Článek
Milí čtenáři, opět se napříč médii hovoří o potížích dětí a mladistvých. Nedostatek sportu, nárůst obezity, časté odklady školní docházky, o závislosti na telefonech, o velké míře specifických poruch učení včetně ADHD. Stále dokola se hovoří o tom, že dětí mluví čím dál hůř. Že jejich motorické a artikulační dovednosti jsou čím dál horší. A je to pravda. Stačí se zaposlouchat před školkou, v dětské herně nebo na hřišti.
Starší generaci dětí je vyčítáno, že se mezi sebou neumí bavit mimo sociální sítě, že jsou vulgární, že neví jaké jsou pohlaví a trpí krizí sexuální identity, že snadno podlehnou návykovým látkám, že jsou neodolní a psychicky nic neustojí.
A ty nejstarší generace vzdychají frázi: Za nás tohle nebylo.
A mají pravdu. Jenže není správně kritizovat děti a mladistvé. Jedinými regulérními viníky jsou rodiče!
Pakliže bychom mluvili rétorikou generací, které tuto frázi používají, je nutné říci: Ano, máte pravdu. Za vás toto nebylo. Ale za vás také také nebyla taková míra rozvodovosti a střídavé péče. Kdo z vás, starších generací si pamatuje nějaké dítko, které by snad muselo s baťůžkem týden co týden měnit „svůj“ domov a nedej bože snášet nadávky jednoho z rodičů na druhého a tolerovat nové partnery, kteří byly pro ono dítko naprosto cizí? Zřejmě nikdo.
Za vás rozhodně nebylo možné, aby dítě trávilo dlouhé hodiny denně u televize, počítače nebo telefonu. Děti se navzájem nezesměšňovaly a nešikanovaly na sociálních sítích a doma na ně čekala stabilní máma a stabilní táta.
Veškeré potíže s učením, čtením, řečí, veškeré potíže s odolností a psychikou nespadly z nebe a nemůže za ně ani dnešní doba.
Mohou za ně lhostejní rodiče, kteří nemají na děti čas. Jesle a školky využívají dřív než je zdrávo, dětem zkracují dětství, z puštěné televize jako kulisy se v domácnostech stala naprostá norma. Děti vídají rodiče denně velmi často s telefonem v ruce a velmi rychle tyto návyky přijímají.
Není nic mimořádného, že maminky při mateřské pracují a dítě je přehazováno jako horký brambor nebo je posazeno před televizi, aby maminka měla klid na práci nebo hůř, na civění do telefonu. A já se vždy neubráním otázce, proč si tedy pořizovala dítě? Pojďme věci nazývat pravými jmény, nač být přehnaně korektní.
Vyjma toho, když je maminka v těžké finanční situaci a pracovat musí.
Jak jsem naznačila výše, z rozvodů a střídavé péče je naprosto běžná věc. Rodiče jezdí na dovolené bez dětí pod výmluvou, že na to mají právo, a aby se náhodou z dětí nezbláznili. Povinnosti přehazují na školky a školy.
Tohle dříve nebylo, a proto děti neměly výše uvedené potíže. Byly si totiž jisté svým domovem, doma prožívaly vzájemnou interakci s rodiči, musely se zapojit do chodu domácnosti a byla jim vyjadřována náklonnost i přímé a láskyplné reagování na jejich vlastní potřeby.
A toto školky, displeje ani žádné jiné materiální věci nenahradí.
Schválně, kolik napočítáte ve svém okolí tatínků, kteří nejsou maminkám oporou. Jsou to situace, kdy matky strhají všechno samy a tatínci se příliš neangažují nebo jsou nevěrní. Dost, že? Držte se maminky, kterých se toto týká.
Abych jim tolik nekřivdila, znám rodinu, kde je to obráceně.
Kolik napočítáte rodin, kde jsou telefony, tablety a počítače norma číslo jedna? Kolik rodin je rozvedených, v kolika rodinách se rodiče k sobě neumí chovat před dětmi? Všechny tyto věci jsou pro děti zcela devastující.
Tolik rozvedených párů, kde si rodiče říkají, že vztah nebudou udržovat jen kvůli dítěti. Prosím vás vzpamatujte se! Právě dítě je ten důvod, proč se snažit!
Ve svém okolí mám maminky, které si neodepřou četné koncerty, diskotéky, kafíčka bez dětí a mnoho dalšího a dítko přehodí na někoho z rodiny. Ale víte co, tohle všechno počká, dětská duše ne.
Bohužel věc, kterou prosazuje Marek Herman, a která se moc neví je fakt, že dítě zhruba do roka a půl až dvou let nezná pojem návratu. A pokaždé, když ho maminka předá někomu jinému, dítě neví, zda se vrátí a to je pro něj nesmírně obtížné. Pochopitelně jsou situace, kdy to jinak nejde a každá maminka si potřebuje vydechnout. Ovšem pokud je to příliš často, na dítěti se to podepíše, ať se vám to líbí nebo ne. A v jeho pozdějších letech si můžete zoufat, jak chcete.
Nedostatek lásky a nedostatek času. To je ten kámen úrazu, o kterém hovořil světově uznávaný, zesnulý profesor psychologie Radek Ptáček.
A nyní je realita taková, že děti a mladiství musí snášet brzké odloučení od rodičů v jeslích a školkách, které nejsou primárně určené pro děti, ale pro rodiče. Místo čtení a společné hry je jim nabídnut telefon bez lásky. Maminky s nadšením předají dítě babičce, chůvě, tetě komukoliv proto, aby se mohly věnovat svým věcem. A to velmi často. A kdo si myslí, že to děti nevnímají, tak se šeredně mýlí.
Myslíte si, že přeháním? Nedávno jsem navštívila kavárnu s dětským koutkem, ve kterém si i velmi malé děti hrály sami. A jejich maminky seděly u stolu zírajíc do telefonů… A rozhodně není pravda, že by děti toto nevnímaly.
Jiná maminka mi říkala, že se nemůže dočkat, až začne školka a její dítě bude více jak půl dne pryč, před samotným dítětem..
Znám moc dobře tatínka, který své ženě absolutně s ničím nepomůže, neboť se vymlouvá na to, že ona je máma, tak ať ona se stará.
Znám rodinu, kde rodiče každý rok létají na dovolenou bez dětí a děti se díví, proč je rodiče nevezmou.
Děti tohle všechno cítí. A toto všechno utváří jejich osobnost i sebevědomí.
A pokud se k tomu přidají například časté hádky rodičů, nadávky mezi rodiči, střídavá péče, mnoho času stráveného u telefonu či tabletu, televize… Nemůžeme se divit, že současné generace jsou takové, jaké jsou.
Toto jsou důvody, proč jsou dnes děti psychicky neodolné, hroutí se, mají všechny výše zmíněné potíže. Protože rodiče dbají více na své vlastní potřeby než na ty jejich a naprosto rezignovali na výchovu. Děti nevyrůstají v harmonických rodinách, které by vnímaly dítě zdravým způsobem jako střed vesmíru.
Chybí společná hra, společný sport, chybí povinnosti a chybí bezpečné a úplně rodiny.
U těch nejmenších je málo něhy, málo lásky a kariéra a vlastní pohodlí dostává přednost.
A pokud někdo z vás má tu drzost nadávat na děti a mladistvé, tak by se měl nejprve podívat, jak je jejich rodiče vedou, jak se jim věnují a až poté vznést své soudy.
