Ivan Mládek: nestor dixielandu, všestranný umělec i skromný génius

Ivan Mládek se narodil 7. února 1942, vyrůstal v pražských Holešovicích a pochází ze tří sourozenců. Oba jeho rodiče pracovali na ministerstvu financí, tatínek JUDr. Bohuslav Mládek jako právník. Ten se ve svém volném čase věnoval malířství, měl i hudební talent a sportoval. Vlastně by se dalo po celé generace jeho předků, až do období baroka, vystopovat vlohy v malířském umění.

Ivan Mládek nepatřil k právě příkladným žákům a se svým bratrem Martinem se mohli oprávněně titulovat raubíři. I tak úspěšně odmaturoval strojírenskou průmyslovku, aby vzápětí proti vůli svého otce šel studovat Vysokou školu ekonomickou. Zde se mu naskytl zdaleka větší prostor pro jeho milovaný dixieland. Už ve třinácti letech se naučil na kytaru, avšak daleko víc ho uchvátilo banjo. Již jako student si přivydělával v krkonošských restauracích v jazzových kapelách. Zde hrál například s Karlem Svobodou či Jiřím Stivínem.

Zkoušel i vlastní projekty, třeba roku 1959 studentský dixieland Storyville Jazz, první Banjo Band v roce 1961 nebo Old Time Trio, které funguje dodnes. Hostoval i  ve známém KTO nebo Mustangové. V roce 1968 odjel do Francie a paradoxně v době, kdy naši vlast okupovala vojska Varšavské smlouvy, hrával na balalajku v ruských pařížských klubech. Jak sám poznamenává, ovšem bělogvardějských. Ale pocit, že se musí vrátit ke svým kořenům, ho přiměl k tomu, že po půl roce přicestoval zpět do komunistického Československa a navázal na dráhu instrumentálního hudebníka.

Jeho první vlastní skladba, která byla veřejnosti představená, nese název Upírova píseň. Původně měla být napsaná pro zpěvačku Valérii Čižmárovou na popud jejího známého Jeňýka Pacáka, nakonec tuto skladbu i další zpíval samotný Pacák a vyšla na vinylové desce Supraphonu v roce 1971.

Je to poměrně známá historka, ale proč si ji nepřipomenout? Psal se rok 1970 a Ivan Mládek si při cestě tramvají všiml plakátu, který hlásal, že na nastávajícím country-folk festivalu v Paláci Lucerna vystoupí Banjo Band Ivana Mládka. Paradoxem bylo, že žádná taková hudební skupina neexistovala a Ivan Mládek se vzápětí rozpomněl na svůj lehkovážný příslib. Možná prý někde u piva. Tak po marném několikadenním shánění pořadatelů, aby Banjo Band z pořadu vyškrtli, rezignoval a prostě se rozhodl Banjo Band vytvořit. A toto, tehdy ještě instrumentální, hudební banjo trio mělo na festivalu neočekávaný úspěch. A nejen to.

Hudebního žurnalistu a šéfredaktora Melodie Stanislava Titzla jejich vystoupení zaujalo na tolik, že Ivana Mládka přesvědčil k tomu, aby svůj úspěch zopakoval na jazzovém festivalu v Přerově. Avšak ostřílení posluchači jazzu jeho dixielandové instrumentální skladby nepřijali s nadšením. Situaci změnil po udílení cen americký hudebník a předseda poroty Albert Nicholas, pocházející z New Orleans, který jim vyřkl pochvalu. A jeden ze členů poroty, Mojmír Smékal, působící v Českém rozhlase, nabídl Banjo Bandu vystoupení přímo v rádiu. A tak od roku 1973 v něm začali účinkovat a Ivan Mládek se postupně pustil do psaní vlastních skladeb i textů, byť ty, které zpočátku v rozhlase prorazily, vyšly z pera Zdeňka Svěráka, tehdy píšícímu pod pseudonymem Emil Synek. V roce 1975 byl Banjo Band Ivana Mládka natolik populární, že se mohl vydat na čistě profesionální dráhu.

Zpěvákem Banjo Bandu byl již výše zmiňovaný Jeňýk Pacák. Jenže na jedno představení v Divadle Ateliér nepřišel, tak se musel Ivan Mládek chopit i mikrofonu. A u toho zůstalo do dnešních dnů, byť jak samotný autor čtyř stovek skladeb (některé zdroje uvádí i o dvě stě více) podotýká, v mládí si nezpíval ani ve vaně.

Kromě tvorby melodií a textů začal psát i zábavné scénky a průvodní slovo pro vystoupení Banjo Bandu. Povýšil z hudebníka na baviče. Byť tyto scénky mnohdy působí poťouchle a odráží se v nich jednoduchý lidový humor bez nároků na intelektuální nároky, tak přesně tohle byl autorův záměr. V době normalizace tak nejen unikl z hledáčku bolševické cenzury, ale naopak později dostal prostor v rozhlase i Československé televizi. Jak sám podotýká, vždy měl jako vystudovaný ekonom na zřeteli, že svým umem musí umět uživit nejen sebe, ale i na něm závislé umělce.

S hudební tvorbou skončil již někdy v polovině osmdesátých let, neboť dostal pocit, že ta další by již mohla být vykrádáním vlastních nápadů. Přesto ještě znovu naskočil do rozjetého vlaku vycházející televizní stanice Nova a v roce 1994 pro ni se svým souborem natočil 43 epizod pořadu Čundrcountryshow. Podobné dejavu si zopakoval v roce 2001 v pořadu Country estráda, která měla jen o jednu epizodu méně. Podobně se on a jeho tým podílel na uvedení stanice TV Barrandov, kdy v letech 2009 a 2010 pro ni natočili sitcom Cyranův ostrov a Cyranův poloostrov, oba po 23 epizodách. V roce 2011 následoval pro stejnou stanici sitcom Noha 22.

Byla by chyba opomenout femme fatale Ivana Mládka, Libuši Roubychovou. Jako Libuna se stala součástí jeho scének, jako Libuše součástí jeho života. Prvotní informace o jejich vzájemném vztahu začaly prosakovat do médií před patnácti lety, v roce 2017 se rozvedl se svojí první ženou, a to po 45 letech manželství. Přeci jen – už s milovanou Libuší měli dvě děti, je tak tedy trojnásobným otcem.

Svět je malý a o náhody není nouze, jak praví klasik. A tak se stalo, že se v jedné restauraci zlínského hotelu roku 1976 potkal Ivo Pešák se svým známým z vojny. Ten zde byl s valašským undergroundovým umělcem Zdeňkem Kňučíkem Navrátilem (†2017). A v doprovodu Ivo Pešáka, jak jinak, Ivan Mládek. Ti dva spolu zavedli hovor o příšeře z tlumačovských močálů, která se bojí práškovacích letadel. Zdeněk Navrátil sice svůj text již zpíval na jednu převzatou melodii, ale pro Ivana Mládka to byla výzva a demižon valašské slivovice k tomu, když skladbu prosadí v radiu. Jiné pojetí nápadu zafungovalo a Jožin z bažin se stal hitem.

Nejen melodie a text této skladby dobře divácky fungovaly. V klipu klidně zpívající Ivan Mládek silně kontrastoval s vousatým Ivo Pešákem, který se v určitých fázích skladby pokoušel o doprovodný zpěv a taneční kreace, které však neurčitě připomínaly spíše epileptický záchvat. Na úspěch bylo zaděláno.

Asi nebýt moderních médií, zůstalo by jen u domácího hitu. Jenže, v roce 2008 začal Jožin z bažin na YouTube bořit sledovanost u našich polských sousedů. Vznikla i jejich vlastní verze, parodující politika Donalda Tuska. Popularita skladby se postupně přenesla i do Ruska, kde pro změnu skupina Murzilki International parodovala Vladimíra Putina. Jak Ivan Mládek poznamenává, od té doby je v Rusku nežádoucí osobou.

Zemí, kde melodie Jožin z bažin s vlastními texty uspěla, bylo více. Například Litva, Srbsko či Německo. Coververzí vytvořených pomocí AI, které lze najít na internetu, je nepočítaje. Ale největší pocty se jí dostalo, když baskytarista Robert Trujillo v doprovodu kytaristy Kirka Hammetta, členů světoznámé metalové skupiny Metallica, na jejich vystoupení roku 2018 v pražské O2 areně tuto skladbu zahrál i zazpíval. Ivan Mládek, když mu to syn oznámil, na to reagoval v tom smyslu, že si myslel, že se jedná o nějakou regionální českou kapelu. Když byl vyveden z omylu, považoval to i on za určitou poctu.

Marcel Marek (alias Mersí) začal někdy na konci devadesátek hrát na kytaru písničky Ivana Mládka a brzy našel k sobě spřízněné duše. Jak sám říká, název kapely je složený z jeho běžně používaného oslovení pro jiné muže (tedy nikoliv ekvivalent mužského seniora), Mládkova příjmení, illegal band proto, že začali veřejně interpretovat jeho skladby bez jeho svolení.

Tato plzeňská „mládkovská“ revivalová kapela se nedostatek s autorovým souhlasem pokusila vyřešit asi po půl roce, když Banjo Band koncertoval v Plzni. K jejich překvapení už Ivan Mládek o nich věděl prostřednictvím svého syna a nahrávky, kterou ten při jejich vystoupení pořídil. To svolení dostali a nejen to. Odehráli i několik společných koncertů, v roce 2001 a 2002 natočil Děda Mládek Illegal Band dlouhohrající alba, jejichž motivem byly Mládkovy skladby.

V roce 1978 publikoval v Mladém světě svoji první malířskou prvotinu. Jeho počáteční malířské kroky vedl akademický malíř Jaroslav Mysliveček. Asi nejznámějším obrazem v antiperspektivním stylu, jehož průkopníkem je samotný Ivan Mládek, a minimalistickém stylu je zřejmě Bača ide do hôr . Baču na něm nehledejte, protože Mládkův humor se promítá u do jeho maleb. V současné době je malování a koncertování to, co jej stále umělecky naplňuje.

V roce 2001 si Ivan Mládek zaznamenal další úspěch – tentokrát jako vynálezce. Kytarový keyboard Guitarino tvarem připomíná klasickou kytaru, ve skutečnosti jde důmyslně ovládaný keyboard s klávesnicí umístěnou na hmatníku mezi pražci. Vývoj trval celou dekádu, za jeho realizací stojí tým odborníků. Ivan Mládek se s tímto vynálezem snažil prosadit především na trhu v USA, kde získal i patent. Pro nadšence lze na stránkách webu Muzikant.cz najít i český návod. Avšak výroba tohoto vynálezu je již ukončena.

V neposlední řadě je Ivan Mládek i autorem přibližně dvou desítek knih a několika deskových her, do kterých opět promítl svůj specifický humor. Za připomínku stojí jeho nejznámější desková hra Soudruhu, nezlob se z roku 1991, kde se odráží jeho postoj k socialistickému zřízení. Nakonec – po listopadu 1989 se svými pravicovými názory nijak netajil, ale jak sám tvrdí, politiku a umění nikdy spolu neslučoval.

Zdroje: mladekivan.cz, headliner.cz, idnes.cz, denik.cz, echo24.cz, radiozurnal.rozhlas.cz, cs.wikipedia.org, novinky.cz a další