Článek
1. den
„Prosím, sundejte si boty!“
A už vidím, jak volají Natálku… lehký zmatek, naštěstí jen kontrola kosmetické taštičky (to u mě nehrozilo, žádnou nemám), ale chtěla jsem u toho být co nejrychleji, a tak jsem byla roztěkaná.
V poklidu balíme věci zpět do Natálky batohu, když zjistím, že nemám mobil. Bože, tak nikam neletíme, všechno zbytečný… bušení mého srdce muselo znít celou Prahou. Uff, měli ho ti odbavovací pracovníci, ale vyvolalo to ve mně jisté obavy, zda to není špatné znamení, nakonec jsme odletěly.
Ještě před cestou jsem koupila výhodné jízdenky Hola Barcelona, byla jsem podrobně informována kamarádkou, jak mám postupovat přímo na letišti. „Sjedete dolu k metru, do automatu zadáš kód, vyjede ti kupón a jezdíš.“ Aha, ale my ne! Z žádného z automatů, co jsme zkusily, nic nevyjelo. Znovu čteme online potvrzení nákupu jízdenek, jděte na informace, tam stojí… Paní nás vyhodí, že končí a zatáhne roletu. To asi nestihneme využít koupené lístky do muzea, když se nedostaneme z letiště. Už půl hodiny lituji, že jsme nákup neuskutečnily na místě – to by byla s automaty sranda. Jdeme tedy zpět do letištní haly, I – informace, paní nás hned posílá, ať jdeme k jiným informacím – rovně a vlevo… a tam to klaplo až zázračně, už držíme své kupóny v ruce a spěcháme na první výstavu - B A N K S Y. To bylo největší Natálky přání. V malebné kavárně jsme se nejdříve najedly (focaccia) a doplnily kofein. Zážitek to byl hluboký – téma válka, svoboda, náboženství, absurdita… a zaujal mě citát, co vyjadřoval něco jako, že nejnebezpečnější jsou ti, co si myslí, že mohou udělat ze světa lepší místo.
Nákup v Lidlu a ubytovat se – Safesty Barcelona Gothic – hostel v gotické čtvrti – 12 lůžek na pokoji. Klid a člověk všude dojde, možná jsme tu kartu na MHD vůbec nepotřebovaly. Večerní procházka byla kouzelná, po návratu jsme jako bonus objevily parádní terasu… pak přišlo zklamání, smrad, chrápání a vedle na palandě nechutný chlap, cca 60 let – vypadající jako Glum, vydávající neidentifikovatelné zvuky. Sakra, to jsme mohly tušit, že deset cizích lidí na pokoji nemusí být úplně ok, že?
Ale porodit dítě, rozvést se, udělat státnice a přežít v ženském kolektivu se zatím jeví jako horší… uvidíme.
2. den
Dnešní den jsme začaly v kavárně 100 m od ubytka, nepříjemná obsluha, ale skvělé croissanty za 8 €. Využily jsme MHD, ale stejně jsme vystoupily o pár stanic dřív, nasávaly jsme atmosféru místa. Pomalu jsme vyšlapaly k parku Güell – údajně nejnavštěvovanější místo Barcelony, ale je to jako s lidmi na planetě, každou chvilku jiný počet. Uplatněny druhé lístky pořízené online, tak to asi funguje, existuje mnoho aplikací – já použila Tiqets.
V hlavní sezóně bych to bez lístků online asi neriskovala. Po asi dvou hodinách v parku jsme (z toho dvacet minut čekání na WC) pomalu sestupovaly k Sagradě… cestou jsme si koupily našeho věrného průvodce – pivo San Miguel (myslím, že během našeho pobytu vzrostl výrazně prodej). No a ochutnaly jsme další pouliční dobrůtku… takové slané šátečky plněné vším možným … paní byla moc milá, dala nám ještě bonbóny jako bonus.
Každý to má jinak, já zrovna od Sagrady nic moc neočekávala, ale už zdálky jsem byla očarovaná… tahle stavba mi absolutně vyrazila dech, kdybych měla znovu plánovat tuhle cestu nebo někomu poradit… jediným jistým vstupem, který bych si zajistila, by byl ten do Sagrady. Na fotkách to tak nevypadá, ale je to monstrózní a naprosto unikátní stavba 172 m vysoká. Prohlížely jsme si ji zhruba hodinu ze všech stran a nemohly se od ní odpoutat. Dále naše kroky vedly k Torre Glóries (dříve Torre Agbar), kontrola jako na letišti, vyvezli nás výtahem s proskleným stropem raketovou rychlostí do třicátého patra, paráda. Neskutečný výhled vám umožní dokonale zmapovat celou Barcelonu. Docela uťapané jsme se vrátily na ubytování… dobít energii naši i mobilů. Pouliční umělci hrají krásně, jsou skoro všude, ale jsou často agresivní… sprostě řvou po turistech, ať je netočí a zaplatí… nehezké. Po doplnění energie jsme se vydaly na pláž - lidé v zimních bundách, vítr ledový a silný nás po chvilce vyhnal zpět do malebných uliček. Z balkónu doslova přetéká všemožná flóra. Také jsme ale zahlédly dost nápisů – jako nerušit, turisti fuj. Žádné obyvatele historického centra nepotěší, když se jim pod okny valí dnes a denně řvoucí davy, ale nemyslím, že např. v Praze takto na turisty nahlížíme. Cestou jsme náhodou narazily na Ciutadella park. Překrásné místo, v altánu lidé tančili flamenco, monumentální fontána, také pár stanů s bezdomovci, ale celkově balzám na duši… zítra sem jdeme určitě znovu.
Sagrada Familia
3. den
Ráno snídaně v 365 CAFE, 9 € i s kávou a neskutečně milou obsluhou. Tentokrát musíme ale cestu na vrchol teprve naplánovat. Což je trošku komplikované, mě to už moc nebaví a Natálka nevnímá, tak většinou přejedeme nebo vystoupíme dřív. Dnes jsem se teda zadýchala, některé prudké výstupy mi občas dají zabrat… ale žádné čekání a už frčíme lanovkou na Montjuїc, parádní výhled. Nahoře… zaplaťte a můžete vidět nevídané. Obešly jsme po všech cestičkách kolem dokola a nechaly se popovézt k Národnímu muzeu katalánského umění, nakonec zvenku stačilo. Vedle je malá botanická zahrada, tu jsme proběhly. Už jsme měly hlad… z lákavé nabídky za 15 € se stalo peklo za 30 €. Kolumbus v přístavu, promenáda a kostel Santa Maria, to nám trochu zvedlo náladu. Chvilku odpočinek ve společných prostorech, pak ochutnat smažené churros s horkou čokoládou a zase jinou cestou dokončit prohlídku městského parku Ciutadella. S houstnoucí tmou jsme se přesunuly k Barcelonské katedrále. Zapluly jsme i do jednoho prázdnějšího baru, abychom vyzkoušely opravdu všechno – pro dnešek vyhrálo víno a vynikající sýr. Dobrou noc.
4. den
Poslední den jsme se rozhodly věnovat areálu bývalé nemocnice Sant Pau, opravdu skvost a za návštěvu rozhodně stojí – nachází se kousek od Sagrady. Po ukončení prohlídky jsme se naposledy popovezly MHD, platnost vypršela, a tak zbytek pobytu už jen po svých. Zalezly jsme do jedné ze sítě kaváren/pekáren 365… a jak není McDonald jako McDonald, tak není 365 jako 365. Na kávě jsme si nepochutnaly a čisto zde tedy rozhodně nebylo. Rychle pro San Miguela do marketu, to je chlazená jistota. Nemohly jsme vynechat Casa Batló a nedaleko vzdálený Casa Milá, zajímavé domy. Antoni Gaudí byl opravdu výjimečný architekt, a to neskončil zrovna nejlépe. Jeho život vyhasl v červnu 1926 na následky srážky s tramvají č. 30, ale díky svému dílu žije tento výjimečný představitel moderny dál. Chvilku jsme si odpočinuly na pokoji a už jsme spěchaly k moři – počasí dnes letní, a tak jsme si nakonec užily i rozpálenou pláž.
Když hledáte ubytování, zvažujte důkladně, co vás láká. My měly něco přes kilometr k moři a bydlení přímo v centru. A pozor na termíny, pokud máte omezený rozpočet (jako my), 1. dubna ceny ubytování vzrostly 6×. Tahle celá sranda nás ve dvou stála kompletně 23.000 Kč (i s cestou taxíkem na barcelonské letiště). Jediné, co kazilo náš pobyt, byl prapodivný spolubydlící na sdíleném pokoji, který nikdy v noci nespal.
Co vaše zkušenosti s cestováním, Barcelonou nebo s upevňováním vztahů s dětmi?
