou, britskou, indickou, ale pokud chcete ochutnat něco opravdu místního, dejte si králíka. Jde doslova o maltské národní jídlo, a v úpravě, ve které jsme ho měli my, je opravdu vynikající – tak vynikající, že jsme si ho dali dokonce dvakrát. Pokud byste chtěli zkusit originální recept, najdete ho na stránkách restaurace u jídla „Maltese rabbit“.

A přišel poslední „celý“ den, který jsme, jak jsem zmínila, hodlali strávit na moři. Přece jen je někdy pohodlnější koupit si výlet, pořádaný agenturou, jako balíček než pracně shánět jízdní řády trajektů. Rozměry naší lodi byly tak akorát – ani malá, ani velká. Kapitán během plavby popisoval, kolem čeho plujeme, a pouštěl prima muziku, která se tolik hodila ke slunci, létu, dovolené a pohodě… Měla jsem trošku strach, aby to na moři moc neházelo, ale mé obavy byly naštěstí liché.

První zastávkou byla Modrá laguna – místo u ostrova Comino, nejmenšího maltského ostrova, kde zůstanete doslova s otevřenými ústy zírat na neskutečně modrou vodu. Něco podobného vidíte na reklamních fotografiích z tropických rájů. Pravda, je tu hlava na hlavě, ale jen u břehu – stačí uplavat pár metrů a užíváte si té úžasné modři sami. Znalci Instagramu si patrně vybaví fotografie ananasu naplněného koktejlem na pozadí modré vody – pocházejí většinou právě z tohoto místa.

Následovala krátká návštěva ostrova Gozo. Někteří dali přednost pobytu v přístavu Mġarr, jiní (včetně nás) se nechali odvézt do hlavního města ostrova, které se jmenuje Victoria (popř. se užívá i označení Rabat). A to byla snad jediná věc, která se dala výletu vytknout – že ve Victorii bylo strašně málo času, pokud jste se zároveň chtěli i naobědvat. A to jsme chtěli. Nevím, co to manžela napadlo, ale jak nemá rád mořské plody, objednal černé těstoviny s chobotničkami a dalšími mořskými potvorami. Dali jsme si je napůl a byly opět výtečné, jako ostatně vše, co jsme na Maltě ochutnali.

Bohužel zbyla opravdu jen chvilka na to, abychom doběhli do centra města, aspoň symbolicky vystoupali k pevnosti (Citadele), symbolu Victorie, a prošli několik půvabných uliček u hlavního náměstí (a konečně si koupili pečivo, které je pro Maltu sice typické, ale my na ně dosud nenarazili – taštičky pastizzi, plněné ricottou nebo jinými druhy sýra.

Následoval odjezd do přístavu a zpáteční cesta, ovšem obohacená o ochutnávku čerstvě nakrájeného ananasu, návštěvu jeskyní (nikoliv nepodobných Modré jeskyni, kterou jsem popisovala v předchozím příspěvku) a také zastávka na neobydleném Ostrově sv. Pavla, kde stojí apoštolova socha a ruiny opuštěného statku. Většina volila spíše než procházku ke světcově skulptuře možnost koupání, my zvládli obojí.

A přišel poslední den. Odlétali jsme až navečer, takže jsme se rozhodli ještě pro zhlédnutí Maltského národního akvária. Recenze na toto akvárium jsou rozdílné, patrně na základě zkušeností s atrakcemi tohoto typu v jiných zemích. Za mě – pokud sem půjdete, chybu neuděláte, jen od toho nesmíte očekávat to, co znáte např. z Domu moře ve Vídni. Pro děti bude patrně nejzajímavějším zážitkem simulace ztroskotání ponorky.

Pak už nás čekalo jen závěrečné koupání a cesta na malé, ale příjemné letiště. Ani po měsíci a půl nemůžeme Maltu dostat z hlavy – je to místo, kam se chceme určitě vrátit. Tak moc na nás zapůsobily památky, příroda, příjemní lidé i výborné jídlo. Takže se loučím stejně, jako kapitán z našeho posledního výletu – Sahha, Malta.