Článek
Daně
Připomeňme si, že vládní strany populisticky slibovaly nezvyšování daní. V této souvislosti nelze opomenout opakované premiérovy televizní sliby se slovy: „Nebudeme zvyšovat daně. Ne, ne, ne. Tečka!“. Realita je ale jiná. Došlo k nemalému zvýšení sociálního pojištění, byla zavedena daň z mimořádných zisků firem. Zvýšena byla daň z příjmu (fyzických i právnických osob) a daň z nemovitostí. Kdoví, zda nakonec nebyla už zavedena i daň ze vzduchu. A vláda pořád nemá dost…
Ždímat lidi na daních dovede každý, ovšem umenšit výdaje státu a vypnout všudypřítomnou vlezlost angažovaného státu, vyžaduje ve vedení státu člověka nezávislého, svobodného, zkušeného, schopného a znalého. A této směsi se ani panu Fialovi zjevně nedostává.
Rozpočet
Pod jeho vedením vláda bezdůvodně pokračuje i ve zvyšování dluhu státního rozpočtu. Neklesá absolutně, ani vůči HDP. Současné výmluvy na povodně neobstojí. Tak se v minulosti nechovaly ani levicové vlády. Přitom ta současná chtěla být vládou rozpočtové zodpovědnosti, která zadlužování zastaví. Místo toho používá nepravdy k lakování veřejnosti. Uvedu jeden velký a jeden menší příklad za všechny.
- Loni byl plán schodku domluven na 295 mld. Podle vlády měl být 299 mld. Rozdíl malý, vláda ale současně neuvedla, že část deficitu (30 mld.) vyvedla ze státního rozpočtu do Státního fondu dopravní infrastruktury. Na tuto rozpočtovou „neukázněnost či nepřehlednost" upozornila Národní rozpočtová rada, ale vláda v tomto mlžení klidně pokračuje dál. A to nemluvím o započtení 90 mld. mimořádných dotací z EU a výnosech (resp. dividend) z ČEZu. Takže schodek nebyl 299 mld., ale 419 mld.!
- Poslanecká sněmovna pod vedením a slibem M. A. Pekarové měla provozní výdaje snížit o 40 mil. Místo toho doslova prošustrovala o 141 mil. víc. To bylo v roce 2022. A podobně přečerpala rozpočet i v roce 2023 (navýšila si rozpočet o 90 mil., který ale stejně ještě o 46 mil. přečerpala.). Takhle vypadá rozpočtová zodpovědnost? Dostala snad paní Pekarová od pana premiéra varování, že by mohla být za nezřízené utrácení z funkce odvolaná? Těžko. Ona dokonce těm, kdo poukazují na špatné hospodaření sněmovny (a rozbujelé cestování) prostřednictvím své kanceláře vyhrožuje a zastrašuje je.
Koaliční smlouva
Pan premiér se po měsících liknavého rozhodování a domlouvání najednou utrhl ze řetězu a odvolal z vlády piráta Bartoše. Zodpovědnost za toto prodlení jde ale samozřejmě za ním. Lid většinově tleská, menšinově přemýšlí. Dle mého soudu premiérovi po posledním jednání s I. Bartošem tváří v tvář někdo (po telefonu) důrazně domluvil, ať se piráta zbaví. A to okamžitě. Fiala se proto nerozhodl racionálně a uvážlivě, jak se obhajuje, ale naopak unáhleně a právě iracionálně, podle dvojího metru. Jednomu ministrovi neřekne za chyby pomalu nic, jinému dá xy žlutých karet, dalšího rovnou vyloučí. Tak se chová labilní a nedůvěryhodný člověk, ne postarší a rozvážný pan profesor, a je dobré se před ním mít na pozoru.
Pominu cynický způsob odvolání, který je v rozporu s jeho maskou „slušňáka“. Kdysi toporné gestikulování, které náhle nahradilo agilní a zmatené mávání i šaškování. Sladký styl projevu. Ústa, která mu jdou pořád při nepravdivé řeči nakřivo, stejně jako při úsměvu. Nově ale nelze pominout změnu, s jakou hraje roli premiéra. Zjevně je jen něčí loutkou. Tolik neupřímných signálů totiž vysílá málokdo.
Ale vybavil se mi film Černí baroni a v něm scéna příjezdu generálů na mimořádnou a náhodnou kontrolu kasárna s jednotkou PTP na zámku na Zelené hoře.
Major Haluška nazývaný Terazky: „Súdruh ministěr, major Haluška! Dovolte mi…!“
Generál: „Já nejsem žádný ministr! Vy, soudruhu, neznáte ani svého nejvyššího představeného…!“
...
Terazky: „Po dobu mojej služby se nič zvláštného něstalo…!“
Generál: „Ale stane se! Ale stane se a vám z toho, soudruhu majore, veselo nebude!“
Pan premiér zase nezná ani „svoji“ vládní koaliční smlouvu a veselo mu z toho brzy nebude. V zásadách koaliční spolupráce je dohodnuto, že pro odvolání bude předseda vlády hledat podporu příslušné koaliční strany. Nezaznamenal jsem, že by tak učinil.
Předseda příslušné koaliční strany podává návrhy na odvolání a jmenování člena vlády nominovaného za tuto stranu předsedovi vlády. Další postup u takového návrhu podléhá dohodě předsedy vlády s předsedou příslušné strany. Ani nic z tohoto jsem nezaznamenal.
Jistě, ústavní právo navrhovat prezidentu republiky jmenování a odvolávání členů vlády předsedovi náleží bez ohledu na koaliční smlouvu, ale maska slušného, morálního či mravního premiéra definitivně spadla. Pan premiér proměnil koaliční smlouvu v cár papíru a lidem neříká celou pravdu.
Záměr
Co stálo za náhlým rozhodnutím pana premiéra? Podle mého názoru především čas. Každá ke korupci náchylná velká strana nejdříve vtáhne naivní politiky či malé strany do spolupráce a postupně jim praktiky vyvádění peněz opatrně a pomalu ukazuje. Testuje jejich reakci a loajálnost. Za tři roky je ale dostane do situace, kdy se z nich stanou spolupachatelé. Aktivní nebo jen pasivní. A má je tam, kde je potřebuje mít. V pasti, aniž si to důvěřiví politici včas uvědomí. V posledním roce volebního období totiž velká strana potřebuje dokončit, vyplatit nebo schválit většinu projektů. Politikům malé strany, kterým ale vše dojde, se sosání z veřejného rozpočtu buď začne líbit, nebo nenajdou odvahu konat podle zákona. Pokud ale korupční loajalita bude v nejistotě, velká strana se té malé zbaví.
Některé státní projekty přesahují jedno volební období a jsou sepsané tak, aby nebyly pro stát zrovna výhodné (jsou předražené; většinu projektů realizují stejné firmy; často dokončí projekt v takovém stavu, aby se stát bez nich v budoucnu neobešel; drží stát pod krkem a de facto ho vydírají; zajišťují si od státu rentu atd.).
Například IT obor je pro mnohé lidi nečitelný zlatý důl a je takřka nemožné odhalit, kdo a v čem vlastně jede. Korupce je už natolik sofistikovaná, že stát vždy tahá za kratší konec. Víte, vidíte, slyšíte o tunelování, ale vyvádění peněz neprokážete. Dokonalý zločin prorostl až do nejvyšších pater politiky. Ani zapojení whistleblowingu a nasazení oznamovatelů už vždy nepomáhá.
Index kamarádského kapitalismu
Odvolání ministra („ajťáka“) Bartoše jedním dechem říká, že (komicky) podcenil náročnost digitalizace stavebního řízení, nevyužil možnost testování na několika úřadech při současném používání starého systému a povedená nebyla ani komunikace s úředníky. Možná už ale dál nechtěl s vlky pít, proto s nimi nemohl dál na lidi výt.
Druhým dechem ale ukazuje na obrovský problém premiéra Fialy a naší republiky. Hned po Rusku jsme nejhůře hodnocenou zemí v tzv. klientelistickém kapitalismu. To je klíč k podivnému vyhození I. Bartoše z vlády.
V článku The 2023 crony-capitalism index najdete přehledný graf, zobrazující majetky kapitalistů pocházející z kamarádských vztahů se státem a bez kamarádských vztahů v procentech k HDP z roku 2023. Zatímco u Ruska jde o 19 % kamarádský podíl na HDP, u nás jde o 15 %. Následuje Malajsie, Singapur, Mexiko, Indonésie atd. Zajímavý je i podíl majetků, které nepocházejí z kamarádských vztahů. Zde dominuje Švýcarsko a následují USA, Německo, Singapur, Indie atd.
Nejde tedy jen o triviální a marginální vykrádání obecních úřadů a městských částí (kterých je ovšem cca 6,5 tis.) formou „drobného“ nadhodnocování zakázek, ale o vytváření přátelských vztahů mezi oligarchy a politiky (i úředníky). Vznikají regulace, povolení a zákony šité na míru pro kapitalisty-oligarchy, kteří ničí zdravou konkurenci, demokracii, vysávají dotace a zanášejí společnost nebývalou korupcí. V kuloárech sněmovny se roky mluví o minimálně 100 mld. ročně, které končí v šedé ekonomice.
Nepřátelé státu
A. Babiš je nepochybně naším nejznámějším oligarchou, miliardářem, ale není jediným. Jeho odstraněním z politiky u nás nenastane ani náhodou zemský ráj to napohled. Vláda snaživého Petra Fialy však na poli regulace kamarádského kapitalismu společnosti žádnou zásadní a efektivní změnu nepřinesla. Naopak se zdá, že sám premiér je řízen oligarchy v pozadí. Brutálně a záměrně proto rozbil koalici PirSTAN a oslabil STAN. Dá se totiž předpokládat, že se vznikem politické strany hříšného M. Kalouska přijde i pád chřadnoucí TOP 09 (bude vyluxována člensky i voličsky) a strana KDU-ČSL je už dnes bezvýznamná. Za rok tedy nepůjde o to, kdo je slušný a poctivý, ale kdo se dokáže s vítězným ANO domluvit a bude mu moci nabídnout dostatek mandátů k pohodlnému vládnutí. Bez přítěže malých stran. A oligarchové se už nějak domluví.