Článek
Historie plumlovského panství a hradu
Oblast dnešního Plumlova má dávnou historii osídlení, jak tomu dokládají archeologické nálezy. První písemná zpráva o panství s hradem pochází z roku 1311, kdy jej od Mikuláše I., vévody opavského z vedlejší větve Přemyslovců, kupuje král Jan Lucemburský. Právě vévoda Mikuláš bývá označen za zakladatele hradu, ovšem některé prameny uvádí, že se původně jednalo o zeměpanský hrad z období Přemysla Otakara II.
Již v roce 1322 získávají plumlovské panství páni z Kravař, krátce páni z Kunštátu a v roce 1495 ho vyženili Pernštejnové. Ti sice město Plumlov hospodářsky povznesli, hrad nechal Vilém z Pernštejna v roce 1507 přestavět do renesanční podoby. I tak se nikdy nestal jejich sídlem, ale pouze administrativní budovou úředníků, neboť ve 20. letech 16. století Pernštejnové přenesli své sídlo do nového zámku v Prostějově. V plumlovském zámku v ústraní občas sídlila Marie Manrique de Lara y Mendoza († 1608), španělská manželka Vratislava II. z Pernštejna, pokud nepobývala v Praze. Její dcerou byla významná šlechtična Polyxena z Lobkovic.
V roce 1586 přestavěné hradní sídlo v Plumlově vyhořelo a zadlužení Pernštejnové neměli dost finančních prostředků na jeho opravu. Plumlovské panství (i s Prostějovem) koupil od věřitelů roku 1599 Karel z Lichtenštejna. Ten později vstoupil ho historie jako český katolický místodržící, který po roce 1620 zavedl rozsáhlou konfiskaci převážně protestantské šlechty a jako významný člen mincovního konsorcia se podílel na „vytunelování“ českého hospodářství a státním bankrotu roku 1623.
Lichtenštejnové
Patřili k velmi starobylé šlechtě, jejíž počátky spadají až do 11. století. V první polovině 12. století je znám předek Lichtenštejnů, Hugo z Mödlingu, který v Dolních Rakousích nechal postavit hrad Lichtenstein. Počátkem třináctého století vzniká moravská větev rodu, věrně stojící za Přemyslovci, kterou založil Jindřich I., jenž za své služby získal panství Mikulov. Moravští Lichtenštejnové se později rozdělili na tři větve, z nichž přežila jen ta valdická.
Ještě na počátku 17. století patřila mezi nejvýznamnější sídla Lichtenštejnů Mikulov, Valtice a Lednice. Karel z Lichtenštejna, stejně jako jeho bratři Maxmilián a Gundakar, záhy pochopil, že kariéru lze budovat jen pod přízní katolicismu. Změna vyznání se mu vyplatila a brzy začal získávat nejrůznější sídla na Moravě. Již roku 1608 byl povýšen do knížecího stavu, obdržel dědičné opavské vévodství, roku 1623 i knížectví krnovské. V době konfiskací protestantského majetku se jako místodržící v Čechách zmocnil dalších vyvlastněných panství a stál v čele jednoho z nejmocnějších rodů v Evropě. Zemřel roku 1627.
Jeho syn Karel Eusebius (1611 – 1684) musel čelit vyšetřování císařské komise, které mělo ověřit, jakým způsobem, a zda vůbec oprávněně, nabyl Karel Lichtenštejn některé majetky, především Kostelec nad Černými lesy. Zcela reálně hrozilo i jejich zpětné odejmutí. Celá záležitost se táhla dlouhých dvanáct let, kdy Karel Eusebius zaplatil císařské pokladně nejprve čtyři sta tisíc zlatých a roku 1665 dokonce 1 350 000 zlatých. Teprve tehdy se císařský dvůr oficiálně zřekl svých nároků na lichtenštejnský majetek.
Karel Eusebius nepatřil k tomu typu šlechty toužící po různých úřadech. Věnoval se především ekonomické prosperitě svých držav a jejich rozvoji. Byl i nadšený amatérský architekt, zajímal se o umění. Jeho zásluhou byl barokně přestavěn zámek v Lednici. A do tohoto příběhu zapadá i vybudování zámku v Plumlově.
Jak se nepostavil nejhonosnější moravský zámek
Bývalý hrad v Plumlově, který dostal renesanční vzhled, utrpěl během třicetileté války značné škody. Roku 1643 ho vydrancovali a vypálili Švédi. Po mnoha letech po skončení ničivé války a nejnutnějších opravách, uvažoval kolem roku 1680 Jan Adam Ondřej z Lichtenštejna, syn Karla Eusebia, o přestavbě zámku na barokní. Nechal se svým otcem přesvědčit, aby od tohoto záměru upustil a nechal vybudovat nový zámek. Monumentální a velkolepý, takový, který on sám navrhne a syn podle jeho projektu realizuje.
Mělo se jednat o čtyřkřídlý zámek o třech duálních patrech s dvěma řadami pokojů na každé chodbě (tedy ve svém půdorysu o téměř polovinu širší, než je dnes), ve finále tak mělo vzniknout honosné reprezentační dílo, ústřední mocenské sídlo Lichtenštejnů. Což o to, poloha Plumlova uprostřed Moravy, v blízkosti Olomouce a v podstatě i Brna, by takové rezidenci odpovídala. Jenže samotný záměr stavby zámku už tak šťastný nebyl.
Jan Adam měl toho roku 1680, kdy se započala stavba zámku, dvacet let. K dispozici mu byli významní a zkušení řemeslníci i umělci, ale k celému projektu svého otce přistoupil poněkud diletantsky. Už jen samotný výběr místa pro stavbu takové rozsáhlé budovy, několik metrů od stále stojícího hradu, nebyl právě šťastný a bylo zřejmé, že se muselo počítat i s absencí důstojné zámecké zahrady. Je sice pravda, že samotný prostor mezi Podhradským rybníkem a městem příliš možností neposkytoval, ale i neznalého návštěvníka, který si místo obhlédne, musí zaujmout, že kromě krásného výhledu na rybník zde není prostor po rozsáhlý stavební projekt.
Problémy se začaly postupně hromadit. Mladý Lichtenštejn šetřil, kde se dalo a nedržel se otcových záměrů. Místo chodby s protilehlými pokoji započal stavbu jen z jednou řadou pokojů, sloupovou výzdobu ze strany od rybníka opomenul zcela a druhým rokem stavby začal pískovec, který se dovážel až ze Svojanova, nahrazovat prostou stavební cihlou. To vedlo k tomu, že mezi oběma Lichtenštejny docházelo ke sporům. Tak nedávno sezdaný Jan Adam i se svou novomanželkou koncem léta 1681 Plumlov definitivně opustil a stavbu svěřil místnímu hejtmanovi.
Do roku 1684 pokročila stavba až do druhého patra. Počátkem toho roku starý kníže zemřel a Jan Adam nechal na rok stavbu zastavit. K dokončení a zastřešení došlo až v roce 1685. Ovšem už tehdy bylo jasné, že náklady na rozsáhlý zámek jsou i nad síly bohatých Lichtenštejnů, nehledě na to, že stavbě by musel ustoupit starý hrad a především jeho pevné kamenné podloží … tedy vlastně skála, na které stál.
V roce 1690, po malířských a štukatérských pracích, které dosáhly až do druhého patra zámeckého křídla, byla stavba definitivně přerušena a fakticky ukončena. Neobývaný zámek byl teprve roku 1694 vybaven ve čtyřech pokojích interiérem, když se mladý kníže rozhodl zhlédnout toto dílo. Od těch časů sloužil nedokončený zámek pouze jako úřednické sídlo knížecí správy.
Současnost zámku Plumlov
I když se na první pohled zdá, že se jedná o třípatrovou budovu, skutečnost je taková, že nadzemních podlaží je šest, kdy se střídají dvě „aristokratické“ patra s patry pro služebnictvo, nižšími a skromnějšími. Další dvě patra jdou pod úrovní přízemí a terénu. Karel Eusebius zámek navrhl v manýristickém stylu, ovlivněn italským stavitelem Vignolou. Budova je vysoká 42 metrů, dlouhá 61 metrů a úzká pouhých 16 metrů. Tento neobvyklý úzký vzhled je zapříčiněn právě absencí druhé řady protilehlých pokojů. Podrobnější popis si lze přečíst na stránkách Památkového katalogu, neboť zámek Plumlov je od roku 1958 kulturní a od 1. 7. 2023 národní kulturní památkou včetně okolního areálu.
Zámek roku 1931, v rámci pozemkové reformy, přešel do vlastnictví státu. Po sto let (1850 až 1950) sloužil jako budova soudu, finančního úřadu i jako vězení. Po druhé světové válce až do šedesátých let zde bylo místní muzeum. Po jeho zrušení jej do roku 1965 vlastnily Vojenské lesy, n.p. , Plumlov, od roku 1966 postupně Státní památková péče, Muzeum Prostějovska a od roku 1994 se stává majetkem města Plumlov.
Až do dnešních časů proběhlo na zámku několik etap oprav. V letech 1867 až 1869 šlo o opravu fasády, dále to bylo v roce 1907 a 1965. Nejrozsáhlejší úpravy a opravy zámku, včetně restaurátorských prací, začaly v roce 1996 a ukončeny byly kolaudací roku 2001. Výhledově se chystají další opravy. Požár z roku 2016 naštěstí tzv. vyšší zámek nezasáhl.
V současné době lze navštívit na zámku tři prohlídkové okruhy. Ten klasický provede návštěvníky od prvního až po třetí patro, tedy tam, kde je upravený interiér, stálé expozice a zajímavé artefakty. Druhý okruh je zavede do sklepení, avšak ten třetí je přímo adrenalinový, zájemci zde můžou zhlédnout nedokončené vnitřní části zámku ve vyšších patrech. Byť to na první dojem nezní lákavě, jedná se o unikát, kdy současník může nahlédnout do prací řemeslníků a umělců v určité fázi rozpracování, aniž by následovala ta další, a tak posoudit mistrovský kumšt těchto našich zručných předků.
Šesté patro zámku nebylo nikdy řádně dokončeno, chybí mu i okna. Ve sklepeních zámku a podkroví tzv. nižšího zámku jsou letní kolonie vrápenců a v nejvyšším patře „vyššího“ zámku pak sídlí netopýři velcí, oba druhy jsou monitorované od roku 2011. Jaký je současný stav jejich bytí po požáru roku 2016, není bohužel autorovi článku známo.
Původní hrad, později přestavěný na zámek, byl roku 1801 stržen po fatálním poškození vichřicí. Dnes se na jeho místě nachází jen kamenná vyvýšenina s některými prvky bývalého hradu a patří do areálu kulturně chráněné památky.
Pokud budete projíždět hanáckou Moravou, určitě to vezměte přes Plumlov. Kdyby totiž Lichtenštejnům jejich ambiciózní plán vyšel, stál by tam dnes nejhonosnější zámek Moravy. A nejen jí. Jenže nevyšel. Díky tomu však můžete obdivovat místo, kde se posledních tři a půl století zastavil čas v mezifázi rozpracování.
zdroje: