Článek
Některé maminky se věnují na mateřské jiným činnostem, já objevila právě tento portál, který mě absolutně uchvátil. Ovšem to byl ještě v plenkách. Má digitální zrcadlovka byla téměř dennodenně využitá, z obalu jsem vyklepala zbytky písku po dovolené u moře a každou volnou chvilku jsem věnovala vytváření autoportrétů. Vhodná kompozice, různé vlivy světla, a především nový a nepoznaný druh sebelásky. To vše mě fascinovalo.
Ze šuplíku jsem vytáhla rudé děrované punčocháče z Holandska a vytvořila asi nejlepší galerii fotek. Odeslat ke schválení, schváleno a první reakce na sebe nenechaly dlouho čekat. Tolik chvály a pozitivních ohlasů jsem samozřejmě nikdy nezažila. Právě jsem se ocitla na vrcholu blaha, a tak málo stačilo. Nemohla jsem přestat číst komentáře, opojný pocit slávy.
„Mami,“ ozvalo se vedle z pokojíků, já rázem zaklapla notebook a šupala dělat dokonalou maminku, aby bylo jasno.
Opatrně jsem seznámila partnera se svým tajemstvím, byl kupodivu celkem nadšený. Velice rád se podílel na pořizování nových fotogalerií. I když pravdou je, že se nikdy necítím dobře, když mě fotí kdokoliv jiný a výsledek tomu samozřejmě odpovídá.
Před mnoha lety to na Amateréch.cz za mě fungovalo mnohem lépe, možná je to ale lidmi nebo dnešní dobou. Nedostávala jsem zprávy s nabídkou finanční odměny nebo nabídkou čehokoliv, co já rozhodně nepovažovala pro mě za zajímavé. Lidé se potěšili fotkami a mě potěšil jejich pozitivní komentář. Dnes má každý uživatel pocit, že prostě když napíše, musíte mu odpovědět a téměř odsouhlasit jeho požadavky, tři ze čtyř uživatelů rovnou pošlou fotku svého přirození a ten čtvrtý svou civilní fotku z dovolené s přítelkyní. Nic takového ale nechcete, tedy já nechci, a také to ve svém profilu píšu.
Nerada měním zajeté – fungující, vlastně v některých věcech jsem celkem konzervativní. Když jsme se rozešli s otcem mé první dcery a krátce poté mi cosi psala jeho nová přítelkyně a oslovila mě nickem z Amatérů, raději jsem si pořídila (velice nerada) nový profil. Představa, že si projížděli společně mé galerie, byla zvláštní.
Asi bych měla trochu přiblížit svůj obsah na výše zmiňované platformě, samozřejmě něco málo psaní lehce erotického a stejně tak lehce erotický obsah fotografií – většinou styl glamour. Myslím, že se nemusím stydět, oproti různým „celebritám“ a jejich pornografické minulosti. Ale netroufám si soudit a nerada jsem sama souzena - bez patřičných důkazů.
Jednoznačně před mnoha lety pro mě tyto stránky měly velký přínos, a to především v pozdvihnutí mého sebevědomí. Každý splín jsem dokázala během chvilky vyléčit nafocením nové galerie, která byla pro mě vždy něčím víc než jen nahatými fotkami.
U prvního profilu převládala radost, nadšení, touha. Druhý profil přinesl změny. Zrcadlovku vystřídal mobil. Více jsem si uvědomovala k čemu mohou mé fotky (ač rádoby nevinné) sloužit, komentářů pod fotkami je méně, ale osobních zpráv množství takové, že bych ho ani za týden nepřečetla. Obsah je z osmdesáti procent žumpou.
I o svém druhém profilu jsem po nějaké době řekla svému tehdejšímu partnerovi, ten ale tak nadšený nebyl, viděl v tom jen negativa. Ihned si založil svůj profil. Jako protest mi to přišlo komické, ale bylo to férové. Na jeho profil jsem po nějaké době zapomněla a společně jsme občas koukli na můj. Žili jsme reálný život. Po asi čtyřech letech jsme koukali na jeho počítači na film, on byl unavený, usnul. Dokoukala jsem film a vůbec nevím proč, než jsem počítač zaklapla, klikla jsem na poštu na liště. Tam bylo spoustu upozornění z Amaterů, a tak jsem se přihlásila na jeho profil a nestačila jsem se divit. To, co mu přišlo tak zvrhlé, se naučil využívat skvěle. Co psali mně jiní muži ve zprávách, psal najednou jiným ženám můj přítel. Dokonce už měl za sebou i jednu schůzku. Bolelo to strašně, protože jsem ho opravdu milovala. Zhroutil se mi tenkrát svět. O tom jsem psát ale nechtěla, tahle kapitola už je za mnou. Jen jsem chtěla zmínit i stinné stránky. Snadná dostupnost sexu je pro muže velmi lákavá.
A co myslíte? Sešla jsem se někdy s někým já?
Ano, ač jsem to nikdy neměla v plánu. Nikdy neříkej nikdy. Dvakrát jsem to riskla. Jejich otevřenost, nebojácnost, vzhled… intelekt, a tak trochu má touha po pomstě bývalému příteli mi dodaly odvahu.
S mnoha zajímavými muži jsem si popsala, vyměnila pár fotek či hlasových zpráv. Mnoho lidí se zde údajně seznámilo – kdyby jeden z těch dvou nebyl o tolik mladší než já a ten druhý zadaný, asi bych s jedním z nich chodila. Spousta lidí se zde ale škaredě napálila.
Takže rozhodně se nebojte tyto stránky navštívit, je zde mnoho pěkných galerií (také mnoho nepěkných), ale musíte hledat a být ve střehu – jako na lovu.
Krásný den.
