„Naše rekonstrukce, tak nám sem nelezte,“ vyhodil jsem správce SVJ z bytu

Být vlastníkem, tedy členem SVJ, má podle mě jen a pouze nevýhody. O tom, co se děje ve vašem domě, totiž rozhodují jeho obyvatelé. Majitelé jednotlivých bytů. A pokud nedokážou přemýšlet trochu více dopředu a logicky, může to mít pro dům fatální následky. Jestli se udělá třeba sanace vlhkého zdiva, jestli se opraví střecha nebo zrekonstruuje elektřina, o tom všem rozhodují lidé na pravidelných schůzích. A když rozhodnou, že se to dělat nebude, máte za pár let mokro ve sklepě, vytopené byty nebo vyhořelou elektroinstalaci. Ano, takhle to v mnoha domech chodí. Když si lidé postaví hlavu, nikdo s nimi nehne, nikdo je nepřehlasuje, když není dostatek jiných hlasujících.

Může se zdát, že si ve svém bytě můžete dělat, co uznáte za vhodné. Ale i to má své limity. A nemyslím tím teď třeba dodržování nočního klidu, kouření na balkoně nebo nějaký další zápach linoucí se z bytu. Mám na mysli situaci, kdy se rozhodnete byt zrekonstruovat. Myslíte si, že si to můžete udělat po svém? Ne, nemůžete. I do toho vám bude SVJ strkat nos.

Jediným benefitem je, že mi ostatní vlastníci v domě nemusejí rekonstrukci schvalovat. Mám ale povinnost ji oznámit – všem v domě, například informací na nástěnce, a samozřejmě Výboru našeho SVJ. A tady začíná problém. Pravda, výbor mi rekonstrukci naštěstí zakázat nemůže. Ale může do ní zasahovat.

Podle našich stanov má výbor, případně předseda, právo přijít a rekonstrukci zkontrolovat. A já mám dokonce povinnost mu to umožnit. No dobrá, jsem tolerantní člověk, ale všechno má své meze.

Chápu, že někteří lidé při svých rekonstrukcích dělají různé neplechy a Výbor SVJ to chce mít pod kontrolou. Toleroval jsem, že předseda přišel na kontrolu v prvních dnech, kdy se bouralo. Potom další týden, během následujícího týdne třikrát, a ten další se k nám dobýval také. Zcela bez ohlášení, když v bytě pracoval jen řemeslník.

Tak jsem si na něj počkal a jasně mu sdělil, že naše rekonstrukce není veřejná záležitost, že ji provádíme v souladu se stanovami a k žádnému narušení statiky ani stavebním úpravám veřejných prostor nedochází. „Je to naše rekonstrukce, tak nám sem nelezte,“ vyhodil jsem ho od dveří. A pomohlo to, další kontrola už se nekonala.

Pochopil bych, kdyby s sebou měl kvalifikovaný stavební dozor. Někoho, kdo tomu rozumí a kdo by dokázal na první pohled poznat, jestli náš řemeslník nedělá chyby. Ale náš předseda je skladník v důchodu. Nemá ani ponětí o tom, co je to stavební práce. A dvě podobně staré dámy ve Výboru na tom budou asi stejně.

Tohle už není kontrola v zájmu celého domu. Tohle je záměrná buzerace, zneužívání svého postavení a potřeba nám znepříjemnit život, protože my ho pár měsíců ostatním znepříjemňujeme hlukem. Dal jsem mu jasně najevo, že až bude chtít přijít příště, tak s kvalifikovanou osobou, třeba stavebním dozorem, a hlavně, že návštěva musí být dostatečně dopředu ohlášená. A světe div se, už nepřišel. Ani když bylo hotovo a já ho zval, aby se přišel podívat, jak to máme doma teď hezké.

Zdroj: https://www.sousede.cz/magazin/clanek/mam-povinnost-svj-oznamit-stavebni-upravy/1079