Článek
Výše zmíněný „přebrept“ zazněl v rozhovoru pro Seznam Zprávy 21. května 2024. Zde ministr kultury Martin Baxa bez skrupulí prohlásil, že koncesionářské poplatky budou rozšířené na každou domácnost, která disponuje připojením k internetu a doposud poplatky neplatila. Ale na přímý dotaz, zda tato vláda zavádí „daň z internetu“, odpověděl: „Nezavádíme.“ A jak uvedl dále, na provozu veřejnoprávních médií by se měli podílet všichni, tedy i ti, kteří veřejnoprávní média nesledují. Pro voliče i poplatníky by však bylo fér nazývat věci pravým jménem.
Pro současné koncesionáře se v podstatě změní jen výše plateb. U televizního přijímače o 15 Kč a u radiopřijímače o 10 Kč měsíčně. Celkem tedy o 25 Kč za měsíc pro jednu domácnost. Nic tak tragického, co by poplatníky mohlo zahnat to finanční tísně. Pro ně zanedbatelná částka, pro Českou televizi dle jejích propočtů příjem o více než 860 milionů korun ročně. Pro Český rozhlas o 330 milionů korun. Jenže to jsou odhady, které zahrnují i 615 tisíc domácností, které jsou připojeny na přívod elektrického proudu, ale zároveň koncesionářské poplatky neplatí. A tady je to poněkud ministerské žonglování s čísly.
Česká televize má totiž dlouhodobě problém s ubývajícím počtem poplatníků. Pokud jich v roce 2010 bylo 3,6 milionů, v roce 2018 už jen 3,5 milionů a v roce 2024 dokonce jen 3,3 milionů. Kde se tedy podělo těch více než 300 tisíc koncesionářů? Vyhodili televizní a rozhlasový přijímač na skládku a obejdou se bez něj? Tak nějak. Prostě nastoupila nová generace, která nemá potřebu vlastnit tato zařízení. Jejich digitální svět se pohybuje na sociálních platformách a audiovizuální vysílání sledují jejich prostřednictvím nebo pomocí aplikací. Avšak představa ministerstva kultury, že zakleknou na více než půl milionu domácností, které poplatky neplatí, je poměrně lichá, protože skutečnost může být poněkud jiná.
Několik statistických čísel k předložení. Podle průzkumu společnosti ATO-Nielsen televizní přijímač vlastní 88 % českých domácností. To je, dejme tomu, těch 3,3 milionů koncesionářů dnes platící tento licenční poplatek. Podle tohoto průzkumu sleduje televizní signál dalších 4,6 % procent domácností pomocí počítače, tabletu či chytrého telefonu, aniž by vlastnila televizní přijímač. Což dává číslo přibližně 170 tisíc domácností, o které by se teoreticky mohl koncesionářský poplatek zvýšit. Ale kde je těch zbývajících cirka 450 tisíc domácností, aby zapadaly do onoho čísla více než 600 tisíc neplatičů České televize a Českého rozhlasu, jak proklamoval výše zmíněný ministr? Inu…
Češi jsou národ chalupářů. Tento fenomén začal v 60. letech 20. století a svůj boom zaznamenal někdy v prvním až druhém desetiletí století jednadvacátého. Každý třetí Čech vedle bytu či domu vlastní i druhé bydlení. Podle sčítání lidu v roce 2011 oficiálně rekreační objekt (chaty a chalupy – tzv. zahradní domky a sruby sčítání nezjišťovalo) přiznalo téměř 170 tisíc respondentů. Ze statistik Ministerstva pro místní rozvoj z roku 2021 je to přibližně ještě o 50 tisíc víc. A podle průzkumu Equa bank či společnosti STEM/MARK se v našich krajinách nacházelo rekreačních objektů 430 až 450 tisíc, včetně zmíněných zahradních domků, ať již pro osobní či komerční účely.
Číslo 450 tisíc se tak překvapivě shoduje se zmizelým zbytkem údajných neplatičů koncesionářských poplatků (mimo ty výše zmíněné vlastnící mobilní zařízení, ale nikoliv TV). A jelikož jediná „tvrdá data“, které Česká televize a Český rozhlas k dispozici má a bude mít (rozšíření na poskytovatele pozemního i mobilního signálu internetu sněmovnou neprošel), jsou přípojky k odběru elektrické energie (a rádoby nostalgičtí Češi si ani v chatkách neodpustí komfort elektrického napětí nejméně o 220 V, natož na chalupě), tak se vtírá otázka, zda nedošlo k dosti hrubému nadsazení možného rozšíření těch chtěných koncesionářů. Ale je to jen úvaha a mohu se mýlit, stejně tak experti kolem ministra Baxy, obzvláště pokud jsou stejně duchaplní jako ti, kteří se pohybují kolem premiéra.
Jelikož vymahatelnost těchto poplatků za přípojku poskytovatele internetového připojení se dá elegantně obejít připojením na mobilní data (a nemít tak doma žádné fyzické zařízení na příjem internetového signálu) a možné inspekci od České televize ukázat starý tlačítkový telefon (čím starší, tím lepší – ale pozor – musí být bez rádia, jinak se stáváte koncesionářem), jediná spása pro ministerstvo kultury bude žádost o novelizaci Zákona o rozhlasových a televizních poplatcích o rozšíření koncesionářských poplatků i na chalupy, chaty a chatičky, pokud do nich proudí elektřina. Tady už totiž na vás páku mít budou…
Samotné placení koncesionářských poplatků není věc odsouzení hodná. Hradí se z ní (byť částečně) programy a projekty, do kterých by se komerční televize nepustily. A vzhledem k tomu, že třeba u poplatků za televizi od roku 2008 nedošlo ke změně, je nejen třeba s jejich navýšením počítat, ale je to i žádoucí. Ale dráždění i vlastních voličů na poměrně kontroverzní změně rozšíření těchto poplatků je kontraproduktivním krokem, který se může už tak voličsky propadající se vládě Petra Fialy tvrdě vrátit při sněmovních volbách do parlamentu.
Mnohem efektivnější by totiž bylo celý koncesionářský poplatek zrušit a nahradit ho poplatkem plošným za jednu domácnost, ať již vlastní či nikoliv jakýkoliv přijímač či připojení. A nazvat ho třeba Příspěvek na veřejnoprávní kulturu, který by si pak veřejnoprávní média mezi sebou rozdělila. A sociálně slabší rodiny, například ty s dětmi, by si poplatek mohly odečíst od daňového základu. Například. Bylo by to efektivnější i férovější vůči všem zúčastněným, než prosazovat právě vznikající paskvil a popírat veřejně svá vlastní vyřčená slova.
Zdroje:
