Kterak se úctyhodný biskup Mikuláš přeměnil na familiárního Santu Clause

Datum narození svatého Mikuláše přesně znám není, většinou se uvádí kolem roku 280 n. l. Pocházel z bohaté křesťanské rodiny obchodníků s rybami z Patary, významného přístavního města v Lýkii v oblasti dnešního jihozápadního Turecka.

V době jeho mládí nebylo křesťanství vírou, která by se u římských císařů těšila právě oblibě. V době panování císaře Dioleciana (284 – 305), především na jeho sklonku, docházelo k jejich systematickému pronásledování, což bylo stvrzeno ediktem z roku 303, který teprve roku 311 odvolal Dioklecianův nástupce Galerius.

Ještě před velkým pronásledováním křesťanů vykonal Mikuláš cestu do Egypta, kde v Alexandrii strávil nějaký čas studiem. Po svém návratu do vlasti, snad kolem roku 300, přijal post biskupa v Myře, města nedaleko svého rodiště. Žil údajně skromným životem, avšak ve věcech víry byl neústupný a horlivý. To mu za Diokleciánových nástupců Galeria a Maximina vyneslo věznění. Roku 313 se opět chopil svého úřadu.

Znám byl též svým urputným odmítáním ariánství, což dal jasně najevo na Prvním nikajském koncilu roku 325, a potíráním pohanství. Ale také tím, že svojí autoritou vstupoval do soudních procesů na obhajobu křivě obviněných, nezištně pomáhal druhým, stal se ochráncem sirotků a chudých dětí. Odtud i ona známá tradice jejich obdarování.

Zemřel ve vysokém věku kolem roku 350 a katolická církev dnem úmrtí stanovila 6. prosinec, který se překvapivě překrývá se svátkem narození pohanské Diany. Pohřben byl v Myře, ale když tu roku 1187 obsadili muslimští Turci, tak místní uprchlíci spolu s italskými námořníky ostatky zemřelého biskupa vyzvedli a převezli do jihoitalského Bari, kde byly uloženy v kostele sv. Štěpána. Zde je později papež Urban II. posvětil.

Oblíbenost svatého Mikuláše překročila daleko hranice Myry a dostala se až do vzdáleného Holandska. Zde, podobně jako v jiných evropských zemích, žije jeho tradice. Podle legend v polovině listopadu připlouvá ze vzdáleného Španělska, kde jinak po celý rok bydlí, na pevnině osedlá svého koně Ameriga, tiše objíždí střechy domů a naslouchá komínem tomu, které děti zlobí, které jsou naopak hodné. A před dnem svého výročí úmrtí, tedy 5. prosince, tyto domácnosti navštěvuje. Oděn do červeného biskupského roucha, s myrtou na hlavě a berlou v ruce. Je starý, s bílým plnovousem, milý, avšak důstojný. Takový je holandský svatý Mikuláš.

Doprovází ho pomocníci, Černí Petrové (Zwarte Pieten), kteří dárky dětem předávají. Jde však od kontroverzní postavičku. Prvně byla vyobrazena v polovině 19. století na ilustraci, která znázorňovala Zwarte Pietena jako malého Maura. Černí Petrové totiž nesou jméno podle toho, že jejich obličej je zcela začerněn. Novodobí aktivisté v tom spatřují symbol rasismu z období koloniální éry Nizozemí, ztvárnění stereotypu, který ponižuje holandské spoluobčany tmavé pleti afrického původu (tzv. blackface), byť se jedná o postavu, která je maurským (arabským) pážetem Sint Nikolaase a pochází ještě z období, kdy Nizozemí bylo španělskou kolonií. Aktivisté dosáhli zákazu Zwarte Pietena na oficiálních akcích, ve svém úsilí chtějí pokračovat dál. Jejich odpůrci vyřešili celou věc tak, že nyní má figurant na obličeji pouze šrámy a nově je nazýván Roetveegpiet, tedy Sazový Petr.

Jednou z bývalých holandských kolonií byla i část dnešního New Yorku, podél řeky Hudson. Nového Amsterodamu se roku 1664 zmocnili Angličané, původní osadníci však zůstali. A s nimi i Sinterklaas – tedy zlidověle svatý Mikuláš. A trochu i dílem náhody zdomácněl i u ostatních osadníků a postupně se přeměnil v dnes známého Santa Clause.

Většina obyvatel bílé pleti britských kolonií pocházela z Anglie, kde Vánoce jako takové ochraňovala osoba Otce Vánoc. Neměla však žádnou konkrétní podobu a i její obliba kolísala podle toho, kdo byl v Anglii (od 1707 Velké Británii) právě u moci. V nově vzniklých Spojených státech si tato postavička začala žít vlastním životem a zdálo se víc než naléhavé, vložit jí nějaké konkrétní obrysy. Ovšem Holanďany ovlivněný New York nabídl mnohem více.

John Pintard patřil k newyorským obchodníkům, patriotům tohoto města a k zakládajícím členům spolku New-York Historical Society. Právě on se pokusil zbavit svatého Mikuláše náboženské aury a učinit z něj patrona New Yorku, například v roce 1804 na dřevorytinách, které byly vytvořeny k výročí výše zmíněné společnosti. Už tehdy použil místo jména Mikuláš (Niklaase) jméno Claus. V roce 1809 podpořil a rozšířil tuto myšlenku spisovatel Washington Irving. Santa Claus, stále sic v církevním rouchu, se stal neodmyslitelnou součástí Newyorčanů bez rozdílu původu.

Postava Santy Clause, jakožto laskavého a štědrého ochránce dětí, byla neodmyslitelně spjata s dárky a obdarováním dětiček. Jenže ten, kdo jim tyto dárky mohl fakticky koupit, byli jejich blízcí. A tak zcela logicky z podstaty věci začali newyorští obchodníci masírovat hlavy i kapsy dospělých jedinců všudypřítomnými postavičkami stále ještě nesvětského Santy Clause, a to nejpozději od čtyřicátých let devatenáctého století.

Aby se děti staly nechtěnými spojenci podnikavých Newyorčanů, bylo potřeba vytvořit příběh. Ten sepsal již roku 1822 protestantský biskup Clement Clarke Moore, byť nebyl jeho záměr přímo podporovat výši obratu místních obchodníků, ale udělat radost svým dcerám. Tak vznikla anonymní báseň A Visit from St. Nicholas (Návštěva svatého Mikuláše), z které jasně vyplývá, že tento ctihodný muž od nynějška jezdí na saních tažených soby.

Karikaturista německého původu Thomas Nast roku 1863 přidal Santu Clausovi nový rozměr. Jednak v pase, neboť jeho karikaturní postavičky vesměs překypovaly nadváhou, jednak vlastenecky, kdy tohoto světce zahalil do americké vlajky Unie. Nast se netajil svým odporem k otrokářství a pro otrokářské Demokratické straně. Jeho ztvárnění Santy Clause už zdaleka nepřipomínalo asketického světce, ale spíše bodrého trappera na vejmínku.

Roku 1881 Nast dovršil svoji představivost tím, že přidal této americké ikoně ještě pár kilo navíc, červenavé tvářičky se širokým úsměvem, oděv v podobě kombinace omšelé uniformy a civilního oděvu, a především kupu hraček, které sotva udrží v rukou, byť v té jedné svírá doutnající lulku. Symbol byl zrozen a příliš couvnout nešlo. Santu už čekaly jen kosmetické změny.

Jeho „oživlou“ tradici lze vysledovat do devadesátých let 19. století, kdy Armáda spásy vyslala do ulic New Yorku své bezdomovecké klienty převlečené v rouchu, které bylo tradičně přisuzováno americkému Santa Clausovi, aby si takto zajistila nové finanční prostředky. Vzhled Santy Clause sice ještě nebyl pevně zakotven, ale stále více začala převažovat myšlenka podoby muže v červeném kabátě s kožešinovým bílým lemem, širokým opaskem, frýžskou čapkou s lemem a bílou bambulí, který má na nohou taktéž červené kalhoty a vysokou zimní obuv. Tato podoba nebyla tak úplně náhodná. Přece jen v anglosaské kultuře měl stále své místo Otec Vánoc, kterého si mnozí z nich personifikovali do vitální postavy v kožichu (nešlo o Leoše Mareše :-) ). A tak nějak Santa Claus přijal částečně šatník Otce Vánoc.

O dovršení díla již ustálené podoby Santy Clause se postaral ilustrátor Haddon Sundblom, který pro firmu Coca-Cola v roce 1931 vytvořil reklamní postavu Santy Clause v podobě, jakou ji známe dnes. Tato atlantská firma na nápoje se potýkala s nízkým odbytem svých výrobků v zimním období, teprve postava rozjařeného bělovousého staříka s lahví „coly“ znamenala průlom. Sundblom za své dílo obdržel 1000 USD, což na dnešní přepočet dělá téměř 21 tisíc USD (tedy půl milionu korun českých).

Coca-Cola se své tradice drží dodnes a americké Vánoce bez svítícího kamionu a Santy Clause s Coca-Colou v ruce by byly to samé, jako ty naše bez Sandry Flemrové s její hláškou Já nemusím, já už ho vidím v reklamní kampani na českou Kofolu. Je zde však zásadní rozdíl. Haddon Sundblom, ať vědomě či ne, okopíroval vzhled postavy Santy Clause z reklamy společnosti White Rock Beverages, tehdy vážného konkurenta atlantské společnosti, která téměř identického staříka vykreslila ve spojitosti se svými nápoji již téměř o desetiletí dříve. Možná proto se Santa Claus v podání od Coca-Coly tolik červená.

Zdroje:

Nový rozměr Santa Clause, Thomas Nast, 1863: MetMuseum, Drawings and Prints - Santa Claus in Camp (published in „Harper's Weekly,“ January 3, 1863)

wikipedia.org, flowee.cz, sinterklaashudsonvalley.com, smithsonianmag.com, reflex.cz