Článek
Spearhead před branami
Čtvrté největší město Třetí říše patřilo i k těm z nejvíce poškozených během druhé světové války, a to i pro svůj strategický význam, jakožto jedna z průmyslových tepen nacistického Německa. RAF na něj provedlo celkem 262 náletů, ve kterých na město dopadlo téměř 35 tisíc tun bomb. Začátkem března roku 1945 se město dostalo do kleští americké armády. Hlavní úkol na dobytí Kolína nad Rýnem připadl 3. obrněné divizi přezdívané Spearhead (hrot kopí). Úder na srdce města byl zahájen ráno 6. března. V té době zde žilo asi 20 tisíc civilistů z původních 800 tisíc.
K této obrněné divizi patřil i moderní tank M26 Pershing, který jeho osádka přejmenovala na Eagle 7. Patřil k pouhým 20 tankům tohoto typu, které Spojenci nasadili do války po vylodění v Normandii. Americká 3. obrněná divize měla k dispozici ještě další čtyři, ale u jiného pluku. Jinak americká armáda hojně využívala slabší tanky typu M4 Sherman. Ten disponoval dělem ráže 75 mm, ale při souboji s německými Panthery tahal za slabší konec. M26 Pershing byl oproti Shermanům lépe pancéřovaný, pohyblivější a byl vybaven silnějším dělem ráže 90 mm (tedy srovnatelným s ráží děla Tigrů, které byly 88 mm a předčil Panthery s ráží 75 mm).
Eagle 7 patřil k rotě E 32. obrněného pluku a se svojí posádkou vnikl do centra města od severozápadu po ulici Gladbacherstraße. Tankisté chtěli pokračovat stále rovně navazující ulicí Christophstraße, avšak na konci této ulice, ve směru k bazilice St. Gereona, číhal německý Panther IV, poměrně dobře krytý rohem domu a svojí střelbou bránil v postupu útočící americké pěchotě.
Příběh Kathariny Esser
Nebýt nešťastné shody a o nic méně nešťastných okolností, jméno Kathariny Esser (Eßer) by zřejmě nikdy neproniklo do médií a její smrt by zapadla tak, jako ty tisíce a statisíce jiných civilních obětí druhé světové války.
Události se seběhly rychle. Zcela nečekaně do ulice Christophstraße z prostranství náměstí Kaiser-Wilhelm-Ring, tedy do prostoru mezi oběma tanky, zahnul civilní Opel P4. Přejel přes křižovatku, pokračoval nevědomky směrem k německému tanku a postupně se od toho amerického vzdaloval. Jeho střelec, Clarence Smoyer, bez zaváhání vypustil za automobilem dávku z kulometu. Jak později uvedl, nikdo nemohl tušit, zda auto nepředstavuje nebezpečí. Opel se po několika zásazích stočil k pravé straně ulice a zastavil. Dveře vedle řidiče se otevřely a na chodník se sesunula mladá žena.
Tato událost byla zaznamenána filmaři z US Signal Corps spolu s dalšími snímky, které zachycující dobytí Kolína nad Rýnem. Muselo uplynout několik desetiletí, než se někdo k těmto filmovým záběrům vrátil a pokusit se je dešifrovat. Tím člověkem byl německý novinář Hermann Rheindorf, který v roce 2008 zveřejnil svůj průzkum a vydal DVD. Jeho zásluhou se podařilo vypátrat jméno nešťastné ženy, které v době pořízení záběrů bylo 26 let a v autě jela se svým šéfem, obchodníkem s potravinami, čtyřicetiletým Michaelem Johannesem Dellingem. Zřejmě chtěli proniknout na druhou stranu Rýna, což se jim stalo osudným. Kathi Esser ve firmě působila jako účetní, stále byla svobodná, nejmladší ze čtyř sester a dodělávala si vzdělání ve večerní škole v oboru ekonomie.
Při pátrání po událostech toho okamžiku Hermannem Rheindorfem se stal důležitý poznatek, kterým bylo identifikování a nalezení Smoyerova protivníka – střelce z Pantheru. Byl jím Gustav Schaefer (Schäfer), radista – střelec. Smoyerovi se filmové nahrávky podařilo zhlédnout údajně koncem devadesátých let. Avšak teprve dokument Hermanna Rheindorfa z roku 2008 dal do pohybu další události. Novinář oba muže zkontaktoval a ti se v roce 2013 sešli na místě, kde před 68 lety proti sobě stáli jako nepřátelé.
Oba si v sobě nesli stopy válečných hrůz. Oba byli přibližně stejně staří. Zabíjeli uniformované muže nepřátelské strany, viděli umírat spolubojovníky, kdy jim ještě nebylo ani dvacet let. Ale příhoda z Christophstraße se přece jen něčím lišila. Zemřela zde, mimo jiné, nevinná civilní oběť, mladá žena. Oba veterány to trápilo, oba si kladli vinu. Neboť i Schaefer vypálil salvu z kulometu směrem k autu.
Asi je zde příhodné popsat události, které následovaly po zásahu vozidla Opel, ve kterém jela Kathi. Oba tanky se snažily vylákat tu druhou stranu k výpadu, ale zbytečně. Vzájemně na sebe neviděly, kryly se. Nakonec patovou situaci ukončil M26 Pershing sestřelením průčelí domu na německý tank. Padající zdivo jej poškodilo a donutilo německou posádku ukončit palbu. Dva muži z tanku unikli. Jedním z nich byl Schaefer, druhým jeho velitel. Zbytek posádky se rozhodl bojovat dál třeba i bez tanku, jak později Schaefer uvedl. Tato bojová situace trvala asi hodinu a celou tu dobu ležela Kathi Esser vypadlá z auta. Její šéf a spolujezdec ležel vyvrácený na sedadle řidiče. Jeho zranění byla tak fatální, že zemřel takřka okamžitě po zásahu dávky z kulometů.
Na záběrech z filmového dokumentu je vidět, že američtí zdravotníci se snaží ohledat stav zraněné ženy, avšak po chvíli poněkud rezignovaně na ni pokládají plášť nalezený v autě. Nikoliv přes obličej, takže v ten okamžik ještě žila. A zde se rozchází fakta a poněkud senzační hypotéza Hermanna Rheindorfa.
Mýtus o smrti Kathi Esserové
Celý příběh nešťastné události z Christophstraße má v podání Hermanna Rheindorfa poněkud překvapivý závěr. Totiž, že mladá žena (později) nezemřela po zásahu střel z kulometu (kulometů), ale že ji přejel americký tank. Jak k tomuto závěru kolínský novinář přišel? Opíral se o písemné svědectví z konce ledna roku 1946 podané na kolínské policii, kde jistá svědkyně odpřisáhla, že viděl tělo Kathi Esser přejeté (americkým) tankem. Problém je, že toto svědectví je jen domněnka.
Toho dne, kdy došlo k událostem na Christophstraße, stály v ulici minimálně další dva vraky aut a na zemi leželo několik mrtvol. Ne všechny byly v identifikovatelném stavu. Shodou okolností tyto vraky aut stály nedaleko zasaženého Opelu, ovšem na protilehlé straně silnice. A v podstatě někde mezi těmito zasaženými auty leželo uprostřed cesty torzo lidského těla. Fáma o zraněné mladé německé ženě americkým střelcem se i v zdevastovaném Kolíně šířila rychle. Stačilo si k jejímu osudu přimyslet, jak stanula z chodníku, aby obešla auto, zapotácela se a zhroutila pod projíždějící americký tank. Aby byla situace ještě dramatičtější, tak Rheindorf do těchto míst v době, kdy americké jednotky postoupily blíže k městu a ulici zabezpečily, zasadil nečekanou přestřelku, která se Kathi stala osudnou.
Problém je, že z existujících záběrů i laik vytuší, že u Opelu ležící Kathi Esser není nejen schopna pohybu, natož tak heroických činů. Dalším důkazem, který vyvrací tvrzení německého novináře, jsou fotografie amerického fotografa Johna Florea. Ty byly pořízeny ve stejných místech, kde údajně tou dobou podle Rheindorfa zuřily boje. Na fotografii je vidět promenádující se civilistky, otevřený Opel, ovšem bez ležící Kathi, a torzo lidského těla na protilehlé straně … které tam leželo dřív, než Opel do ulice Christophstraße vůbec vjel. Proč se tedy Hermann Rheindorf tolik držel své hypotézy? Protože o osudu Kathi Esser není od posledního záběru nic konkrétního známo. Až po fakt, že byla pohřbena v hromadném nenápadném hrobě přímo u kostela Sv. Gereona. Na rozdíl od svého šéfa zde nemá ani svůj symbolický náhrobek. Byla totiž nalezena bez dokladů a o její totožnosti svědčily jen dokumenty v aktovce, kterou měla po celou dobu svého zranění podloženou hlavu. Tu zřejmě nechali američtí zdravotníci na místě.
Hermann Rheindorf prostě využil toho, že s určitostí nelze dokázat, co se s Kathi stalo až do jejího pohřbu. Poněkud spekulativně dal dohromady nesouvisející fakta, takto její příběh i osud prodal. Protože smrt mladé dívky, která fatálně končí rozdrcena pod pásy amerického tanku, se lépe komerčně nabízí než jen pouhé konstatování, že zemřela nešťastnou náhodou. A podobných nepřesností je údajně v jeho dokumentu víc.
Jasno do celého proudu událostí vložil až americký historik Adam Makos, který ve svém bestselleru Spearhead z roku 2019 závěry německého novináře odmítá a drží se pouhých faktů, že Kathi prostě na následky střelných zranění zemřela. I tak nelze upřít Hermannu Rheindorfovi velký kus práce. Díky němu se oba dřívější váleční nepřátelé setkali, oba nad hrobem Kathi jí vzdali úctu a až do smrti Schaefera († 2017) si oba váleční veteráni dopisovali. Clarence Smoyer se při své návštěvě Německa v roce 2013, které se zúčastnil i Adam Makos, dokonce setkal i s rodinou zesnulé Kathi, která mu dala odpuštění a nekladla mu vinu za její smrt.
Osádka tanku M26 Pershing, přezdívaný Eagle 7, pokračovala v bojové akci směrem ke kolínské katedrále, kde je čekala nová výzva a tankový duel, který je taktéž zdokumentovaný a proslavil je. Ale to je jiný příběh.
Clarence Smoyer obdržel v roce 2019, jako jediný ještě žijící veterán z osádky, bronzovou medaili, jeho spolubojovníci in memoriam. Zemřel v roce 2022 ve věku 99 let.
Zdroje:
