Článek
Nabitá sluncem, novými vědomostmi a prosolená od hlavy až k patě jsem nemohla odmítnout nabídku kamarádek na drink.
Po vztahových peripetiích posledních měsíců jsem neměla moc náladu na mužskou společnost, kamarádky mi bohatě stačily, ovšem jedna mužská partička přece jen využila toho, že jednu z naší skupinky znali, a tak si na chvilku přisedli. Možná docela zajímavý kluk, co mě teda vůbec nezajímal, usedl ke mně. Vím, že mě moc nelichotily jeho poznámky na adresu pedagogů, a tak po chvilce mého nevalného zájmu odešel.
Šly jsme domů brzy. Ale ještě před hospodou mi oznámila kamarádka, že její známý se ptal na mé číslo a jestli mu ho může poslat. Povolila jsem, stejně se nejspíš neozve. V duchu jsem si stejně ještě přála hlavně návrat otce mé malé dcery.
Uplynul měsíc a cink – zpráva, že prý chvilku trvalo, než dostal mé číslo a takové ty klasické řečičky. Psali jsme si a celkem mě to začalo bavit, zašli jsme na svařák a najednou nic – žádné zprávy. Po měsíci jsem se odhodlala a zkusila mu napsat. Okamžitě reagoval a chtěl se vidět co nejdříve.
Psali jsme si jako dřív. Za pár dnů jsem měla domluvenou večeři s kamarádkou, navrhla jsem mu, že se můžeme vidět před. Povídali jsme si a on nabídl, že mě hodí do centra. V autě mi řekl, že mi nemůže momentálně dát víc než se občas vidět, ale třeba se zamilujeme – to se uvidí, řekl, krásně se usmál a já se asi zamilovala. Při loučení mě vášnivě líbal a já myslela, že tu večeři s kamarádkou zruším – odolala jsem.
Domluvili jsme si schůzku již za pár dnů. Nebyla bych to já, aby to šlo hladce. Na chodníku jsem se tak rozhlížela, abych našla jeho nepřehlédnutelný vůz, že jsem nabourala do sloupu veřejného osvětlení. Schůzku jsme využili k nákupu mraženého hrášku, ze kterého jsem mimo jiné udělala za pár dnů výbornou hrachovku.
Jako správný gentleman počkal, až modřina a otok opadnou a po hezké procházce kolem Vltavy jsme měli první sex – těžko hledám slova, jak ho popsat (v dobrém). Psal snad každé ráno – vše mě bavilo, vše mi šlo a nejvíc jsem se těšila na naše chvilky. Nejdřív uspokojit tělesné potřeby, potom si pochutnat na něčem sladkém a kávě. Postupně však nebyl čas na kávu, potom už nebyl čas koupit něco sladkého a přestával být čas i na ty hezké chvilky.
Tak dvakrát jsem zkusila nadhodit, že bychom mohli někam společně, z toho se vždy vykroutil. Nevím, jestli je ženatý, dlouhodobě zadaný nebo jen notorický děvkař. Zmiňoval, že má jednu lepší kamarádku, ale není mi bohužel dvacet, abych tomu věřila.
Prázdniny mi mou pohádku trošku pokazily, ale asi to nebyly jen prázdniny – spíš už jsem byla okoukaná víc a víc. S kamarádkou, která jediná věděla, jsme si dělaly srandu, že má na frajerky excelovskou tabulku, myslím, že jsme nebyly daleko od pravdy.
Přestal psát pravidelně, už jen ten den, kdy se chtěl vidět nebo mu vypadl někdo jiný. Nechtěla jsem nad tím přemýšlet a vždy se snažila, abychom se mohli potkat. Do půl hodiny byl pryč a já čekala tři, čtyři týdny, než se ozve a pořád dokola. Nedokázala jsem to ukončit. Jednou jsem mu napsala, že takhle to asi nedám – že neumím být milenka jednou za měsíc – bez citů. Napsal, že mu budu chybět, ale vlastně se nic neděje. Samozřejmě – nikdy jsem pro něj nic neznamenala. Rozhodně ve mně neviděl tu citlivou lidskou bytost, kterou tak chci, aby někdo objevil. Jen si špatně vybírám.
I přes to jsme v tom našem zvláštním „vztahu“ pokračovali a on už mi nedával, ale bral (sebeúctu – měla-li jsem nějakou). Začal být víc násilný. A když mě naposledy málem uškrtil, plakala jsem potom dobře hodinu. Tak, a to je konec, přesvědčovala jsem sama sebe, ale nebyl, jemu bych dovolila téměř cokoliv, což mě samotnou překvapuje.
Myslím na něj hodně, rozhodně víc, než bych měla – touha je potvora. Tak zoufalá jsem byla, že jsem si pohrávala dokonce s jakýmsi „dětským“ zaříkadlem, aby napsal. Jenže jsem netrpělivá. Neotáčela jsem se tolikrát doprava a doleva, kolikrát se přesně má a na skořici, kterou jsem se měla posypat, jsem se záhy málem zabila (uklouzla) – to mi přijde samotné úsměvné takhle zpětně. Tak si myslím, že jsem začarovala maximálně sebe – za trest.
Zkrátka jsem se sama pasovala do role „párku v rohlíku“. Každý si ho jednou za čas dá, ale když ho dlouho nemá, nechybí mu. Už v průběhu jeho pojídání vás to štve, žádná překvapivá chuť – maximálně výčitky. A za rok (např. na dostizích) ho zase vidíte u stánku, vypadá fakt šťavnatě, musíte ho mít. Byl překvapivě dobrý tentokrát, ale stejně nevyprávíte o tom chuťovém zážitku druhý den kolegům v práci.
