Článek
Děti můj skvělý podnikatelský záměr vůbec nezajímá, partner jen mávne rukou, ale není zcela proti, to stačí. Nemohu se tedy dočkat víkendu, až vyrazíme na chalupu a proberu to s tátou, kterému mimo jiné nemovitost, kterou chci pronajímat, tak trochu patří. Kupodivu dostávám zelenou, po třech beru schody ven – začíná květen a já mám pocit, že mě čeká léto plné nových zážitků a výzev.
Odpoledne otevřu dveře do chaty a hned vidím, že to nebude legrace. Nejprve všechny ty pavučiny s jejich rozmanitým obsahem, pak dvě mumie myšek za postelí. Do toho hromady krabic a pokladů, které jsme roky nepotřebovali. Pomalinku začínám přemýšlet, co z nábytku ponechat, co nahradit, co renovovat. Další víkend to tak nějak uhladíme, že by se zde dalo přespat, raději i povleču dvě postele, no a jak jsem prostě neskutečně nedočkavá… Večer zveřejníme nabídku na Bookingu, aniž bychom vlastně chtěli. První rezervace na sebe nenechala dlouho čekat, ale mezitím jsem zjistili, že nám to tam hází špatnou adresu. Místo jižních Čech jsme byli rázem kdesi u Kutné Hory. Okamžitě píšeme adminům, ale ti mají samozřejmě lhůtu na vyřešení a mezitím ruším další dvě nové rezervace – výletníkům, zajímajícím se o Středočeský kraj.
V týdnu se nechám vtáhnout plně do pracovního procesu, a aby toho nebylo málo, přihlásila jsem se s kamarádkou na kurz – výtvarné techniky, odcházíme plné dojmů. Ze zvyku kouknu na telefon - tři zmeškané hovory, cizí číslo. Volám zpět. „Dobrý den, právě jsem zaplatil ubytování online a za půl hodiny bych dorazil, je to možné? Polilo mě horko, ale můj podnikatelský duch a zapálení. „Jistě!“ říkám statečně. Volám tátovi: „prosím, hodíš tam ty převlečené peřiny a přivítáš tam prvního hosta, bude tam za 15 minut?“ Klaplo to, hurá… Další klientky přijely na víkend, ale teda strašně se ochladilo. Vstupujeme, já natěšená na reakci. „Sestra je nachlazená, nemáte nějaké topení?“ „Je to letní chata, říkám… ale mohu donést přímotop.“ Do recenze mi napsaly, že pořád vypínal, což se běžně děje, když nahřeje na nastavenou teplotu . Doporučovaly spoustu vylepšení a ve mně to vřelo…ale, vychladla jsem a ano, některé podněty nebyly mimo.
Vylepšovala jsem toho moře s každým dalším hostem, ale kytka na stole vás nespasí, pokud nemáte sprchu, a tak jsme udělali hurá akci a za deset dnů jsem měla v rohu sprchový box. Stejně bylo x připomínek, ale začaly se objevovat především příjemné ohlasy, a ty nakonec převážily. Nastavila jsem si výrazný zvukový signál pro příchozí emaily, a tak jsem nepropásla jedinou rezervaci…a že jich bylo. A doufám, že v září ještě nějaká bude. Co člověk, to originál, střídají se dokonce různé národnosti, za personál dostávám vždy 10 z 10 možných. Jsem naprosto závislá na tom zvuku příchozího emailu a začíná mě to bavit víc než sex. Stárnu. Ne, to se nedá měřit, ale adrenalin to je.
Pro každého klienta je důležité něco jiného, někdo ocení ohniště, jiní ocení našeho černého kohouta. Jeden postarší milenecký pár se ubytoval ještě v době, kdy nebyla sprcha, a tak jsem je pustila dvakrát do své a byli nadšení… zkrátka vše je o komunikaci a o přístupu.
A jakpak je to vlastně s výdělkem? Špatný, jako s většinou mých aktivit, peníze až na posledním místě. Začínala jsem na 25 eurech za noc a na konci sezóny jsme na 40 eurech za tři osoby, ale na účet mi přijde max. 30 euro – poplatky a různé akce Bookingu. O mé práci (svlékání, praní, povlékání, vytírání…) se ani nebavím. Škoda, že tu chatu máme jenom jednu. Tuto sezónu jsme měli max. 3 osoby – plné obsazení, příští rok vyladím podkroví a bude o osobu víc. Moc mě to bavilo, uspokojovalo a naplňovalo celé léto. Těším se na další sezónu, ale čas nechci popohánět, každý den je vzácný.
